Setkání – S „Oslíkem“ do světa

Jaroslav Votík a jeho přítelkyně Michaela Vojáčková si pořídili Kenworth z Texasu. Pořádně si na něm mákli a vyrazili s ním v květnu loňského roku na první sraz US Trucků do Německa do Krefeldu. O své zážitky se rádi a nadšeně podělí i s námi.

Za dlouhých zimních večerů přemýšlíme, společně s přítelkyní Míšou, jak se asi má náš Kenworth v zimní garáži. Říkáme mu „Oslík“, to kvůli ručně malovanému obrázku, který má na kapotě. Víte co, je to doslova člen naší rodiny. Přemýšlíme a plánujeme akce na nadcházející sezonu.

Našli jsme sraz

Při brouzdání internetem nás zaujal odkaz na akci „1. US Trucktreffen“. Hledáme další informace, ale nic víc tam napsáno není. Nakonec pomůže vyhledávač, kde na nás po zadání hesla vyskočí alespoň to, že se setkání koná druhého května v německém městě Krefeld. Jenže vzhledem ke vzdálenosti, dobrých 800 kilometrů, mě nápad vydat se do Krefeldu pomaličku opouští. Je sice teprve únor, ale motor našeho Oslíka má najeto jen 40 kilometrů a interiér kabiny zcela chybí. A co hůř. Vlastní garáž, v níž by se na uvedených věcech mělo dělat, je zatím jen na papíře... Nakonec však opět zafungoval ženský vliv přítelkyně Míši. „Víš, je to vlastně první exkluzívní sraz pouze amerických trucků a ničeho jiného. Všichni ví, že první kosmonaut na světě byl Gagarin. Kdo byl druhý, to ví málokdo...“. A bylo rozhodnuto. Přípravy se rozjely na plné obrátky. Čalouníci, nové chromování a odbjednávání nových dílů – to vše s finálním datem, k druhému květnu 2015. Poslední dubnové týdny již děláme jen a jen na našem „Kenym“, vše ostatní musí jít stranou. Dva dny před odjezdem se zdá být vše připraveno. Míša balí osobní věci na cestu, ale velmi brzy zjišťuje, že je nemá kde uložit. Všechny volné prostory, každá dutinka „Kenyho“ je vyplněna nářadím a náhradními díly. Trochu rozladěn při pohledu na účtenku z čerpací stanice, kde jsme natankovali plnou, to je 1020 litrů motorové nafty, rozvrhuji časový plán a přemýšlím o tom, že jeden den na cestu musí stačit.

Dlouhá cesta před námi

V pátek 1. května 2015 v 5 hodin 55 minut vyrážíme na 800 km dlouhou cestu na první sraz „Big Rig“.  Lehce otřeseni velkou havárií kamionů na D5 pokračujeme směr Rozvadov. Neustále v pozoru, jestli neuslyšíme nějaký neznámý zvuk či neuvidíme odlétávající součástky. To by znamenalo přinejmenším otočku domů! Naštěstí nic podobného se nekoná a kolem 17 hodiny, provázeni pozitivními reakcemi lidí, dorážíme do Krefeldu. „Treffen US Trucks“ se koná v areálu motorkářské hospody „Mo“, pod okny místního policejního ředitelství. Vjezd do areálu zdobí Kenworth W 900A z roku 1980, který vlastní pořadatelka akce Barbara Pirch. V bráně nás srdečně vítají oba hlavní pořadatelé, již zmíněná Barbara a Pascal Sontwas, majitel úžasného Peterbiltu 359 v původním stavu. Parkujeme na místě vedle čtyř již stojících vozidel, které přijely před námi. Trochu unaveni, ale zároveň šťastni, že jsme dorazili do cíle. Obsypaní fotografy vystupujeme z kabiny. Opětovné uvítání pořadatelů a hold, který nám vzdávají posádky ostatních trucků, nás uvádí trochu do rozpaků. V průběhu pozdního odpoledne a večera přijíždí dalších, asi patnáct vozidel, které se při vjezdu do areálu nezapomenou ohlásit  typickými fanfárami amerických trucků. V duchu jsme doufali, že uvidíme alespoň dvacet strojů na jednom místě, a to je již teď splněno. Nějak tomu pořád nemůžeme uvěřit, s čím tu jsme a co tu vidíme. Poprvé této noci, zkoušíme v praxi též náš Sleeper box, kde je lůžko 1400 mm x 2000 mm. Můžeme říci, že je zcela dostačující. V peřinkách, na kterých nechybí výšivka KW, usínáme jak v bavlnce.

Je to „rokenrol“

V sobotu vstáváme kolem osmé a prakticky ihned se nás ujímá majitel restaurace, který nás, k našemu překvapení, provází svým podnikem. Zve nás na snídani, po které jsme osobně organizátory informováni o programu dnešního dne. Ladím fotoaparát a čekáme na přijíždějící tahače, které tvoří frontu při vjezdu. Barbara s Pascalem zahajují sraz proslovem z podia umístěném na „promotion“ návěsu americké výroby tažené, jak jinak než, Kenwortem W-900L. Řazení přijíždějících vozidel prokládá vystoupení Line–Dancing a koncert rock n’rollové skupiny trvající do odpoledních hodin. Krátce po poledni jsem vyzván k přistavení KW před podium. Za velkého zájmu množství diváků otvírám kapotu a Barbara s Pascalem popisují moje vozidlo, což sám lámanou němčinou doplňuji. Míša s fotoaparátem obchází ostatní vozidla a vše dokumentuje. Nestačím odpovídat na otázky lidí, když se začínají ozývat „hlasy“ Cummisů, Caterpillarů a Detroitů. Motorů vozidel, které se chystají na zlatý hřeb celého dne – společnou projížďku! Ta vede ulicemi Krefeldu, takže vozy s připřaženými návěsy se jí neúčastní. Po návratu začínáme teprve zpracovávat zážitky z celého dne, kterých je víc než jsme schopeni vnímat. Večerní „Light show“, která byla naprosto úžasná, přes čtyřicet rozsvícených Trucků, je srovnatelná snad jen s krásou polární záře! Zatímco v přilehlém restauračním zařízení pokračuje bujarý večírek, my jdeme na kutě, nabrat síly na nedělní cestu domu. 

Jako ve snu

Po nedělní snídani pomalu balíme věci a loučíme se s majiteli ostatních trucků. Stanovíme odjezd na dvanáctou hodinu. Děkujeme pořadatelům za úžasný víkend a jsme požádáni o nájezd před podium, z kterého nám Barbara rovněž děkuje za účast a přeje šťastnou cestu. Ostatní účastníci tvoří špalír a za neustávajícího aplausu nás vyprovází k hlavní bráně. Míša si otírá slzy a za zvuku našich „lodních sirén“ opouštíme místo 1. srazu US Trucků. Míříme k osm set kilometrů vzdálenému domovu. Tam taky ve 22.15 bez jediné závady dorážíme. Jsme šťastní, že náš „Keny“ dojel. Probuzen po patnácti letech. Stával kdesi v Texasu u dálnice jako poutač. Jedinou drobnou vadou byl snad jen déšť, který nás doprovázel po celou cestu zpět. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie