Mercedes Actros 1841 - Rozhodnutí z rozumu

Actros 1841 se zvýšenou střechou naprvní pohled nijak zvlášť nezaujme. Avšak v testu se díky důsledné péči o řidiče rozhodně zalíbil.

Při volbě sexy tahače současnosti by model 1841 asi neobsadil žádné z předních míst. Spíše než k „George Clooneymu“ bychom modrého dálkového dříče se zvýšenou L-kabinou přirovnali k typu „Axela Prahla“ (komisaře z Münsteru ze seriálu Místo činu). Tento sympatický chlapík by určitě zaujal v hodnocení s ostatními náklaďáky místo děvečky pro všechno – prostě krása není všechno! Tam, kde se ostatní blýskají povrchnostmi, osmnáct set čtyřicet jednička triumfuje svým charakterem.  Tady se ovšem řadí k typickým vidlicovým šestiválcovým „třasákům“. Jeho příznivci ho ocenili jako nejméně žíznivého ve třídě náklaďáků, jejichž řidiči žijí o „chlebu s máslem“. Protivníci naproti tomu poukazují na jeho poněkud hrubší jízdní vlastnosti. A jako by chtěl Actros všechny předsudky potvrdit, jeho šestiválec se 408 k se v supertestu skutečně projevil velmi skromně. Na druhou stranu, při zrychlení za plného zatížení až do 1500 otáček jeho ambice mířili spíše k masážnímu stroji.

Šestiválci se chce do otáček, ale pouze do konce zelené oblasti tachometru.
Jinak se motor chová nenápadně a přátelsky. Mezi 1000 a 1500 otáčkami se projevuje dokonce navýsost živě a proti všem očekáváním s dostatečnou silou. Pod oblastí čtyřciferných hodnot otáček se již tak rád nerozbíhá – a i v oblasti nad 1600 otáček přidává V6 už dost neochotně. Se svými životními projevy se drží hodně zpátky a bez ohledu na objektivní výsledky měření je ve svém projevu velmi tichý.

Tak jak ani není možné očekávat, s „malým“ Actrosem asi nezaznamenáme žádné velké rekordy.  Protože ho jeho stavitelé díky úctyhodnému převodu zadní nápravy (i=2,85) připravili o dodatečný temperament, musí automatizovaná převodovka Powershift velmi pilně měnit převodové stupně, aby soupravu udržela v pohybu. Konstrukční strategie se tady ale vyplácí, vždyť s něco přes 31 l / 100 km patří skutečně k nejúspornějším v celé zemi. Nápadně nízké jsou dílčí spotřeby pod 24 l/100 km, případně spotřeba na dálkových tratích pod 40 l/100 km! Současné verzi převodovky  Powershift musíme opravdu složit kompliment. Především v přímém srovnání s  referenčním vozem  TRUCKERu -  s Actrosem MP3 první generace – přeřazovala v testu rychleji, aniž by něco ukrojila z jízdního pohodlí.

Hovoří pro ni i to, že i přes nešťastný celkový převod přeřazuje na dvanáctku již při dálkovém režimu. Zcela bez chyby však Powershift ještě není. I přes přítomnost přibližovacího senzoru má automat sklon přeřazovat z devítky na jedenáctku při zrychlování na stoupavém úseku. S okamžitým snížením otáček automat zjistí svou chybu a opravuje na „10“. Testovací řidiči zaznamenávají u této převodovky stále méně vypjatou snahu provádět zbytečná zpětná přeřazování. Namísto toho důvěřuje řídicí jednotka hodnotě točivého momentu motoru – a trefuje se většinou správně. V porovnání s referenčním autem využívá 1841 mnohem častěji systém Eco-Roll a ponechává soupravu se standardním dávkováním plynu pojíždět v poloze neutrál. Přesto není řídicí jednotka perfektní. S nasazením tempomatu pracuje  Eco-Roll často tak dlouho, že dojde k poklesu nastavené rychlosti. Následná fáze zrychlení spotřebuje potom zbytečně více paliva. Dalším malým, pro Mercedes vlastně nezvyklým mankem je nepřesnost v regulaci: při zapnutém tempomatu  85+6 km/h souprava lehce přibrzďuje již od 89 km/h, a připravuje se tím o výhodu využít  tempolimit zpětně při nulové pobídce.

Celkově se ale řidič může přes malé odchylky na brzdový tempomat spolehnout.  Ruční spolupráce je ale přesto ve většině případů ještě nutná. Powerschift přeřazuje většinou pouze o jeden stupeň zpátky. To je ale pro, v podstatě spíše slabou motorovou brzdu tak jako tak příliš málo. Avšak i s retardérem (v testovaném voze nebyl zabudován) by pár stovek otáček pro lepší chlazení a ve prospěch většího brzdicího výkonu motoru neuškodilo. Kombinace motoru s 408 koňskými silami a s dlouhým stálým převodem nápravy zárukou toho, že se řidič nebude nudit. Kdo chce jet skutečně optimálně, musí již před stoupáním vytočit motor na 1500 otáček a do klesání vjet rovněž s pořádnými otáčkami a tím automat účinně podpořit. Jasně, jde to také bez přičinění řidiče – potom ale mnohem pomaleji a ne vždy optimálně z hlediska spotřeby.

12 000 eur je hodně peněz – Safety-Plus však za to stojí.
Skutečnou radost ale poskytuje Safety-Plus-Paket. Brzdový automat pracuje spolehlivě, v počáteční fázi eliminuje typická přibrzďování při svém náběhu a v případě potřeby přidává plyn velmi plynule. ESP pracuje velmi jemně, pokud je to ale zapotřebí, s odpovídajícím brzdicím výkonem. Signalizace sledování jízdní stopy se ozve rovněž pouze tehdy, pokud řidič v důsledku nepozornosti opustí jízdní dráhu. Nabýváme stále více dojmu, že dirigovat Actros je skutečně velmi jednoduché.  S výjimkou sotva rozeznatelného chvění na horších silnicích je řízení snadné a přesné. Minimální citlivost na silniční nerovnosti je zapotřebí připsat spíše na konto speciálního, palivo šetřícího obutí.  Při brzděni 1841 drží směr, brzdy se při tom blýsknou výborně nadávkovaným zpožděním, účinností a rychlostí odezvy. Potřebný tlak ale potřebují. Se spíše tužším spojením kabiny řidiče (typu L se zvýšenou střechou) s podvozkem se Actros dá řídit skutečně dobře.   Také při rychlém projíždění zatáček, nebo při prudkém brzdění se auto ani nevyklání do stran, ani neslušně nepoklekne. Odpružení a tlumení obou náprav vykazuje poměrně dost komfortu, do celkové jemnosti tak jako je tomu u Actrosu Megaspace však má ale „L“ ještě dost daleko.

Žádný podnět ke kritice nezavdává klimatizace kabiny. S nastaveným automatickým režimem se může řidič spolehnout na stálou teplotu a plynulé větrání kabiny. Na místě řidiče nalevo bychom si asi přece jen dopřáli lepší klimatizované sedadlo, napravo přináší sklápěcí sedačka s nastavitelným sedákem malé plus, co se volnosti pohybu týká, což v těsně střižené kabině není opravdu na škodu. Odkládacích ploch není v kabině zrovna nadbytek, to by bylo dobré změnit ještě před náběhem nové modelové řady, tak jako zabudování většího věnce volantu a zvětšení rozsahu nastavení pozice sedáků. V konečném zúčtování musíme potvrdit to, co jsme již naznačili na začátku – jedná se opravdu o spolehlivého chlapíka, kterému je zapotřebí pro jeho mnohé výborné vlastnosti nějakou tu malou chybičku prominout. To, že ujede s výkonem o 68 k nižším rovněž tak rychle, ale mnohem úsporněji než referenční auto 1848, musíme spíše připsat na konto vymoženostem moderní elektroniky a její stálého vylepšování.


Zdroj: Trucker 12/10
Autor: -GG-

Fotogalerie