Chantilly 2022: soutěže elegance – Umění a elegance

Po tříleté covidové přestávce připravila agentura Patricka Petera loni již šesté vydání velkolepé motoristické garden party: Chantilly Arts & Elegance. V AR 1/’23 jsme vám představili nové prototypy, nyní se soustředíme na historické unikáty.

Neděli začínajícího podzimu v parcích s vodními plochami a v zámku si letos užilo dvacet tisíc nadšených, vhodně oděných diváků. Už v sobotu se někteří rozjeli po trati dvou spanilých jízd (pouze pro starší a poválečné vozy) v délce asi 100 km, vedoucích romantickou krajinou lesy, loukami a kolem zámků rozesetých asi 40 km severozápadně od Paříže. Patrick Peter se roku 2014 rozhodl obnovit francouzskou tradici soutěží elegance, sahající až do 20. let minulého století, pod staronovým směrováním „L’Art de Vivre à la Française“ (francouzský způsob života). Spojuje eleganci, techniku, umění, styl, módu a gastronomii. Francouzi milují vše veliké a komplikované – zámky, parky, svobodu, rovnost, šlechtice, byrokracii, umění i historii. Přesně takový byl i letošní obrovský piknik. Pan Peter spolu s věrným druhem, podnikatelem Richardem Milleem, navařili velkolepou venkovní slavnost pro rodiny, rodiče, děti i prarodiče.

Foto: Jiří Fiala

Základním schématem byly tři soutěže elegance. Stovku soutěžících vozů seskupili do tříd. V neděli podvečer rozdali dvě absolutní ceny „The Best of the Show“ pro před- a poválečné vozy; každá kategorie poznala svého vítěze a občas se objevily nějaké další trofeje. Každý z více jak šedesátihlavého útvaru prestižních porotců, rozděleného podle tříd soutěžících vozů, přiděluje během soboty podle složitého systému kandidátům body. Vítězí automobil, který jich dostal nejvíce. To má podle pořadatelů zajistit porovnání neporovnatelného. Další porcí bylo na 700 historických vozidel patřících k jednomu ze 40 klubů historických vozidel. Každý z nich se chlubil malebně rozestavěnými automobily na trávních a písčitých plochách. Uprostřed nich na skládacích piknikových sestavách debužírovali a navzájem se družili členové. Všude čněly koše, bagety a hrdla lahví vína i šampaňského a voněly laskominy. Podobně tábořili běžní návštěvníci rozložení na dekách s obdobně vybavenými piknikovými koši. Velkou cenu klubů FFVE vybojoval díky kvalitní prezentaci Rolls-Royce Enthusiasts’ Club.

V duchu pojetí podniku připravily prestižní značky Aston Martin, Bentley, Bugatti, DS, Hispano-Suiza, Lotus, McLaren, Pagani i Quarkus prosté stánky s jejich aktuální nabídkou. Mimo systém soutěžilo devět nových konceptů. Cenu poroty vybojoval koncept Aston Martin DBR22, cenu publika pak Renault R5 Turbo 3E. Tradice velela, aby každou značku doprovázely manekýny jednoho módního tvůrce.

Napříč třídami si věnec Best of the Show pro předválečné vozy odvezl španělský ­aerodynamický Hispano-Suiza H6C Du­bonnet Xenia (1926), stejnou poválečnou trofej vybojoval Talbot Lago T26 Barchetta (1950). Zvláštní cenu FFVE za autentičnost získal Citroën SM Mylord Cabriolet Chapron (1972).

Foto: Jiří Fiala

Jakkoli je systém složitý, má vnitřní logiku. Nejpočetnější skupina vozů rozdělených do 17 tříd se skrývala pod označením „Soutěž nejkrásnějších vozů světa“. Ve snaze neztratit se ukažme oceněné kusy. Mezi závodními vozy (1905–1952) se prosadil Ballot 3/8 LC Grand Prix (1920). Cenu třídy mimořádných ikonických vozů si odvezlo třímístné Ferrari 365 P Berlinetta Speciale „Tre Posti“ (1966; Villa d’Este 2022, viz AR 7/’22). Zvláštní cenu pak Lamborghini ­Miura P400 (1968). Mezi závodními vozy Alpine vyhrálo Alpine M63 (1963), speciálně ocenili vůz Alpine M64 (1964). Následující tři třídy byly poctou belgickému průmyslníku Rolandu D’Ieterenuovi, který loni zemřel na covid. Mimo jiné vlastnil italskou karosárnu Touring Superleggera, čili soutěžily výhradně tyto italské kreace. Chantilly bylo mimořádnou příležitostí vidět jich na jednom místě 19, tedy průřez celým dílem značky. Příznačné je, že především ty z poslední doby jsou díky jednotkám kusů k setkání opravdu jen velmi výjimečně. Touring v půli roku 2022 procházel velkou změnou. Objevila se zpráva, že od karosárny odešel strůjce všech jejích úspěchů po roce 2008, belgický šéfdesignér Louis de Fabribecker, kterého do funkce instaloval právě D’Ieteren, když se rozhodl obnovit slavnou značku. Společnost nyní oznámila, že hodlá expandovat i do dalších oblastí průmyslového návrhářství.

Předválečnou třídu vyhrála Alfa Romeo 6C 2500 SS Touring (1939), porotci speciálně ocenili kupé Alfa Romeo 6C 1750 Aérodinamica Touring Tipo Mille Miglia (1931). Mezi poválečnými vynikla Alfa Romeo 1900 SSC Touring Superleggera (1954) a skupinu od roku 2000 si zajistila Touring Superleggera Aero 3 (2015; viz AR 12/’20). Pokračovaly třídy věnované slavným značkám: renesanci Bugatti si odváží nápadné Bugatti EB110 S „Le Mans“ (1994), zatímco třídu „Bugatti 55“ uchvátilo Bugatti Type 55 Roadster (1932) s tovární karosérií, postavené na objednávku belgického krále Leopolda II.

Foto: Jiří Fiala

Další oslavovanou značkou byla Hispano-Suiza s vítězem třídy, zmíněným Hispano-Suiza H6C Dubonnet Xenia (1938), a oceněným kanárkově žlutým Hispano-Suiza H6B Torpedo Gallé Sport Dubos (1929). Mezi „otevřenými sportovními vozy včerejška, dneška a zítřka“ udělal největší dojem Talbot Lago T26 GS Barchetta Motto (1950), zatímco zvláštní cenu naložilo Maserati 300 S (1955). Pak jsou „Nerestaurované vozy“: předválečným dominoval nejstarší účastník pelotonu, belgický Pipe Serie E (1904), speciální cenu odnáší Hispano-Suiza H6B Convertible Phaeton Derham (1926). U poválečných je pořadí Citroën SM Mylord Cabriolet Chapron (1972) a po zásluze velmi málo známý Autobleu 4CV Chapron (1955) se základem v Renaultu 4CV.

Bentley si vysloužilo samostatnou třídu díky 70. výročí řady Continental. Porotci vyzdvihli Bentley Continental R-Type (1953), ale ocenili také Continental S1 Drop- head Coupe Park Ward (1955). Patrick Peter věnoval speciální třídu sportovních vozů poctě své americké přítelkyni, charismatické a nadšené milovnici a manželce sběratele automobilů Betty Kadoorieové. Její manžel zemřel roku 2021. Díky tomu jsme se mohli seznámit se zámořskými speciály z 50. a 60. let; vyhrál Kurtis-Buick 500 X (1955). S nimi se na tratích utkávala italská sportovní vozidla De Tomaso, jejichž třídu vyhrálo De Tomaso Pantera 7X (1973) s americkým motorem V8.

Foto: Jiří Fiala

Poslední skupina složená ze dvou tříd zahájila veliké oslavy nejslavnějšího vytrvalostního závodu světa – 24h Le Mans. Výročí připadá na rok 2023. Třídu „Legend 24 h Le Mans: index výkonu, výsledky v závodě“ vyhrál Panhard Monopole X86 (1956), Zvláštní cenu pak Alpine M64 (1964). Dodáváme, že hodnocení vozu podle indexu výkonu se vztahovalo k objemu jeho motoru a ujeté vzdálenosti. V tomto hodnocení, vymyšleném k podpoře malých vozů, dominovaly po válce malé domácí automobily. Dnes bychom „index výkonu“ možná dávali do souvislosti s ekologickým pojetím závodního vozu. Zde dosáhlo roku 1949 fenomenálního úspěchu československé Aero Minor, které dojelo absolutně 13., zvítězilo ve své třídě, a navíc bylo absolutně 2. v klasifikaci podle indexu výkonu.

Druhá skupina byla zaměřená na rychlost a aerodynamiku symbolizovanou rovinkou Mulsanne. Zde zvítězilo Ferrari 512 M (1971), zvláštní cenu získal CD-Panhard LM64 (1964) a ojedinělou cenu za zachovalost závodní unikát Bristol 450 Le Mans (1954). Když uvážíme, že každá třída měla obvykle šestici reprezentantů, a žádného z nich outsidera, bylo Chantilly 2022 nejen rozverným piknikem, ale i velkolepým posvícením.

Převzato z časopisu

Fotogalerie