MZ 125 Delfín – Oživení

Téměř čtyři desetiletí uběhla od chvíle, kdy se v domácích podmínkách zrodil jeden z pozoruhodných silničních závodních speciálů...

Ukázalo se, že není zcela ­zapomenut. Po dlouhých měsících práce došlo před nedávnem k jeho znovuzrození a motocykl MZ Delfín, předtím v rozloženém stavu uchovaný na jedné z půd, je opět středem pozornosti na závodech třídy Klasik. Vznikl zásluhou čtyř mužů; popud k práci na stroji dali kdysi dva aktivní závodníci, Karel Sedláček (nar. 1939) z Karlových Varů a Miroslav Pěnkava (1949 – 1975) z Rokycan, ve spolupráci s konstruktérem Zdeňkem Drábkem a Milanem Buštou. Přáním obou závodníků bylo porazit konkurenci, kterou tehdy ve třídě 125 cm³ tvořily motocykly Ahra, Tatran, Ravo, VAB, Hykati, BV a ostatní, vybavené motory Jawa a ČZ. Přání posilovala skutečnost, že měli k dispozici velice rychlé motory východoněmecké značky MZ. V dílně v Rokycanech se tak ­Pěnkava s Buštou věnovali stavbě podvozku, Sedláček s Drábkem pracovali na motoru a laminátových dílech kapotáže v Karlových Varech. Dvojitý příhradový rám z ocelových profilů o síle 1,2 mm byl navržen tak, že umožňoval velice nízkou stavbu motocyklu včetně líbivé aerodynamické kapotáže, oplývající řadou sympatických detailů, mezi něž se řadilo i citlivé zakapotování motorového prostoru (podobné, jaké počátkem devadesátých let předvedla Bimota YB4).

Podvozek tvořila přední teleskopická vidlice, zadní byla odpružena dvěma teleskopickými tlumiči s vně vinutými pružinami, vpředu i vzadu byly bubnové brzdy ø 220/200 mm. Kola 18“ s drátovým výpletem měla duralové ráfky Borrani. Zajímavým detailem bylo umístění palivové nádrže do zadní sedlové části, kde bylo i její hrdlo, přičemž v obvyklém místě hrdla se ­nacházelo pouze odvzdušnění nádrže. Dvoudobý jednoválec MZ 124 cm³ (ø 54 x 54 mm) o výkonu 21,3 kW (29 k) měl válec chlazený poměrně úzkým a vysokým kapalinovým chladičem, hlava byla chlazena vzduchem. Převodovka dostala šest stupňů. Dva Delfíny se objevily v mistrovství Československa 1974 a hned při premiéře se dostaly do první desítky. Sedláček skončil celkově pátý, třikrát bodoval a byl druhý ve Žďáru nad Sázavou. Pěnkava byl celkově sedmý a bodoval ve všech pěti závodech. Oba Delfíny se zúčastnily i závodu mistrovství světa v Brně; Pěnkava tam absolvoval jen trénink a Sedláček dojel na 21. místě. Na jarním soustředění motocyklových závodníků v Písku v roce 1975 rokycanský Pěnkava tragicky havaroval a jeho motocykl byl pak na přání otce zlikvi­dován, podvozek doslova rozřezán na kousky a pouze motor prodán. Karel Sedláček s druhým strojem pokračoval v závodech i ve vývoji. V České Třebové 8. června 1975 poprvé slavil vítězství, dokončil všechny závody a celkově byl třetí. Druhý start Delfína na Velké ceně ČSSR skončil po pěti kolech poruchou stroje. V následující sezoně přidal z okruhu v Morašicích u Litomyšle druhé ­vítězství a jeho jediným přemožitelem v šampionátu byl mistr republiky Kamil Hrušecký. Počtvrté v první desítce MR dojel Sedláček v sezoně 1977, a to jako šestý.

Převzato z časopisu

Fotogalerie