BMW Isetta - Malé už bylo...

Nejslavnějším vozítkem padesátých let, které mělo být alternativou motocyklu s pohodlím automobilu, je bezesporu BMW Isetta. Vznikla v Itálii, ale proslavila se pod taktovkou BMW. Zatímco Fiat 500, Austin/Morris Mini, Trabant nebo Citroën 2 CV byly malými automobily, tvořila Isetta a podobné pokusy novou kategorii Bubble Cars.

Před více než padesáti lety převzala mnichovská automobilka BMW licenční výrobu italského vozíku ISO Isetta, známého též jako Motocoupé, protože nutně potřebovala levnější vícestopé vozidlo. Její výrobní program tehdy tvořily jen silné a drahé reprezentativní i sportovní automobily s šestiválcovými a osmiválcovými motory a tradiční nabídka motocyklů vyšších objemových tříd. Značka BMW nebyla v padesátých letech zdaleka tak silná jako dnes a hledala výrobky, které by jí konečně přinesly zisk.

Renzo Rivolta, italský výrobce chladniček ISOthermos, po válce rozšířil výrobní program o skútry a motocykly ISO, ale to mu nestačilo. Toužil po vlastních automobilech, a protože v padesátých letech byly velmi oblíbené nejrůznější minivozy a tříkolky, a to jak v osobních, tak v užitkových verzích, vymyslel jich celou řadu. Nejzdařilejší byla Isetta, osobní vozík se čtyřmi malými koly, z nichž poháněná zadní byla blíž u sebe. Bohatě prosklená karoserie připomínala kapkovitým tvarem vajíčko, později se pro tato malá vozidla vžilo označení Bubble, tedy bublina. Isetta se představila v roce 1952, v Bressu u Milána se rozběhla výroba v březnu 1953, ale Italové nadále dávali přednost skútrům, takže Rivolta nevyrobil více než 1500 vozíků, ale podařilo se mu přesvědčit několik zahraničních partnerů o výrobě Isetty v licenci. Do její stavby se pustily firmy BMW z Německa, Velam z Francie, ISO Motor ze Španělska, Pilette z Belgie, Aggův koncern z Anglie (Isetta of Great Britain) a dokonce Remi Isetta z Brazílie. Nejúspěšnější však byla verze BMW, která z dvou set tisíc vozíků Isetta, zhotovených v licenci na celém světě, tvořila přesně 161 728 kusů včetně montážních sad.

Němečtí konstruktéři Isettu poněkud upravili, původní dvoudobý dvoupístový jednoválec ISO 236 cm3/7 kW (9,5 k) nahradili čtyřdobým jednoválcem 247 cm3 z motocyklu BMW R25, doplněným ventilátorem pro nucené vzduchové chlazení. Nový motor byl uložen za sedadly před poháněnou zadní nápravou, dosahoval výkonu 8,8 kW (12 k) a uděloval dvoumístnému vozíku největší rychlost 85 km/h. Pouhých 2290 milimetrů dlouhý vůz měl rozchod předních kol 1200 mm, ale vzadu jen 520 mm, přesto měl velmi dobré jízdní vlastnosti, které se dobře uplatnily nejen v běžném provozu, ale rovněž v automobilových soutěžích, jichž se Isetta nezřídka zúčastňovala. Na rozdíl od Italů si Němci vozík oblíbili, při nesrovnatelně větším pohodlí než na motocyklu dosahovala Isetta příznivé spotřeby benzinu 5,5 l/100 km a dovolovala jízdu ve dvou vedle sebe. Kuriozní byl vstup do interiéru, kdy se celá čelní stěna odklápěla včetně volantu, spojeného s převodkou řízení kloubovým hřídelem. Původní členěná boční okna s trojúhelníkovým okénkem hned za čelním sklem (Isetta Standard) záhy ustoupila klasickému bočnímu oknu s posuvným otevíracím sklem, které se montovalo zpočátku jen na export (od 1956). V říjnu 1956 také nabídku doplnil typ se zvětšeným objemem motoru na 298 cm3, výkon vzrostl na 9,6 kW (13 k), ale zatímco největší rychlost zůstala shodných 85 km/h, tak se zlepšila dynamika, zejména při jízdě do kopce. Pro export do některých zemí se dodávala jen tříkolová verze, protože v nich byla vozidla pouze se třemi koly daňově zvýhodněna (stabilita jízdy se však zhoršila). Výroba Isetty u BMW skončila v roce 1962.

BMW Isetta byla spolu s Goggomobilem, výrobkem zapomenuté značky Glas, která se v roce 1967 stala součástí skupiny BMW, nejúspěšnějším vozíkem své doby. Následovalo čtyřmístné provedení BMW 600 (1957 – 1959; vyrobeno 34 813 vozů), opět s odklápěcí přídí, ale s dalšími dveřmi na pravoboku pro přístup ke druhé řadě sedadel. Vzduchem chlazený dvouválec boxer 582 cm3 ze šestistovky se pak uplatnil už od roku 1959 v dalším typu BMW 700 (objem 697 cm3), jenž však už byl plnohodnotným malým osobním automobilem a vyráběl se s karoserií sedan, kupé a kabriolet. Produkce BMW 700 přetrvala do roku 1965, ale pak se automobilka BMW opět zaměřila na vozy vyšších tříd.

1955 - 1962
Dvoumístný vozík (Motocoupé) s motorem vzadu před poháněnou zadní nápravou; čtyřdobý jednoválec 247 cm3 (  68 x 68 mm); 6,98:1; 8,8 kW (12 k)/5800 min-1, 14,2 N.m/4500 min-1, ventilový rozvod OHV, karburátor Bing; elektrická výzbroj 12 V; později alternativně 298 cm3 (  72 x 73 mm); 7,0:1; 9,6 kW (13 k)/5200 min-1, 18,4 N.m/4600 min-1; čtyřstupňová převodovka (4,35 – 2,22 – 1,52 – 1,17 – Z 5,26), řetězový pohon bez diferenciálu, stálý převod 2,31; ocelový trubkový rám, ocelová karoserie s jedinými dveřmi v přídi; nezávisle zavěšená kola vpředu s vlečenými rameny a vinutými pružinami, vzadu tuhá náprava s čtvrteliptickými pery; šnekové řízení 15,4:1; kapalinové bubnové brzdy   180 mm, vzadu jediný buben pro obě kola; pneumatiky 4,80 – 10; rozvor 1500 mm, rozchod kol 1200/520 mm, d/š/v 2285 (Export 2355)/1380/1340 mm; pohotovostní/celková hmotnost 360/580 (600) kg; objem palivové nádrže 13 l; zrychlení 0 – 80 km/h za 40 s; největší rychlost 85 km/h; spotřeba benzinu 5,5 l/100 km; cena od 2580 DM (1955; VW 1200 byl od 3790 DM).


Zdroj: Automobil 04/09
Autor: Tom Hyan

Fotogalerie