PONTIAC FIREBIRD – Plodný ročník

S rokem 1967 byla americká automobilová scéna obohacena o několik velmi zajímavých vozů třídy pony car. Mustang byl v roce 1964 sice první, ale roku 1967 jej následovaly například Chevrolet Camaro, Mercury Cougar nebo Pontiac Firebird.

Právě Firebird, slavící letos 50 let od svého představení, je obzvláště zajímavý, protože sdílí platformu GM, jež byla použita i pro zmíněné Camaro. Stejně jako bratrský model, i Firebird vynikal výrazným vzhledem připomínajícím láhev Coca-Coly, ale měl přední nárazník integrovaný do karoserie. Zadní svítilny pro změnu našly inspiraci u většího Pontiacu GTO z let 1966–1967. Pontiac Firebird se začal prodávat jako dvoudveřový hardtop a convertible. Základním motorem se v roce 1967 stal řadový šestiválec s rozvodem SOHC Chevrolet 230 cui (3,8 l). S jedním karburátorem dosahoval výkonu 123 kW (167 k), verze Sprint s čtyřhrdlovým „kouskem“ nabídla 160 kW (218 k). Většina zákazníků ale logicky sáhla po některém z nabízených osmiválců. Základem byl motor V8 326 cui (5,3 l), buď s dvoukomorovým, nebo čtyřkomorovým karburátorem. Silnější verze, označená HO (High Output), nabízela 213 kW (290 k). Nejzajímavější byla ale verze „400“ s motorem V8 o objemu 400 cui (6,6 litru) a výkonu 242 kW (329 k).

Vrcholný model se dal ještě vylepšit paketem Ram Air, jenž obsahoval funkční nasávače na kapotě a hlavy motoru s větším průtokem vzduchu a silnějšími ventilovými pružinami a ostřejším vačkovým hřídelem. Výkon se sice nezvětšil, ale vrcholil ve vyšších otáčkách (5200 min^-1). V následujících letech docházelo k dílčím změnám pod kapotou, ale zásadnější byl až příchod motoru V8 350 cui (5,7 l), jenž byl nabízen v různých verzích o výkonu až 235 kW (320 koní). Točivý moment byl na zadní kola přenášen tradičně buď dvoustupňovou samočinnou převodovkou Powerglide, nebo třístupňovou Turbo-Hydramatic (pro model 400). Na své si přišli i zastánci klasického přímého řazení, pro ně byla připravena tří- a čtyřstupňová převodovka. Při přechodu z modelového roku 1967 na 1968 došlo k úpravám designu. Patrné jsou zejména povinné větší blinkry, jež byly protaženy a zasahovaly až do boků karoserie. Boční okna přišla o výklopnou část, kterou simuloval nový ventilační systém Astro Ventilation. Modelový rok 1969 představil nový styling přední části s masivnější chromovanou maskou. Na rozdíl od většího GTO ale Firebird nebyl vybaven nárazníkem Endura. Sportovní interiér s výrazně sešikmenou palubní deskou a kruhovými přístroji prošel revizí a spínací skříňka se přesunula z palubní desky na sloupek řízení. V březnu 1969 také vznikla vzácná verze s paketem „Trans Am performance and appearance package“. Dnes vozidla s touto výbavou patří k vyhledávaným, protože vzniklo pouze 689 hardtopů a osm convertible. Krátký životní cyklus první generace pomalu končil. Ovšem kvůli problémům při vývoji zcela nového Firebirdu došlo ke zdržení a představení novinky se posunulo. Pontiac tedy pokračoval s výrobou modelů ročníku 1969 i v prvních měsících roku 1970. Tehdy skončila krátká kariéra prvního Firebirdu, zcela nový typ s výrazně odlišným designem se začal montovat v únoru 1970. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie