Mirela 125 – Z Jeseníku

Další vzpomínka na československé závodní motocykly se jmenuje Mirela... 

Dvouválcová stopětadvacítka Mirela spatřila světlo světa na začátku osmdesátých let. Dnešní sedmdesátník Ladislav Lukeš (narodil se 4. dubna 1944) prožil celý život v Jeseníku. Bylo to místo s velice agilním automotoklubem, a tak měl mladý nadšenec dost inspirace. Je to už 55 let, kdy při biřmování dostal darem Jawu 50, známého Pionýra, a ta byla na začátku jeho cesty do jesenického autoklubu. Následovaly jízdy zručnosti a terénní soutěže o přebor Moravy, ale silniční závod Stříbrný smrk, k němuž pořadatelé pustili Lukeše ve volné třídě padesátek, zcela obrátil jeho zájem. Sice ještě pod patronací pana Zdráhala ze Šumperka zkusil cestu do benešovské Dukly, ale to se nepovedlo. V roce 1965 si tedy za úspory pořídil silniční ČZ 175 od Jana Báčeho ze Strakonic. První závod v Olomouci nedokončil, ale ze Šumperku si odvezl věnec za třetí místo. To bylo povzbudivé, horší však bylo, že třída 175 cm³ měla být brzy zrušena...

Za této situace se stalo důležitým krokem rozhodnutí AMK Lipová, jenž zakoupil Ravo 125; Lukeš se brzy poté seznámil s konstruktérem Vlastimilem Rainem ze Dvora Králové nad Labem, se znojemským závodníkem Bedřichem Fenrichem, Zbyňkem Havrdou a Zdeňkem Židlíkem. Všichni přispěli spoluprací, materiálem i radami, a pak se v dílně Ladislava Lukeše zrodila v amatérských podmínkách nová kapalinou chlazená stopětadvacítka (ø 44 x 41 mm) s válci vedle sebe, později pojmenovaná Mirela (Marie, Irena, REnata, Láďa). Na původní převodovku Ravo byly po čase osazeny nové válce ze slévárny ČKD v Hradci Králové, odlitky opracovány v dílnách podniku Řetězárny, kalení u RD Ocelovek a RD Lipová, ojnice motoru použity z Tatranu.

Mirela 125 měla moderní podvozek z ocelových trubek podle předlohy úspěšné italské Morbidelli, odpružení zadního kola zajišťovaly dvě jednotky Marzocchi s možností nastavení útlumu, přední vidlice pocházela z vlastní výroby. Původní vlastní třmeny brzd vystřídaly moderní Brembo, kotouče byly litinové. Laminátové díly kapotáže a sedla také zhotovili svépomocí. Protože počet odlitků byl větší, vznikly hned dva motocykly Mirela 125, v roce 1981 představené veřejnosti (s druhým jezdil synovec Miroslav Lukeš). Po třech sezonách, bez výraznějších výsledků (pád v Hořicích, druhé místo v Karviné, vedení v Opavě), ukončil Ladislav Lukeš ve čtyřiceti letech aktivní kariéru. Jeden motocykl zůstal v Jeseníku, druhý putoval do Opavy, kde jej Lukeš ve značně zbědovaném stavu v roce 1993 objevil a odkoupil. Nastala další práce, historie Mirely 125 pokračovala, přišla druhá generace. Motor dostal válce a hlavy MBA 125, zásadní přestavbou prošel podvozek. Rekonstruována byla zadní vidlice včetně odpru-žení, jež nyní zajišťuje jediná pružicí jednotka cantilever francouzského výrobce Decarbon, umístěná pod palivou nádrží; také díly přední jednokotoučové brzdy jsou francouzské. Motocykl se neztratil, nyní je součástí expozice muzea Auto Moto Veterán v České Vsi u Jeseníku.

Převzato z časopisu

Fotogalerie