Kenworth - King Kenny

K nejprestižnějším značkám amerických nákladních vozů patří Kenworth, jehož dlouhá historie sahá ještě před rok 1923, kdy vznikla Kenworth Motor Truck Company...

Kenworth se zrodil na základech jiné malé automobilky Gerlinger Motor Car Company, která v Portlandu (Oregon) a později Seattlu (Washington) stavěla kvalitní nákladní automobily Gersix v minimálních výrobních počtech, a tak dlouho nevydržela s vyrovnaným rozpočtem. Přestože rok 1922 byl jejím nejúspěšnějším, když zhotovila 53 automobilů Gersix, závěrem téhož roku změnila majitele. Hlavní akcionáři Harry W. Kent a Edgar K. Worthington ji po reorganizaci přejmenovali na Kenworth Motor Truck Company, přičemž značka Kenworth vznikla spojením jejich jmen…

Kenworth přežil nepřeberné množství nejrůznějších konkurentů a vyrábí se dodnes. Je součástí velmi úspěšného konglomerátu PACCAR (Pacific Car & Foundry), průmyslové skupiny z amerického státu Washington, jejíž počátky jako Seattle Car & Foundry sahají až do roku 1907. PACCAR původně vyráběl rolling stock, tedy železniční techniku, ale postupně pohlcoval další strojírenské společnosti, k nimž patřily automobilky Dart (od 1958), Kenworth (od 1945), Peterbilt (od 1958), britský Foden a nizozemský DAF. Do čela se vypracovala rodina Pigottů, která vysoce ziskovému podniku vládne dodnes. Zatímco Foden a Dart už patří historii, výroba Kenworthů a Peterbiltů pokračuje. Obě sesterské značky jsou považovány za vrchol mezi americkými těžkými nákladními vozy. Vznikají většinou na individuální objednávky podle specifikací klientů.

Podle firemních archivů se už v roce 1924 vyrobilo osmdesát automobilů Kenworth, tedy bezmála tolik, jako za celou historii Gersixu. První typy patřily ještě k menším vozům s užitečnou hmotností 1,5 až 4 t, vesměs se zážehovými čtyřválci Buda (divize výrobce traktorů Allis-Chalmers). V roce 1927 se objevily šestiválce pro těžší typy, byla zahájena montáž v kanadském Vancouveru a v roce 1933 byl Kenworth první americkou značkou, jež nabízela vznětové motory (Cummins 74 kW/100 k); už tehdy byla totiž cena nafty v USA ve srovnání s benzinem třetinová. Šestikolové a větší modely se vyráběly od roku 1933, postupně přibyly hasičské vozy a autobusy. V roce 1941 vyvinul Cummins první diesel s hliníkovým blokem válců, a Kenworth v rámci snižování vlastní hmotnosti podvozků (= zvyšování užitečné hmotnosti) byl jeho prvním uživatelem. Za války proslul produkcí nejen vojenských vozidel, ale také dílů pro slavná bombardovací letadla Boeing B-17 Flying Fortress a B-29 Superfortress. V roce 1944 vznikl slavný hliníkový rám Kenworthu, o rok později společnost vyrobila 484 vojenských a 427 civilních vozidel, po smrti ředitele Phila Johnsona se však nezdařil záměr vdovy prodat akcie zaměstnancům, a tak se Kenworth stal součástí Pacific Car & Foundry Company.

Poválečný rozvoj byl ve znamení těžkých nákladních automobilů třídy 8 (přes 14,85 t), které si vydobyly přezdívku Rolls-Royce of the Trucks, resp. Král trucků, pro svou neobyčejnou kvalitu a promyšlenou lehkou konstrukci s vysokým podílem hliníkových slitin. Závod v Seattlu byl rozšířen, automobily Kenworth dostaly svou dnešní podobu s dlouhou přídí, plochým chladičem a dvoudílným šípovým čelním oknem. V roce 1961 byly poprvé světlomety zabudovány do blatníků, už o rok dříve vyjel první cabover (typ s bezkapotovou budkou) a legendu vybudovala dvojice sesterských typů W-900 Conventional s dlouhou kapotou a bezkapotový K-100 Cabover, jež využívaly shodného podvozku a vyráběly se dlouhá léta (ikonický W-900 po modernizaci dodnes v nabídce). Jejich označení je vzpomínkou na Kenta a Worthingtona! V roce 1978 se vyrobilo 14 345 nákladních automobilů Kenworth.

Dramatický růst cen paliva donutil také značku Kenworth k vývoji aerodynamicky účinnějších typů, jejichž produkci zahájil T-600 v roce 1985 a T-2000 pro nové tisíciletí. V roce 1974 byla otevřena továrna v Chillicothe (Ohio) pro zásobování východní části USA, v roce 1993 k 70.výročí značky následovala nová moderní továrna v Rentonu v domovském státě Washington; montážní závody měl Kenworth také v Kanadě, Mexiku, Austrálii a Brazílii. Vedle těžkých typů pro dálkovou dopravu, stavebnictví a svoz vytěženého dřeva vyvinul Kenworth supertěžká vozidla pro práci na ropných polích, jejichž představiteli jsou například typy 953, Super 953 a 993 (bezkapotový) s nabídkou motorů Cummins, Caterpillar nebo Detroit Diesel o výkonu až 515 kW (700 k), se samočinnou převodovkou Clark nebo Allison a trvalým pohonem všech kol s planetovými redukcemi. Po určitou dobu se vyráběly těžké sklápěče pro provoz mimo zpevněné vozovky se značkou KW-Dart (pak znovu Dart), ale tuto divizi PACCAR později prodal (Unit Rig, později Terex). Výroba menších užitkových vozů však neskončila, jejich reprezentantem je kapotový T-400A pro regionální provoz (od 1988), či někdejší Mid-Ranger na základě výrobků Volkswagen do Brasil, nyní nahrazený americkými verzemi menších typů DAF.

Na autosalonu v Louisville slavil loni premiéru nový těžký model T-700, spojující klasické tvary W-900 s aerodynamicky účinnou karoserií ve stylu T-2000, jenž nahrazuje. Nesmrtelný W-900 se ovšem vyrábí dále. Vedle obvyklé nabídky vznětových motorů Cummins se nyní aplikují také vlastní konstrukce PACCAR MX, uvedené jako pohonné jednotky evropských typů DAF CF a XF už v roce 2005 (Turbo VGT, SCR). Mezi menšími modely se objevují hybridní verze, vyvinuté ve spolupráci s Eaton Corporation; například kapotový T-370 pro rozvážku ve městech dostal vznětový motor PACCAR PX6 a automatizovanou šestistupňovou převodovku, mezi něž je vložen trakční elektromotor 43 kW. V nabídce jsou také plynové verze, například T-440 CNG a LPG. Současná paleta motorů pro vozy Kenworth a Peterbilt zahrnuje typy PACCAR a Cummins ISX.

Nové heslo Kenworthu je World’s Best a výsledky značky je rozhodně potvrzují. Vlastnit nebo řídit automobil Kenworth jistě nebude každý, protože to vždy byla prestižní záležitost a toto povědomí se od sedmdesátých let rozšířilo do celého světa. Na Pařížském autosalonu 1998 uváděl Kenworth dvouletou záruku, ale pět let nebo 800 000 kilometrů na motory Caterpillar a Detroit Diesel. Většímu rozšíření těchto vozů v Evropě však brání předpisy o délce soupravy do 18 m, jež jsou pro přepravce nevýhodné, a také absence hrdých owner-drivers, tedy soukromých podnikatelů-řidičů, pro něž je vozidlo chloubou. Přesto Kenworthy jezdí u nás, v Polsku, Německu, Švýcarsku, Francii a dalších evropských zemích.



Zdroj: Automobil 07/11

Fotogalerie