Chantilly 2024: klasické automobily – Velká událost!

Velká událost! O krásném víkendu uprostřed září zamířily po dvouleté přestávce posádky stovek klasických automobilů, vybavené dekami, kempovým nábytkem a hlavně laskominami, do obrovského komplexu francouzského zámku Chantilly užít si v romantických kulisách velkolepý motoristický piknik.

Přítomni jsme byli jedné z nejúžasnějších evropských soutěží elegance. Pro nás o to hřejivější, že čeští účastníci dosáhli fenomenální mety: dvou trůnů při účasti dvou vozů! Díky neopakovatelnému úspěchu se v samostatné části tohoto článku soustředíme právě na ně a na jejich pohled do zákulisí podniku vrcholné úrovně a pocitů vítězů.

Foto: Jiří Fiala

Pikniku se účastnilo rekordních téměř 29 tisíc lidí. Na rozlehlých lukách si užívalo neděli 43 klubů a přes tisíc vozů. Nikdo se nepohoršoval nad omšelým 2CV, sousedním Excaliburem, distingovaným hejnem vozů Facel Vega, vznešenými Delage ani nad nešetrnými zásahy orientálního tuningu zprzněnými Ferrari a Rolls-Royce movitých snědých majitelů.

Velkou cenu Klubů FFVE vybojoval Talbot 120 Baby Sport (1934). Vedle soutěžní třídy prototypů a konceptů (viz AR 12/’24) vypsali pořadatelé 15 soutěžních tříd klasických automobilů a šestnáctou pro motocykly BMW Boxer. Vítězové: 100. výročí Bugatti Typ 35 a zároveň pocta Petru Mul­linovi (zesnulému americkému sběrateli a majiteli legendárního, dnes rozprodaného muzea) vyhrálo zcela původní Bugatti T35 C (1928), a současně s tím i The Best of the Show za předválečný vůz. Cenu předávala vdova, paní Mullinová.

První místo mezi Lanciemi rallye (1951–1993) získala Rally 037 Evo Group B (1982) a mezi speciálně karosovanými poválečnými Aurelia Florida Coupé Pinin Farina (1955). U Mercedesů SL se prosadil 300 SL (1955) a mezi Lamborghini (50 let výroby) Countach LP400 (1977), který ­přibalil i Zvláštní cenu designéra Marcella Gandiniho. Předválečné „Šílenství velko­leposti“ uchvátila Tatra T80 (1931) spolu se Zvláštní cenou za renovaci. Poválečné „Šílenství“ získal Talbot-Lago T26 CS ­Coupé (1949), současně přidal i poválečnou The Best of the Show. Mezi zakázkově karosovanými Maserati se nejvíce líbilo Quattroporte II Prototipo Frua (1971) a ­poctu konstruktéru Carlu Chitimu složilo Ferrari 250 GTO (1962), zatímco mezi ­4- a 6válcovými Ferrari zvítězilo Dino 196 S (1959; zároveň i Zvláštní poválečná cena). Čtyřválce Porsche pak opanovalo 904 GTS (1964). Ceny za nerenovované vozy si odvezly předválečné Bugatti T44 Faux Cabriolet Labourdette (1928) a poválečný Citroën SM (1971). Závodní třídy: Ferrari francouzského importéra Charlese Pozziho, 250 GTE (1963) a F1 (1964–1972), a pak Ferrari 312 (1967).

Foto: Jiří Fiala

Uchvátily a překvapily nás nikde jinde neuváděné vozy, jako jedenáct expozic automobilek včetně novinek Alpine (A290 GTS a A110 R Turini) nebo Lamborghini (Revuelto a Urus SE), McLaren (pětice, převážně monopostů), téměř kompletní výrobní program Iso a falešné Bugatti Royale Prototype (1926 a 1929). A slyšel někdy někdo o speciálech René Berte…?

České okénko

K účasti v soutěži elegance byly pozvány dva vozy renomovaných českých sběratelů Pavla Kasíka a Františka Kudely. Oba jsou mezi mezinárodními sběrateli dostatečně známí a uznávaní. 

Organizátoři těch nejprestižnějších světových soutěží elegance pokládají za čest nabídnout přehlídkový trávník jejich automobilům. Oba pánové, přátelé a jejich rodiny tvořili v Chantilly jednu malou spolupracující skupinku. Zatímco mohutná dvanáctiválcová Kasíkova Tatra 80 (1931; viz AR 8/’23) byla pro většinu přítomných neznámým překvapením na hranici šoku, Kudelův Talbot-Lago T26 GS Coupé (1949) s karoserií nakreslenou Saoutchikem a postavenou karosárnou Antem, jeden z jeho prvotřídní sbírky pětice Talbotů, trefil Francouze přímo do srdce. Pan Kasík nám poodhalil chod soutěže. Na místo přijeli ve středu, ve čtvrtek Tatru vyložili a připravovali. Během pátku, za vydatné pomoci hlavní organizátorky Zoé André, která se o ně celý víkend výborně starala, zvládli administrativu. V sobotu brzy ráno odstartovala rallye, jíž se účastnila většina vystavovatelů. Talbot řídil František Kudela: nekompromisní jízdou a předjetím většiny kolegů si vysloužil přezdívku „Speedy Gonzales“.

Odpoledne obcházely soutěžící skupinky porotců, pro každou třídu obvykle tři. Tatře připadla těžká trojka: Sandra Button (USA), prezidentka soutěže v Pebble Beach, Patrick Rollet (F), čestný prezident FIVA, a mladý Patrik Gottwick (AUS), ­obchodník s klasiky a australský šéf ­Mercedes-Benz Classic. Talbot hodnotili Stéphane Cesaro (F), publicista a spolupracovník s Le Mans Classic, Peter M. Larsen (DK), historik a autor monografií významných francouzských značek a karosáren, a Christoph Grohe (CH), nadšenec a obchodník s klasickými vozy.

Foto: Jiří Fiala

Porotci si předem nastudovaný exponát podrobně prohlédli, jeho plnou funkčnost prověřili tu houkačkou, jinde světlomety nebo fungujícími palubními hodinami. Pak si u stolků v zázemí porovnali poznatky, případně se odběhli znovu přesvědčit o správnosti hodnocení. Každá skupinka pak musela sdělit verdikt výběrové komisi, která jej potvrdila nebo vrátila k přehodnocení.

Oba naši zástupci přilákali velkou pozornost a uznalé přikyvování. V případě Tatry si porotci ani nestačili prohlédnout tašku s šanonem se všemi původními doklady, návody a seznamy dokládajícími původnost: stačila jim knižní monografie.

V neděli brzy ráno pak vyrazily v golfových vozících k obhlídce vozů nominovaných na nejvyšší ocenění další skupiny porotců. Ani ti nešetřili nad Tatrou a Talbotem chválou. Aniž by to tušili, byli Kasíkovi i Kudelovi dobře připraveni, plachty odkryty, vydatná rosa odstraněna, auta naleštěna. Kasíkovi navíc, jako jedni z mála, přivezli vlastní informační tabuli se základními historickými daty, jejíž zmenšeninu si mohli zájemci odnést nebo ofotografovat, časopis a bohatě ilustrovanou monografii popisující osudy i renovaci jedinečné ­Tatry. Čeští majitelé poskytovali každému informace. Zdaleka ne každý, tak jako oni, si nechal líbit pokyny nejrůznějších fotografů.

Foto: Jiří Fiala

V neděli dopoledne začala přehlídka „Nejkrásnějších vozů světa“. Kolem „zrcadla“, centrálního kruhového bazénu, defilovaly první tři z každé třídy. Vítěz třídy pak zajel pod vyvýšenou ozdobenou pergolu (ostatní ocenění zastavovali vedle na ploše), kde obdržel cenu (s pořadím se zmenšující) – těžké kovové trojkruží, na nejbližší dráze s profilem řidiče v placatce, zlaté dámy v klobouku a závodníka s přilbou. Pořadatel pak požádal vítěze o pár slov. Pan Kasík popisoval, jak měl strach, aby studený motor nezhasl. Nevnímal francouzsky kladené otázky. Konferenciér musel auto oběhnout, aby mu řekla krátkou reakci manželka-spolujezdkyně. Ulevilo se mu, když měl jízdu v transu za ­sebou. Dodatečně z gratulací zjistil, že vyhráli nejen třídu, ale též obdrželi Zvláštní cenu za renovaci.

Po vydatné přestávce na polední piknik defilovali s největší diváckou kulisou vítězové tříd, následovala ceremonie předávání cen „The best of the show“. Pan Ku­dela, starý praktik, pochválil Talbota s výkonným motorem „jede jako ďábel“ a pokropil jej šampaňským z lahve magnum, která také byla součástí ceny. Mnoho lidí Čechům celý den gratulovalo a přálo hlavní cenu. Prosadit se ve Francii proti špičkovým domácím vozům je nadlidský úkol.

Kasíkovi mezitím oslavili vítězství třídy, a nádavkem Zvláštní cenu typickým piknikovým košem francouzských dobrot, jež si koupili jako každý. Za 400 eur pro dva, nejnižší položky menu v areálu (účast na závěrečném rautu stála 890 eur pro jednoho) si užili láhev šampaňského a červeného, páru lahví vod, bagetu a sedm jídelních chodů. Kromě skvělých pokrmů VIP zóny pod slunečníky, koše a ceny se štítkem jim zbyly nezapomenutelné vzpomínky. Večer automobily naložili a vyrazili na cestu domů.

Převzato z časopisu

Fotogalerie