MUSÉE NATIONAL DE L’AUTOMOBILE MULHOUSE – Nejen Bugatti

Schlumpfova sbírka, dnes francouzské Národní automobilové muzeum, se pyšní největší kolekcí vozů Bugatti, ale má i stovky dalších exponátů...

Nejvýznamnější automobily minulého století, tak zní slogan charakterizující Musée National de l’Automobile v Mylhúzách (Mulhouse) na pomezí Francie, Německa a Švýcarska. Před čtyřiceti lety to byl Jean Panhard, příslušník rodiny zakladatelů průkopnické automobilky Panhard & Levassor, jenž se zasloužil o záchranu soukromé sbírky bratrů Schlumpfů a její přeměnu na Národní automobilové muzeum Francie. O tom, že to nebylo snadné, svědčí neslavné osudy jiných stánků automobilové historie, jež často po smrti původního majitele zanikly. 

Světlou výjimkou je kolekce Williama F. Harraha z amerického Rena (Nevada), která se sice z více než 1400 automobilů zmenšila na tři stovky, ale také se proměnila na National Automobile Museum, tentokrát americké. Historii naopak už patří úchvatné Bianco & Rosso, německé muzeum bílých a rudých automobilů v Aschaffenburgu, tedy vozů především německých a italských, jež zaniklo pro nepřízeň městských úřadů. Podobný konec letos zaznamenala největší soukromá sbírka automobilů Ford, unikátní Den Hartog Museum v nizozemském Hillegomu, v červnu beze zbytku rozprodaná v aukci Bonhams...

Vraťme se však k francouzským Mylhúzám. Základ sbírky původní Schlumpf Collection tvoří jedinečné automobily italského rodáka Ettora Bugattiho, vznikající od roku 1909 v nedalekém Molsheimu na francouzsko-německém pomezí. Vysloužily si pověst nejlepších sportovních a závodních vozů světa, ale především dodnes udivují ušlechtilým designem, který si v ničem nezadá s jinými uměleckými díly. „Le Patron“ Ettore Bugatti osobně navrhl většinu konstrukcí, jež kreslil přesnými a rychlými črty. Jeho smysl pro detail byl příslovečný, ostatně pocházel z umělecké rodiny. Poslední čistokrevný automobil Bugatti vznikl v roce 1956, už po jeho smrti pod vedením Pierra Marca, ale značka byla obnovena nejprve Romanem Artiolim v italském Campogallianu u Modeny a pak zásluhou Volkswagenu znovu ve francouzském Molsheimu.

Mnohé vystavené automobily Bugatti jsou skutečnými unikáty. Patří k nim nejen proslulé Coupé Napoleon z roku 1929 podle návrhu Jeana Bugattiho, syna Ettoreho, postavené na podvozku s mohutným řadovým osmiválcem, jenž se pak uplatnil v motorových železničních vozech, ale i mnohé další. Zajímavá je nákladní Bugatti 40 s dřevěnou ložnou plochou za dvojicí sedadel, s níž se poručík Loiseau v roce 1929 vydal na expedici napříč Saharou. Sám Fritz Schlumpf, jeden ze zakladatelů sbírky, vyhrál řadu závodů do vrchu za volantem legendárního osmiválce Bugatti 35B, které ostatně před druhou světovou válkou dobře posloužily mnoha československým závodníkům včetně Elišky Junkové (jela s ním Targa Florio 1928) a jejího manžela Vincence (Čeňka) Junka. 

Prohlídka muzea trvá několik hodin, vždy jsme v muzeu strávili téměř celý den. Po vstupu do haly někdejší textilky nevěříte vlastním očím. Stojíte v němém úžasu nad tou nádherou, jež byla i po pádu bratří Schlumpfů uchráněna před hněvem dělnické třídy, jež továrnu Schlumpfů po bankrotu obsadila. Několik stovek historických vozidel tam odpočívá na bílém písku pod historickými lucernami dovezenými z  Paříže, kde je před lety nahradili moderními. Prim hrají Bugatti, ale nechybějí snad žádné významné francouzské značky, ovšem ani Alfa Romeo, Lancia, Ferrari, Rolls-Royce, Tatra, Mercedes-Benz a mnohé další...

Bratři Fritz a Hans Schlumpfové, navzdory jménům italští rodáci, vytvořili ojedinělou sbírku. Jejich matka, ovdovělá Jeanne Schlumpfová, pocházela z Mylhúz, kam se také po smrti manžela vrátila se svými syny. V roce 1940 se čtyřiatřicetiletý Fritz Schlumpf stal ředitelem textilky v Malmerspachu, která zaměstnávala největší počet dělníků. Schlumpfové nakupovali vozy Bugatti po celém světě. Během let shromáždili čtyři stovky automobilů, jež ukryli v továrních halách v Mylhúzách, kde pro ně tajně pracoval tým zkušených restaurátorů. Sedmdesátá léta přinesla krizi textilního průmyslu, došlo k propouštění a ke stávkám dělnictva. Bratři Schlumpfové po řadě problémů uprchli do Švýcarska a jejich dělníci z Malmerspachu, propuštění v roce 1976, objevili v Mylhúzách sbírku nevyčíslitelné hodnoty. Obsadili ji, nazvali „dělnickou“ a domáhali se peněz. Naštěstí vše dobře dopadlo. Před čtyřiceti lety byla založena Mylhúzská nadace Národního automobilového muzea, sdružující veřejné organizace i soukromé partnery, a převzala haly i vozidla včetně depozitářů s dalšími automobily, čekajícími na renovaci. Národní automobilové muzeum s doplňkovým označením Collection Schlumpf nedávno oslavilo pětatřicet let od znovuotevření v roce 1982 a těsně před vstupem do nového tisíciletí prošlo renovací. Sbírky se rozrostly na více než 500 vozidel, nemluvě o partnerských zápůjčkách a tematických výstavách v bočním křídle hlavní haly. K nejstarším exponátům patří parní vůz Jacquot Tonneau z roku 1878, nechybějí ani dvoumotorový Menier Double Phaeton či německý Benz Victoria (oba z roku 1893), ani unikátní prototypy designéra Paula Arzense (1903–1990) a vozy všech francouzských průkopníků, k nimž patří Panhard & Levassor, Delage, Delahaye, Hispano-Suiza, Bollée, Serpollet, Amilcar, Mathis, Berliet, Citroën, Renault, Peugeot, Talbot atd. Zvláštní pozornost je věnována i jiným evropským průkopníkům z Německa, Velké Británie, Itálie a Československa. Muzeum je otevřeno po celý rok, každý den od 10 do 18 hodin. Žádný zájemce o automobilovou historii by neměl váhat s jeho návštěvou!

Převzato z časopisu

Fotogalerie