Pozor na hlavní silnici – Rychle ani s předností

Daleko před sebou uviděl zprava přijíždějící Superb. Ten přibrzdil a nic nenasvědčovalo tomu, že to byla jiná než běžná situace, jakých jsou tisíce, natož aby byla nebezpečná. Z protisměru se do vzdálené křižovatky dostal i nějaký jiný osobní automobil, který odbočoval právě proti přijíždějícímu Superbu. A za ním další auto. Oběma musel Superb dát přednost, a tak úplně zastavil až v tom prvním pruhu hlavní čtyřproudové silnice. Když jej auta minula, rozjel se přes křižovatku v domnění, že i druhý rychlejší pruh je volný. Aspoň když se díval předtím, nic zleva neviděl. Jenomže Švejk měl pravdu: na vojně se mění situace každým okamžikem. A to platí i na silnici. Dodávka se mezitím přiblížila a když ze zorného pole jejího řidiče obě odbočující auta z protisměru odjela, měl její řidič přímo před sebou rozjíždějící se Superb. Už se s tím nedalo nic dělat: rána na komoru znamenala skoro smrtelné zranění jeho řidiče.Ten sice přežil, ale jen obtížně se vracel do života. Malér. Nejdřív se zdálo, že malér řidiče Superbu. Pak se ale zjistilo, že dodávka v místě, kde je nejvyšší dovolená rychlost 70 km/h, jela nejméně 109 km/h a možná, že i víc, podle znalce dokonce až 121 km/h. A problémy byly na světě. Řidič Superbu se dušoval, že vjížděl do křižovatky, když zleva široko daleko nikdo nebyl. Proto také najel nejdřív do prvního pruhu a pak se rozjel dál, když si prostě myslel, že to tak bude pořád. Jenomže než ho minula obě odbočující auta a projela kolem něj, dodávka už byla blízko. A to už řidič Superbu nesledoval a zčásti ani nemohl vidět, když mu pohled vlevo zakryla obě protijedoucí auta. My ale víme, že když nevidím, nejedu. Teď už to ví i řidič Superbu. Přesto policie stíhala jen řidiče dodávky. Ten přece závodil a jel příliš rychle! „Kdyby jel dovolenou rychlostí, měl Superb dost času křižovatku vyklidit,“ říkal státní zástupce. To je sice pravda, ale jen z poloviny: zákon nemluví nic o tom,že se přednost dává jen tomu, kdo jede předpisově, ale prostě každému, kdo jede na hlavní silnici. Vždyť to třeba mohou být i policisté nebo záchranka či hasiči, a ti mají mnohdy napilno. Stíhán měl být tedy i řidič Superbu, protože i řidič dodávky byl zraněn. Sice podstatně méně, ale přece. Takhle se stalo, že vrch měl Superb. Dodávka jela příliš rychle a Superb – tedy hlavně jeho řidič – vypadl ze hry. 

Řidič z povolání

Řidiče dodávky ovšem řidičský průkaz živil. Profesionál, jako každý řidič z povolání, třeba i trucku. Nějaký trest odnětí svobody podmíněně odložený není tak důležitý, jako ztráta živobytí. A tak nezbylo, než to zkousnout a zkusit podmíněné zastavení trestního stíhání. Už z dřívějška víme, že to lze. Ustanovení § 307 trestního řádu dovoluje podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže se obviněný k činu doznal, nahradil škodu nebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě. Vzít ale celou nehodu na sebe a ještě nevědět, jestli nakonec státní zástupce nebo soud trestní stíhání podmíněně zastaví, je sázka do trestní loterie. A tak se začalo jednat: že tedy dobře, že něco dáme, ale za předpokladu ,že se stíhání podmíněně zastaví. A také jen pak se doznáme. Jenomže takové záruky nikdo nedá. Navíc „poškozený“ ze Superbu chtěl hned 100 000 Kč. Prý na výdaje, které pojišťovna nezaplatí. O tom ale zákon nic neříká a řidič dodávky ani sto tisíc neměl. Prý ať si půjčí. Prostě to nebylo jednoduché: nezbyla tedy než trocha násilí. Řidič dodávky se bude bránit, protože spoluvina Superbu je mimo jakoukoli pochybnost, i když ji policie ani státní zastupitelství jaksi zatím nechtějí vidět. Vzhledem k těžkému zranění půjde ale poškozenému o velké peníze: jednak zřejmě na trvalé následky na zdraví a také i na náhradu za havarijně nepojištěného Superba. Možná milion korun, i víc. Advokát poškozeného dostal tedy vybrat: řidič dodávky se k celé vině na nehodě nedozná, bude souzen a bude se rozhodovat i o spoluvině Superbu. Kdyby byla jen čtvrtinová – a to si myslíme, že by bylo spravedlivé půl na půl – půjde o čtvrt až půlmilionovou ztrátu. Nebo si poškozený vezme 20 000 Kč (protože víc nemáme) a nebude dělat problémy směrem k podmíněnému zastavení trestního stíhání řidiče dodávky a budeme jaksi všichni relativně spokojeni. Navíc se nebude rozmazávat zranění řidiče dodávky, které by muselo skončit trestním stíháním řidiče Superbu. Dohadování, licitace, problémy. Nakonec se skřípěním zubů řidič Superbu uznal, že jeho riziko je příliš vysoké a možná ztráta ze spoluviny na nehodě příliš značná. Vzal si 20 000 Kč a cesta k podmíněnému zastavení trestního stíhání řidiče dodávky otevřena. Naděje ale předběhla realitu: státní zastupitelství se nechtělo zdržovat a přestože návrh na podmíněné zastavení byl rychle podán, přesto byla soudu předložena obžaloba, ačkoli podmínky k požadovanému postupu byly dány. Nezbylo, než se tedy o to pokusit u soudu. Ten nakonec uznal, že to je správný způsob, jak nehodu vyřešit, ocenil doznání obžalovaného, řádné nahlášení pojistné události pojišťovně, omluvu poškozenému s nabídkou pomoci a přihlédl i k dohodě poškozeného s obviněným o úhradě 20 000 Kč, určené na prvotní výdaje poškozeného spojené se zraněním. Soud stanovil zkušební dobu v trvání 24 měsíců, když započetl, že obviněný nebyl dosud trestně stíhán, neměl ani žádný záznam o přestupku, že šlo o osobu s dobrou pověstí, občansky bezúhonnou, která svého jednání upřímně litovala. Po 24 měsíců bude tedy soud řidiče dodávky bedlivě sledovat, zda plní podmínky zkušební doby. Podle usnesení pak v případě, že by se obviněný dopustil nového dopravního přestupku či jiného závažného protispolečenského chování, může být rozhodnuto, že se v trestním stíhání bude pokračovat. Řidič dodávky tedy zatím vyvázl bez trestu, nemá žádný záznam v rejstříku trestů, nemá žádný rozsudek ani zákaz řízení. Jezdí dál. Při zdi a co nejopatrněji, protože kdyby se něco stalo, mohl by se případ znovu otevřít a skončil by zřejmě skutečně jeho odsouzením, včetně ztráty řidičáku. Proběhne-li ale zkušební lhůta v klidu, jakoby se nic nestalo. 

Vždy jde o víc

Tohle dobrodiní zákona je nad všechna ostatní. Nejde totiž „jen“ o odsouzení za ublížení na zdraví, ale i o mnohem víc: jak je justice stará, vždycky se každý soudce podíval, co má v rejstříku trestů obžalovaný už předtím. A vždycky něco přidal. Byl-li obžalovaný odsouzen už dřív podmíněně, asi už bude připadat v úvahu jen vězení. Takže boj o výsledek z této dopravní nehody byl vlastně bojem o nehodu příští, při které by se velmi nehodilo předchozí odsouzení. A to nikdo nemůže vyloučit: máme-li dopravní nehodu, není to totéž, jako když nám vyndají žlučník. Ten už nikdy nenaroste. Zato dopravní nehoda na nás může číhat už zítra. Vyplatí se tedy nic nepodceňovat a připravit všechno tak, aby se nám jednou v budoucnu něco nevymstilo. Třeba právě odsouzení k podmínce, nad kterou jsme mávli rukou. Náš řidič dodávky se samozřejmě mohl soudit do aleluja s tím, že nehodu spoluzavinil i řidič Superbu a byl by možná dosáhl i toho, že by ho odsoudili také. Jenomže to by sotva něco změnilo na zákazu řízení, když nejméně stodevíti kilometrová rychlost se prostě smazat nedala. Když je někde sedmdesátka, nezbývá než se jí podřídit i kdyby byla silnice volná. Snadno se může ukázat, že tak volná za chvíli nebude, že někdo jiný nedá přednost, jak má a naše nedovolená rychlost praskne. A bude znamenat naše odsouzení, ztrátu živobytí a další problémy. Takže nejde o to, že my naše auto zvládáme a jaksi si vysokou rychlost „můžeme“ dovolit, i když je zakázaná. Nemůžeme, pokud nám za to stojí přijet o pár minut dřív nebo naopak nedojet vůbec.