Barreiros Diesel (Chrysler) – Velký záběr

Španělským (a kubánským) automobilovým průkopníkem byl Eduardo Barreiros, specialista na vznětové motory, který vyráběl vše od osobních vozů po traktory...

Společnost Barreiros Diésel, S.A., založená v březnu 1954 v Madridu, ­začala výrobou dieselmotorů, jak ostatně napovídá její název; byla to totiž specializace zakladatele, jenž zkoušel přestavby zážehových motorů na účinnější vznětové už od konce čtyřicátých let. Využíval nejen amerických vojenských automobilů různých značek (hlavně GMC), které po druhé světové válce zůstaly v Evropě, ale také zbytky španělské výzbroje (Krupp) a do­konce ruské typy ZiS 5 (řadové šestiválce 5,6 l na základě amerického Chrysleru), jež zůstaly ve Španělsku z dob občanské války, kdy Sovětský svaz podpořil republikánskou stranu proti generálu Francovi. První diesel, označený EB-1 (Eduardo Barreiros No.1) vycházel právě z tohoto vozu, ve Španělsku nazývaného 3HC (přepis azbuky)! Nový podnik, podpořený vítěznou Fran­covou vládou, neměl o zakázky nouzi a úspěšně expandoval.

V okolí Madridu vznikly tři továrny, ­které vyrá­bějí automobily dodnes, ovšem pod hlavičkou PSA Peugeot Citroën nebo Renault Trucks. Naše obrazová dokumentace (s výjimkou jediné fotografie) pochází z ka­talogu Barreiros pro rok 1966 a představuje obsáhlý výrobní program španělské společnosti, která v té době spolupracovala s americkým koncernem Chrysler, jenž získal v roce 1964 významný čtyři­cetiprocentní podíl (v šede­sátých letech se o Barreiros ­Diésel ucházel také General Motors, ale ne­uspěl), který později navýšil na 100 %. Eduardo Barreiros odstoupil z pozice ředitele nové firmy Barreiros-Chrysler (od 1967 Chrysler Espaňa) až v květnu 1969 a podepsal s Chryslerem dohodu, že nebude podnikat v automobilovém průmyslu po dobu pěti let. Barreiros-Chrysler se tak stal součástí aktivit Chrysler Europe spolu s britskými větvemi Rootes Group a francouzskou Simca. V roce 1963 uzavřel Barreiros dohodu s Chryslerem o výrobě osobních automobilů Dodge Dart 3700 (americký sedan, ve Španělsku i kombi a sanitní verze) a lidového Simca 1000 podle francouzského vzoru, jenž byl podle tehdejších zvyklostí čtyř­dveřovým sedanem koncepce vše vzadu (jako Škoda 1000 MB).

V letech 1965 – 1977 se stal ve Villaverde montovaný Dodge Dart (od 1977 Dodge 3700) nejluxusnějším a největším španělským osobním automobilem, poháněl jej zážehový řadový šestiválec Chrysler 3,7 l; ve stylu tradice Barreiros vznikla také verze se vznětovým motorem. Ostatně první vstup značky Barreiros do světa osobních ­automobilů reprezentují čtyř­válce EB-4 (EB-55) o výkonu 55 až 73 k pro vozy Seat 1400 a 1500, určené pro taxislužbu. Pokusy o zahájení výroby osobních vozů, britských Humber nebo německých šestiválců Borgward 230, se v šedesátých letech nenaplnily. Barreiros hledal dále partnera a našel jej v americkém Chrysleru. V roce 1966 se rozběhla výroba typu Simca 1000, modernějšího a prostornějšího než Seat 600; později také vozu Simca 1200, varianty francouzské jedenáctistovky s předním pohonem a větším čtyřválcem. Zakladatel Eduardo Barreiros (1919 – 1992) začínal v autobusové dopravě, neboť jeho otec (také Eduardo, přišel z Kanárských ostrovů) vytvořil pravi­delnou linku v rodné provincii juniora v Orense, nejprve s autobusem Panhard-Levassor, a později rozšířil záběr na více typů a více tras. Eduardo junior tam získal zručnost mechanika i řidiče autobusu.

V roce 1945 vše prodal a v Orense založil stavební firmu BECOSA (Bar­reiros Empresa Constructora, S.A.); stavěl i silnice v Galícii, ale láska k motorům ho neopustila. V roce 1949 začal přestavovat zážehové motory na vznětové pro potřeby vlastní stavební firmy, pak i pro druhé, v roce 1951 svá řešení patentoval a založil podnik Galicia Industrial v Mad­ridu pro přestavby motorů. Rostoucí zájem vedl k průmyslové výrobě v nové společnosti Bar­reiros Diésel v Madridu, zalo­žené 16. března 1954, která ­později postavila obrovskou továrnu ve Villaverde (Madrid). První vlastní typ EB-6 byl kopií britského dieselmotoru Perkins P6 a uplatnil se v prvním nákladním voze Barreiros, jímž se stal typ TT.90.22 z roku 1957 zvaný El Abuelo, bezkapotový terénní valník 4x4, jehož příď zdobil znak ve tvaru číslice 8, což však jsou stylizované iniciály zakladatele EB! První export 300 vozů TT.90.22 pro portugalskou armádu znamenal zahraniční úspěch v konkursu proti další španělské značce Pegaso, v roce 1961 byla založena továrna v Setúbalu jako Compania Portuguesa de Mo­tores y Camiones, S.A. Barreiros Diésel uzavřel významné licenční dohody o spolupráci, které přispěly k roz­šíření výrobního sortimentu o špičkové produkty.

Pro budky nákladních vozů koupil francouzskou licenci Berliet (později Renault Trucks), autobusy a dumpery vyráběl v licenci britské AEC, lehké užitkové vozy v německé Vidal & Sohn (Tempo), traktory v německé Hanomag atd., ale používal vlastní motory Barreiros Diesel. V roce 1966 s 25 tisíci zaměstnanci byla kapacita výroby 90 tisíc osobních vozů, 22 tisíc vznětových ­motorů, 15 tisíc nákladních vozů, šest tisíc traktorů, 1200 autobusů a 800 vysokozdvižných a průmyslových vozíků. Chrysler získal nejprve 40 % akcií, pak 77 % a do roku 1969 plnou kontrolu nad podnikem, jenž se stal významným článkem Chrysler Europe. Výroba osobních automobilů se sjednotila pod značkou Chrysler, vyráběly se typy 150 (= Simca 1307) a Horizon hlavně pro domácí trh, v roce 1975 se závod ve Villaverde stal jediným výrobcem velkého typu Chrysler (Simca) 180, známého i z našich silnic (produkce převedena z francouzského Poissy), později vyráběl vozy Chrysler jako Talbot.

Nákladní automobily se změnily z Barreiros na Dodge, největší značku Chrysleru. Krize Chrysleru však znamenala konec jeho evropských aktivit, Chrysler Espaňa ve Villaverde byl v roce 1978 prodán skupině PSA Peugeot-Citroën, která zvýšila kapacitu na 150 tisíc vozů ročně a vyráběla tam mj. úspěšné modely Peugeot 206 a 207, ale i Citroën C3, C3 Pluriel nebo Xsara. Produkci nákladních vozů získala firma Renault V.I., jež jako Renault Trucks (Volvo Group) je tam nadále vyrábí. Eduardo Barreiros se po roce 1969 věnoval zemědělství a pěstování vína, v březnu 1980 založil novou firmu DIMISA (Diésel Motores Industrias, S.A.) v Madridu a vrátil se k výrobě vznětových motorů. Závěr jeho kariéry byl překvapivý, byl pozván na Kubu, kde připravil další motory a nákladní vozy pro jedinou kubánskou značku Taino. Rozpad Sovětského svazu však znamenal ukončení podpory této země, výroba se nerozběhla a Eduardo Barreiros zemřel v únoru 1992 v Havaně. Jeho dílo připomíná Museo Eduardo Barreiros v Madridu.

Převzato z časopisu

Fotogalerie