TOYOTA C-HR – Svěží a odvážná

Toyota C-HR cílí na mladé lidi s aktivním životním stylem a výraznou touhou se odlišit. Zaujme nejen svým progresivním designem, ale i technikou pohonného ústrojí a podvozku. 

Sériová podoba Toyoty C-HR je velmi podobná studiím a konceptům, poprvé představeným již v roce 2014 a 2015. Přesně odpovídá současné filozofii značky nenechat se omezovat konvencemi a popustit uzdu kreativitě. Podobnost s výchozími koncepty je patrná zejména z hlediska designu. C-HR se nepřizpůsobuje ničemu, co zatím Toyota postavila, a pravda je, že si ji těžko můžete s něčím splést. Automobilka považuje C-HR za jeden z nových zásadních modelů a vkládá do něj velké naděje. Proto se v oblasti vzhledu tak odvázala, ale nezapomněla ani na propracovanou techniku a nejmodernější bezpečnostní či zábavní systémy. Základ automobilu tvoří nová platforma TNGA (poprvé použita u Priusu 4. generace), jež byla ještě dále upravena a u C-HR stojí na rozvoru 2640 mm. Ten je o 60 mm kratší než u Priusu, ale současně byl zvětšen rozchod kol (vpředu +20 mm, vzadu +10 mm). C-HR má za cíl nabídnout jízdní vlastnosti podobné hatchbackům nižší střední třídy, čehož chce dosáhnout řadou úprav a konstrukčních změn, týkajících se zejména zvýšení torzní tuhosti karoserie s důrazem na sníženou hmotnost a nízké těžiště.

Těchto vlastností bylo u tuhé karoserie dosaženo zejména snížením a úpravou částí kolem uložení předních tlumičů a vyztužením příčnými segmenty nejen v  oblasti podlahy vpředu, ale hlavně mezi zadními podběhy. Podvozek je tvořen vpředu závěsy typu McPherson a vzadu pak víceprvkovou nápravou. Obě nápravy podpírají stabilizátory, vpředu o průměru 26,5 mm, vzadu 24,2 mm. Toyota jde cestou hybridů a optimalizace zážehových motorů, se vznětovou verzí tedy počítat nelze. V současné době jsou v nabídce dva motory – jedním je nový zážehový čtyřválec 1.2T, jenž využívá řadu vyspělých technologií v podobě například systému časování ventilů VVT-iW a k dosažení výkonu 85 kW (116 k) mu pomáhá přeplňování turbodmychadlem. Byl zkonstruován s ohledem na dosažení potřebných parametrů při co možná nejnižších vnitřních ztrátách a samozřejmě s ohledem na nízkou spotřebu paliva (kombinace: 5,5 l/100 km). Zajímavostí je, že při nízké zátěži je schopen přejít od Ottova k Atkinsonovu cyklu spalování. Pro vybrané trhy je v nabídce připraven také atmosféricky plněný zážehový čtyřválec 2,0 l o výkonu 109 kW (148 k), kombinovaný s bezestupňovou převodovkou a pohonem předních kol.

Motor je spojen buď s velmi přesnou šestistupňovou manuální převodovkou, nebo bezestupňovou převodovkou Multidrive S. Ve spojení s ní může být na přání vybaven i pohonem všech kol, jenž ke své činnosti využívá elektromagnetickou vícelamelovou spojku. Za zmínku stojí funkce Pre-torque Control – ta přenese 10 % točivého momentu na zadní nápravu už v okamžiku, kdy řidič začne zatáčet volantem. Elektronika reguluje činnost spojky kontinuálně každých 6 ms. Hybridní verze využívá upravený systém použitý i ve zmíněném Priusu. Tvoří ho zážehový čtyřválec 1.8 VVT-i s Atkinsonovým pracovním cyklem propojený s elektromotorem, bezestupňovou převodovkou a systémem akumulátorů. V C-HR doznal dalších výrazných úprav, zaměřených na vyšší účinnost a další snížení spotřeby paliva. Celkový výkon dosahuje 90 kW (122 k) při 5200 min^-1. Vnitřní prostor Toyoty C-HR je tvořen velmi odvážně a neotřele. Palubní desce dominuje výrazná zvýšená plocha s 8palcovým dotekovým displejem, jehož prostřednictvím se ovládá celý multimediální systém. Pozice za volantem je trochu zvýšena, díky čemuž je k dispozici dostatečný výhled směrem dopředu i šikmo vpřed. Potěšila šířka interiéru a nečekaná prostornost pro cestující vzadu, kam se celkem pohodlně usadí dva dospělí. Crossover typu C-HR svým pojetím s dynamicky tvarovaným exteriérem neexceluje v oblasti variability a vnitřní praktičnosti, ale zavazadlový prostor o hodnotě 377 l je v rámci třídy dostatečný. Jízdní dojmy jsou velmi pozitivní.

Propracovaný a velmi dobře odhlučněný podvozek skvěle žehlí nerovnosti a při průjezdech zatáčkami se karoserie téměř nenaklání. C-HR se chová neutrálně a agilně. Odpory pohonného ústrojí jsou nízké, ve městech je zajištěna potřebná obratnost a překvapivá je i schopnost rychlých a plynulých rozjezdů. Hybridní ústrojí s vylepšenými akumulátory lépe využívá rekuperaci pro dobíjení, která je o 28 % rychlejší než u Priusu. Zážehový motor 1.2T nevykazuje přehnanou dravost po otáčkách, protože je nastaven spíše na nižší spotřebu paliva. Jeho dynamika je pro běžné použití dostatečná, ale jak nám potvrdil hlavní konstruktér Hirojuki Koba, očekává se i příchod silnější verze (zatím blíže nespecifikováno).

Z prvků komplexního bezpečnostního systému Toyota Safety Sense stojí za zmínku adaptivní tempomat, asistent pro jízdu v pruzích (LDA) či přednárazový bezpečnostní systém (PCS). Ačkoliv to tak na první pohled nevypadá, Toyota C-HR je postavena přímo proti Nis-sanu Qashqai (nikoliv Juke), s nímž má velmi podobné, někdy téměř identické rozměry. Odpovídá tomu i její cenové zařazení s širokým rozpětím a jasně definovanými výbavami. Toyota C-HR je určena hlavně pro evropské trhy a její výroba probíhá v Turecku. Toyota očekává, že v roce 2017 prodá přibližně 100 000 kusů, přičemž výrazný podíl má tvořit hybridní verze, a to dokonce i v ČR (až 60 %). V ČR je v současné době objednáno přes 200 automobilů a plán pro příští rok počítá s prodejem 1000 kusů. Odvážná novinka na nás zanechala velmi dobrý dojem. Je z ní cítit preciznost, kvalita a snaha o pečlivé sladění celku. Velkým překvapením jsou pak nadprůměrné jízdní vlastnosti a celková obratnost a svěžest pohybu za všech podmínek. Toyota tak do segmentu kompaktních crossoverů přináší nezaměnitelný vůz.

Převzato z časopisu

Fotogalerie