Těžká nákladní vozidla – Výběhový typ?! 6.

V roce 2001 se značka Tatra zapsala natrvalo do historie v motoristickém sportu, v segmentu závodů, v němž by to opravdu málokdo čekal. V závodech tahačů na okruzích FIA! 

Se Stanislavem Matějovským dosáhla kopřivnická automobilka titulu Mistra Evropy v závodech tahačů na okruzích FIA. Zcela netypická disciplína pro automobilku, která vyráběla a vyrábí těžká nákladní vozidla určená především pro provoz v terénu či v lepším případě pro provoz smíšený, byla obsazena speciálem, který na první pohled jen tvarem, a to ještě vzdáleně, připomínal vozy obchodní řady Jamal. Nicméně stavba vozu, především podvozek a podstatné úpravy náprav a kabiny, byla dílem techniků a dělníků společnosti Tatra, a.s. a proběhla přímo v prototypových dílnách továrny v Kopřivnici. Ještě i dnes je jen málokdo z automobilových odborníků a příznivců značky schopen docenit význam, pro Tatru a Stanislava Matějovského tolik úspěšné, závodní sezony 2001. Stojí za to se na ni podívat podrobněji.

Vítězství hned na začátek

Ihned v prvním podniku ve francouzském Dijonu Matějovský přivedl speciál Tatra Jamal EVO II (st. č. 18) na nejvyšší stupeň vítězů. V horké Valencii bylo trochu hůře,       protože tým musel šetřit výfukové filtry, měl jich totiž nedostatek a hrozila diskvalifikace, přesto z toho bylo druhé místo. Už na rakouském A1 Ringu se však začal více prosazovat mozek a chladný kalkul před horkým závodnickým srdcem. Kvalifikační závod Matějovský vyhrál, ale v tom pohárovém dal přednost druhému místu před případným poškozením vozu v těžké bitvě o vítězství. Francouzské Nogaro sice bylo poznamenáno jezdeckou dohodou o bojkotu, ale Matějovský se zúčastnil, stejně jako jeho největší soupeř Francouz Noel Crozier (MAN, st. č. 11). Vlastně po okruhu Paula Armagnaka kroužili ve své kategorii sami dva. V kvalifikaci skončil Standa druhý, ale pohárový závod vyhrál, když si s Crozierem dvakrát vyměnili pozice. 

Fair play na prvním místě

Šestý závod Evropského poháru trucků se jel na známém a ceněném německém okruhu pod hradem Nürburg. Díky skrytému i průhlednému lobbyingu některých zájmových skupin jsme však v tom roce mohli být svědky zázračných rozhodnutí a činů pořadatelů, které rozhodně k fair play v automobilových závodech nepřispěly. Vše probíhalo standardně až do sobotního večera. Podle zákulisních informací byli představitelé jedné, v minulosti, z úspěšných závodních automobilových značek v pozadí za podáním protestu, který vedl k anulaci výsledků měřeného tréninku deseti závodních vozů ze skupiny Super Race Truck. Postiženými byly trucky MAN, Buggyra MK 001 a Tatra Jamal EVO II. Důvodem byla údajně špatná hloubka dezénu pneumatik, tzv. prořezání. Při všech pěti doposud odjetých závodech bylo vše v pořádku, až na Nürburgringu se přišlo na tuto nepravost. Shodou okolností nebyli anulováním časů postiženi jezdci Mercedesů. Někteří závodníci viděli v podivném rozhodnutí jury odvetu za předcházející kolo Evropského poháru trucků, který se jel v Nogaru a kam odmítli představitelé Mercedesů vůbec přijet. Bodovali tak jen jezdci se speciály MAN a Matějovský s Tatrou. 

Díky jury tak měly startovat do nedělního kvalifikačního závodu na deset kol a za polovinu bodů Mercedesy z prvních řad. V sobotu večer došlo k dohodě šéfů postižených týmů, že budou startovat ze zadních pozic podle reglementu FIA, po prvním kole se však seřadí podle původně dosažených časů a poté začnou teprve závodit. Někdo se však pečlivě postaral, aby byla jury informovaná a ta pohrozila zastavením závodu a penalizací. Nakonec odstartovaly obě skupiny Super Race Trucků podle přání pořadatelů. Matějovský si počínal výborně a hnal svoji Tatru opět k fantastickým výkonům. Ve své skupině se dostal na první pozici v okamžiku, kdy šel Jochen Hahn s Mercedesem do hodin. Největší soupeř Crozier z kvalifikačního závodu vypadl. Matějovský udržel vedení až do konce. V cílové rovince jej však kromě šachovnicové vlajky čekalo také patnáct trestných sekund za údajné najetí na Hahna. Vedení závodu se tak konečně podařilo protlačit Mercedes na první a druhou příčku, Matějovský skončil třetí. V odpoledním závodě, vrcholu nedělní show, si opět Matějovský vedl skvěle. Svého „kanárka“ vodil na šestém místě celkově, ale prvním místě své skupiny. Jednu dobu se sice před něj dostali Hahn i Crozier. Němec však dostal „Stop and Go“ a Francouz byl ze závodů vyloučen. Matějovský tak s přehledem vyhrál a třetím a prvním místem si upevnil vedení v celkovém pořadí Super Race Truck B. Aby však různých, jistě nešťastných a nezaviněných faux pas nebylo dost nechali mu pořadatelé na stupních vítězů zahrát alespoň Slovenskou státní hymnu a ve výsledkové listině jej uvedli jako Němce. 

Důsledně a vytrvale

Ve Finsku vedl Matějovský v kvalifikaci, ale nešťastný střet s Britem Stevem Parrishem jej stál defekt jedné ze zadních pneumatik, a tak dokončil na třetím místě. Pohárový závod dojel druhý za Crozierem, který triumfoval i v předcházející kvalifikaci. Ve zmoklém mosteckém závodě pociťoval Matějovský obrovský psychický tlak. V trénincích vybojoval první místo, ale kvalifikaci skončil z důvodů technických potíží s motorem pracujícím tu na čtyři, tu na pět válců až třetí. V pohárovém závodě si však vybojoval velký náskok a tři kola před cílem již jen kontroloval pozici a šetřil sebe i vůz na další boje. V Zolderu vyhrál kvalifikaci i hlavní závod Němec Rehfeld s Mercedesem. Matějovský po potížích s elektronikou a v závodě i s defektem zadní pneumatiky dojel třetí resp. druhý. Všichni jsme velmi napjatě čekali na předposlední závod na německém Lausitzringu. Matějovský s Tatrou Jamal EVO II sice trochu bloudil po trati, splet si spojovací komunikaci se závodní dráhou, ale v kvalifikaci i v závodě neriskoval a přidržel se již v začátku sezony stanovené taktiky. Hladce zvítězil opět Rehfeld s Mercedesem, Matějovský byl dvakrát druhý, zatímco Crozier pouze jednou třetí, a to ještě jen v kvalifikaci, za kterou se udělovaly jen poloviční body. 

Titul Mistra Evropy pro Tatru!

Celá situace vyústila v zajištění mistrovského titulu! Prvního (a jediného) pro Stanislava Matějovského a prvního (prozatím) také pro českou značku TATRA. Závody v Jaramě byly již jen ozdobou na mistrovském dortu. V kvalifikaci sice Matějovský doplatil na hromadnou havárii a nebodoval, ale v pohárovém závodě se prosadil na druhé místo a potvrdil titul. Zvítězil v celkové klasifikaci a připsal si životní úspěch. Za Stanislavem Matějovským s vozidlem Tatra Jamal EVO II s 277 body se na druhém místě v celkové klasifikaci umístil Francouz Noel Crozier s 251 body a vozem MAN a na třetím Němec Roland Rehfeld s 221 body a speciálem Mercedes-Benz. K vynikajícímu úspěchu pogratuloval osobně ve středu 14. listopadu 2001 Stanislavu Matějovskému generální ředitel tehdy státní akciové společnosti Tatra, a.s. Petr A. Urban společně s členy vedení automobilky. O týden později, 22. listopadu, získal Stanislav Matějovský za úspěchy na okruzích druhé místo k prestižní anketě Zlatý volant. V závěru roku 2001 potom Stanislav Matějovský převzal v legendárním monackém Sportovním klubu skleněný pohár za titul Mistra Evropy v závodech tahačů na okruzích FIA. Na dokreslení atmosféry, jeho vlastní slova: „Nezažil jsem krásnější okamžik za těch dvacet pět let kariéry, než byl ten, kdy říkali v Monaku mé jméno. Za mnou na plátně jela Tatra a mě proběhl hlavou celý život.“ 

Převzato z časopisu

Fotogalerie