Barkas B 1000 (1961 – 1990) – Změna koncepce

Lehký užitkový automobil Barkas B 1000 patří k nejznámějším automobilům z bývalé Německé demokratické republiky. Dovážel se i k nám...

Koncem čtyřicátých let po druhé světové válce se podařilo obnovit výrobu automobilů i ve východní části Německa. V roce 1949 vyjely z Hainichenu nové vozy Framo V 501, které navázaly na předválečnou konstrukci (viz AR 9/’12) a daly základ sériové produkci odvozeného typu V 901. Díky postupným inovacím se v roce 1954 představil typ V 901/2, ale v té době vývojový závod IFA FEW (Forschungs- und Entwicklungswerk) v tehdejším Karl-Marx-Stadtu (Chemnitzu) už intenzivně zkoušel prototypy nového lehkého užitkového automobilu s bezkapotovou budkou a pohonem předních kol.

Přáním výrobce v souladu se státními orgány měl mít budoucí vůz co největší ložnou plochu, což umožňovalo právě trambusové provedení budky; dalším požadavkem byl příznivý poměr 1:1 vlastní hmotnosti vozidla k užitečné a co největší využití unifikovaných dílů z domácí produkce. V roce 1958 byl státním orgánům poprvé představen zcela nový Barkas. Vozidlo ­poháněné dvoudobým tříválcem 900 cm³ z osobního vozu Wartburg 311 pak od roku 1959 podrobovali náročným zkouškám. Ještě před náběhem sériové výroby 14. června 1961 nahradil původní motor silnější tříválec 992 cm³ o výkonu 32 kW (42 k)/4000 min^‑1 z Wartburgu 312. Při výstavní premiéře na jarním strojírenském veletrhu v Lipsku 1962 měl nový Barkas B 1000 (číslo 1000 značí užitečnou hmotnost v kg) velký ohlas. Mnohé z návštěvníků ale zaskočilo, že motor je opět dvoudobý tříválec, a nikoli čtyřdobý čtyřválec alespoň o objemu 1200 cm³, jak se dalo očekávat.

Líbivá samonosná karoserie se součinitelem odporu vzduchu cx = 0,51 měla přístup do ložného prostoru skříňové nástavby zadními jednokřídlovými dveřmi a bočními dveřmi na pravém boku; ložný ­objem činil 6 m3. Při spuštění sériové pro­dukce putovaly svařené samonosné karo­serie z Karl-Marx-Stadtu do automobilky v Hainichenu na finální montáž celého vozidla. Díky novému nezávislému zavěšení všech kol a od­pružení zkrutnými tyčemi nabízel dodávkový Barkas B 1000 měkké pérování, pohodlné cestování a dobré jízdní vlastnosti. Také podlahu dobře přístupného ložného prostoru o délce 2730 mm a ložnou výšku pouhých 380 mm nad zemí hodnotili uživatelé příznivě.

Plně naložený skříňový vůz mohl na první převodový stupeň zdolávat stoupání až 26 %, největší rychlost byla zprvu 95 km/h. Základní verzi uzavře­ného furgonu brzy rozšířily další varianty. V roce 1963 se objevil sanitní vůz se dvěma nad sebou umístěnými lůžky, v roce 1964 ­následovalo pětimístné kombi, osmimístný minibus i zásahové vozidlo dopravní policie. Vítaným obohacením se stal od roku 1965 i malý valník a oddělená prostornější skříňová nástavba, obě na podvozku s pomocným ­rámem vzadu. Během třiceti let trvající produkce zaznamenal Barkas B 1000 mnoho dílčích úprav, zlepšení a inovací.

S náběhem nového osobního Wartburgu 353 se jeho výkonnějšího motoru 33 kW (45 k) dočkal od roku 1972 i koncepčně ­podobný Barkas. V tom roce bylo už v nabídce 28 různých variant karoserií a k tomu devět speciálních verzí i individuální úpravy pro export. Pro své užitné vlastnosti se ­Barkas B 1000 stal vyhledávaným, a tím i za minulého režimu nedostatkovým zbožím. Veřejnost v NDR jej mohla vidět zásobovat prodejny, v chladírenské verzi dopravovat potraviny, s žebříkovou nástavbou pomáhat při opravách veřejného osvětlení; spěchat s poštou, za zvuku sirén s modrými varovnými světly uhánět jako sanitní nebo hasičský vůz, ve službách policie, ale i v armádě; Barkas B 1000 jezdil rovněž jako pojízdná prodejna, hotelový nebo školní autobus, i jako vo­zidlo pro převoz zesnulých.

Některé autorizované opravny v zemi stavěly v menších počtech i speciální provedení (se dvěma nápravami vzadu) pro převoz osobních automobilů. Významný byl rovněž export. K největším odběratelům patřilo Československo, Maďarsko a Nizozemsko. S Barkasy B 1000 se však mohli setkat řidiči i na silnicích v Egyptě, Albánii, Britské Guayaně, Bulharsku, Belgii, Číně, Dánsku, NSR, Finsku, Ghaně, Guineji, Indonésii, Iráku, Íránu, Jordánsku, Jugoslávii, na Kubě, v Libanonu, ­Maroku, Mongolsku, Norsku, Rakousku, Polsku, Portugalsku, Rumunsku, Saúdské Arábii, Švédsku, Švýcarsku, Sovětském svazu, Španělsku, Turecku a Vietnamu, objevil se do­konce i v USA a Velké Británii.

Z tehdejšího pohledu je málo uvěřitelné, že od roku 1985 si mohl minibus Barkas koupit i soukromý majitel, ve vlastní zemi však musel zaplatit v přepočtu 16 500 DM, samozřejmě ve valutách. Koncem osmdesátých let přestal vyhovovat nadále používaný dvou­dobý motor. Po vleklých jednáních ze strany podniků zahraničního obchodu NDR a státních orgánů s automobilkou Volkswagen, začaly být osobní automobily Wartburg od ­července roku 1988 osazeny čtyřdobými čtyřválci Volkswagen o objemu 1,3 litru. Nové motory našly v roce 1989 uplatnění také v modernizo­vaných vozech Barkas B 1000^-1.

Na dvourotorový motor Wankel, který zkoušeli ve vývojovém centru IFA počátkem šedesátých let a s nímž se alternativně počítalo i pro B 1000, si už nikdo nevzpomněl. Po změnách politických poměrů a zániku společenství tzv. socialistických států se propad prodejů dramaticky prohloubil, a to i při snížených cenách. Ani v kooperaci s tradiční karosárnou Karmann vyrobený obytný vůz v roce 1990 nezachránil stále klesající poptávku. Dne 10. dubna 1991 skončila po třiceti letech definitivně výroba jednoho z nejpopulárnějších automobilů východní Evropy mezi malými užitkovými vozy. Poslední modely B 1000-1 se vyráběly v letech 1989 – 1990 se čtyřdobým motorem BM880 podle licence Volkswagen, čtyřválcem 1272 cm³ (ø 72 x 75 mm) o výkonu 43 kW (58 k)/5500 min^‑1 a točivém mo­mentu 96 N.m/3500 min^‑1, který vozu s užitečnou hmotností až 1000 kg uděloval největší rychlost 100 km/h. Plán prodat výrobní zařízení do Ruska se v devadesátých letech nerealizoval a společnost Barkas-Werke zanikla. Připomeňme ještě, že před čtyřiceti lety vznikl prototyp většího vozu Barkas B 1100 se čtyřdobým mo­torem Moskvič 412 o výkonu 55 kW (75 k)/5800 min^‑1 z objemu 1478 cm³, ale ani tento model se nedostal do sériové výroby.

Barkas B 1000

Lehký užitkový automobil (skříňový) samonosné ocelové konstrukce; vpředu podélně uložený kapalinou chlazený dvoudobý řadový tříválec 992 cm³ (ø 78 x 73,5 mm); 31 kW (42 k)/4000 min^‑1 a 96 N.m/2500 min^‑1; jednokotoučová suchá spojka a čtyřstupňová převodovka s řazením pod volantem (od 1964 řadicí páka na podlaze), pohon předních kol; nezávislé zavěšení všech kol na kyvných ramenech, odpružení torzními tyčemi a teleskopickými tlumiči; kapalinové bubnové brzdy; řízení šnekem a kladkou; pneumatiky 6,70 – 13; rozvor náprav 2400 mm, rozchod kol 1450/1460 mm; d/š/v 4520/1860/1850 mm; ložný objem 6,4 m³; pohotovostní/užitečná hmotnost 1240/1000 kg; největší rychlost 100 km/h; spotřeba paliva 10,5 l/100 km.

Převzato z časopisu

Fotogalerie