HOCKENHEIMRING (1932 – 2017) – Po pětaosmdesáti letech

V Německu letos oslavili nejen devadesátiny Nürburgringu, ale také 85 let Hockenheimringu, na který se v příští sezoně vrátí Velká cena formule 1...

V Německu se jezdily závody na mnoha různých tratích, ale první okruh si postavila automobilka Adam Opel AG už v roce 1919 coby kuriózní kruhovou trať v místě zvaném Schönauer Hof. Průkopnická dráha Opel-Rennbahn (Opelring) u Rüs-sels-heimu patřila k nejrychlejším, než byl 24. září 1921 prvním závodem otevřen AVUS (Automobil-Verkehrs- und Übungs-strasse) v Berlíně. Ještě dnes, kdy německému motorsportu vládnou okruhy Nürburgring a Hockenheimring, jsou zbytky be-tonového povrchu Opelovy klopené závodní trati v lesích okresu Mainz vcelku patrné. Její význam však ve třicátých letech prudce klesl, protože se závody přesunuly na zmíněnou trojici tratí, které se také střídaly v pořádání Velké ceny formule 1... O Nürburgringu jsme již psali (viz AR 11/’17), podívejme se nyní na osudy o pět let mladšího Hockenheimringu, pojmenovaného po nejbližším městě Hockenheim. Letos slaví 85 let od pořádání prvního motocyklového závodu, jenž se jel na původní trati o délce 12,2 kilometru! Říkalo se jí Dreieckskurs podle trojúhelníkového půdorysu mezi Hockenheimem, Walldorfem a Oftersheimem. Iniciátorem stavby byl sportovní časoměřič Ernst Christ, jehož plány pro budoucí okruh schválil starosta Hockenheimu o Vánocích 1931. Zemní práce začaly 23. března 1932 a téhož roku byla trať už 29. května otevřena! Dlouhá léta sloužila jen motocyklistům, ale navzdory mnoha přestavbám si stále uchovala svůj charakter.

Byla však příliš dlouhá, a tak už v roce 1938 se coby Kurpfalzring zkrátila na 7738 metrů, aby ji pořadatelé při místních závodech mohli lépe zabezpečit. Za války byla trať hodně poničena, po opravě se změnila na Hockenheimring, další zkrácení následovalo na 6823 metrů pro sezonu 1965 (důvodem byla stavba dálnice A6 v těsné blízkosti okruhu, vznikla známá stadionová sekce Motodrom). O dramatický rozvoj se už v padesátých letech zasloužil Wilhelm Herz, úspěšný motocyklový závodník na DKW a držitel rychlostních rekordů na NSU, který na Hockenheimring přivedl mistrovství světa silničních motocyklů. S výjimkou sajdkár, jimž vládli domácí Fritz Hillebrand a Manfred Grünwald na BMW 500, první Grand Prix 19. května 1957 ovládli jen dva Italové, když Carlo Ubbiali vyhrál třídy 125 a 250 cm³ (MV Agusta) a Libero Liberati třídy 350 a 500 cm³ (Gilera). Motocyklová Velká cena na Hockenheimringu se pak střídala se závodem na Nürburgringu (a zprvu i třikrát se Solitude u Stuttgartu). Prvními vítězi na Motodromu 1966 se stali světoví šampioni Hans-Georg Anscheidt (Suzuki 50), Luigi Taveri (Honda 125), Mike Hail-wood (Honda 250 i 350) a  Jim Redman (Honda 500). V roce 1966 se na nový Hockenheimring vypravila automobilka BMW a tehdejší šéf vývoje Alex von Falkenhausen zajel dva rychlostní rekordy ve sprintu na čtvrt míle (11,264 s) a půl kilometru (13,051 s) na voze Brabham tehdejší formule 2, ale s dvoulitrovým motorem BMW Apfelbeck (speciální hlavy válců), jenž se stal předobrazem úspěchů BMW ve formulích F2 a F1. Zatím se tak zrodila tradice závodů ve zrychlení. Dragstery přijíždějí do Hockenheimu dodnes; jejich klání patří vedle mistrovství DTM a formule 1 k nejoblíbenějším podnikům, nejprve na startovní rovince a pak na nově postaveném dragstripu.

Postupně přibývaly závody cestovních vozů, sportovních prototypů, Interserie a různých formulí, jež vyvrcholily Velkou cenou F1. Populární formule 2 však přinesla na Hockenheimringu největší neštěstí. Během závodů tam zahynuli dvojnásobný mistr světa formule 1 Létající Skot Jim Clark (7. dubna 1968) zřejmě po prasklém závěsu kola nebo poruše řízení na továrním Lotusu 48, Novozélanďan Bert Hawthorne (14. dubna 1972) na voze Leda-Tui BH2 konstruktéra Allana McCalla a Rakušan Markus Höttinger (13. dubna 1980) na německém voze Maurer MM80-BMW, kterého do přilby zasáhlo utržené kolo z Warwickova Tolemanu. Jinou havárii při testování svého vozu Alfa Romeo 179 V12 před Velkou cenou Německa 1980 nepřežil Francouz Patrick Depailler, účastník 95 závodů Grand Prix a vítěz Velkých cen Monaka 1978 a Španělska 1979 (zemřel 1. srpna 1980, závod na Hockenheimringu se jel o devět dnů později). Svoji poslední Grand Prix F1 vyhrál při prvním závodě F1 na Hockenheimu Rakušan Jochen Rindt na Lotusu 72, pak doma v Rakousku po zajetí pole position odpadl a při tréninku na Monze zahynul, takže jako jediný získal titul mistra světa in memoriam. Dlouhá léta byl Hockenheim také dějištěm závodů Interserie, například v ročníku 1983 tam zvítězil Francouz Bob Wollek na Porsche 956 Joest Racing. Formule 1 se pravidelně střídala s Nürburgringem až do doby, než druhý okruh upadl do insolvence a Hockenheim nestihl připravit náročný program Grand Prix, takže Němci na čas o svoji Velkou cenu přišli.

Po přestávce je opět zařazena do kalendáře mistrovství světa na rok 2018. V seznamu vítězů nechybějí největší hvězdy Niki Lauda, Mario Andretti, Alan Jones, Nelson Piquet, Alain Prost, Patrick Tambay, Ayrton Senna, Nigel Mansell, Michael Schumacher, Nico Rosberg (v předposledním ročníku 2014) a Lewis Hamilton (v posledním 2016). V roce 2002 byl okruh definitivně zkrácen na dnešní délku 4574 metrů, jeho hlavní částí je aréna Motodromu s depem závodních strojů. Každoročně se v dubnu jezdí Jim Clark Revival – Hockenheim Historic pro historické závodní automobily jako vzpomínka na Létajícího Skota, jehož tragická havárie nebyla nikdy objasněna. V letošním roce vidělo dvacet tisíc diváků téměř 400 účastníků se závodními automobily minulých let, k nimž patřily také formule 1, velkoobjemová monstra CanAm, sportovní prototypy a klasické cestovní vozy (youngtimery), mezi nimi Ford Capri Zakspeed Turbo známého Petra Mückeho, někdejšího reprezentanta NDR na okruzích a v evropském autokrosu, nynějšího šéfa velmi úspěšného závodního týmu z Berlína. Součástí areálu je Motor-Sport Museum, vzhledem k historii okruhu zaměřené především na závodní motocykly, najdete tam ale i vozy formule 1, například Williams FW32 s desetiválcovým motorem Renault 3.5 (1989), Benetton B189 s osmiválcem Ford HB 3.5 (1989) anebo ATS D7 s přeplňovaným čtyřválcem BMW 1.5 Turbo (1984). Z Prahy na Hockenheim se dá dojet poměrně snadno, za optimálních podmínek zhruba za pět hodin (po dálnici A6), vzdálenost činí pět set kilometrů. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie