Za volantem: Ferrari F12 Berlinetta – Z jiného světa

S výkonem 740 koní (545 kW) hodným závodního monopostu formule 1 působí nejnovější silniční Ferrari F12 Berlinetta jako zjevení z jiného světa...

Výkon motoru samozřejmě není všechno, proti formuli 1 má F12 Berlinetta přibližně dvojnásobnou hmotnost, ale i tak je poměr 2,06 kg/k opravdu impozantní. O tom, jak rychle postupuje technika kupředu, svědčí srovnání loni představeného čtyřmístného Ferrari FF s pohonem všech kol, jehož motor 6.3 V12 ze stejné série F140 dává o osmdesát koní (60 kW) menší výkon při otáčkách nižších jen o 250 min^‑1 a prakticky identický vrchol točivého momentu (683 proti 690 N.m při shodných 6000 min^‑1), ale spotřeba verze pro F12 se navzdory lepším výkonovým ­parametrům snížila o 0,4 na 15,0 l/100 km a emise CO₂ o 10 na 350 g/km, v obou případech s bezchybně pracujícím zařízením Stop/Start (systém HELE).

Samozřejmě, novinka F12 Berlinetta má tradičně pohon kol zadní nápravy, ovšem originální řešení samočinně připojovaného pohonu předních kol FF podle sdělení představitelů značky nemá na spotřebu benzinu vliv... Na běžných silnicích větší sílu motoru řidič využije jen při extrémní akceleraci; lze říci po vzoru Rolls-Royce, že výkon je opravdu dostatečný. Skutečný rozdíl je znát až na ­závodním okruhu, kde je F12 Berlinetta ­nejrychlejším produkčním automobilem s časem 1:23 min ve Fioranu, zatímco typ 599 GTO je o sekundu a legendární Enzo (s motorem uprostřed) o dvě sekundy po­malejší. Nová dvoumístná Berlinetta je nástupcem typu 599 GTB Fiorano, a v tomto případě je srovnání ještě zajímavější.

Proti předchůdci je novinka o 50 milimetrů kratší, o 20 mm užší a o 60 mm nižší; hmotnost klesla o 50 kg, pevnost v krutu se zvětšila o dvacet procent a vyzrálé aerodynamické řešení zvýšilo přítlak ze 6,87 na 12,1 kN, tedy ze 70 na 123 kp při rychlosti 200 km/h. Hovořit o vynikajících jízdních vlastnostech a úchvatné účinnosti keramicko-uhlíkových kompozitových brzd je skoro samozřejmostí, největší dojem však zanechala dvouspoj­ková převodovka s inteligentním řazením. Ferrari F12 Berlinetta je druhým dvanácti­válcem se sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou DCT (Dual Clutch Transmis­sion), opět uloženou v bloku s rozvodovkou na zadní nápravě (systém transaxle).

Pře­vodovka kombinuje superrychlé sekvenční řazení páčkami pod volantem s možností plně samočinného režimu; tvoří jeden blok u zadní nápravy s elektronickým diferen­ciálem E‑Diff 3 (třetí generace). Tři tlačítka na středové konzole, uspořádaná odlišně od FF, slouží k volbě programu Launch Control pro efektní rozjezd s omezeným prokluzem kol; zpětného chodu a zcela samočinného režimu řazení. Ovladačem manettino na multifunkčním volantu se mění jízdní režim, kupodivu tentokrát nám byl doporučen Race, zatímco třeba u osmiválců s motorem vzadu jsme jezdili jen na Sport, protože Race byl na běžné silnici přece jen příliš ­ostrý. V případě dvanáctiválců Gran Turismo jsou však vozy laděny poněkud komfortněji, a tak závodní režim se pocitově vyrovná Sportu u osmiválců. Tlačítkem na volantu můžete také změkčit odpružení pro rozbité cesty, které mají nejen u nás, ale i v Itálii...

Převodovka je úžasná. Při pomalé relaxační jízdě v klidu řadí samočinně až na úspornou sedmičku, motor se odvaluje kolem dvou ­tisíc otáček. Jakmile však nasadíte ostré tempo, tak vedle zdůrazněného zvukového projevu začne řadit skutečně bleskurychle a navíc drží zvolený stupeň. Volicí pádla pod volantem jsou ve snadném dosahu, rovněž ergonomie s dvousměrně nastavitelným volantem je vynikající. Klientela pro dvanáctiválce se totiž rekrutuje ze starších řidičů, a tomu odpovídá odlišný charakter automobilu Gran Turismo; není bez zajímavosti, že kupci jsou ze šedesáti procent opakovanými vlastníky, pětina z nich používá svůj Ferrari V12 denně a mají větší průměrný proběh (dlouhé víkendové jízdy).

Jezdci osmiválců (430 Scuderia, 458 Italia/Spider) pak jsou především mladší sportovci, zatímco osmiválcová California je entry model, tedy automobil pro ty, kteří s Ferrari teprve začínají. Novou filozofii nejlépe vystihuje heslo Different Ferraris for different Ferraristi... „Nejlepší silniční Ferrari, jaký jsme kdy vy­robili,“ hodnotí nový model Luca di Montezemolo, prezident Ferrari S.p.A., přestože jde o vůz s motorem uloženým vpředu, byť značně posunutým směrem k těžišti vozu, které leží ve výšce pouhých 460 mm nad vozovkou. Zcela nový prostorový rám přispívá ke snížení hmotnosti, je zhotoven z dvanácti různých hliníkových slitin a podobně jako modernizovaná struktura Californie dostal dvě dvojice předních podélných nosníků.

Nové jsou dvojité lichoběžníkové závěsy kol (vzadu s pětiprvkovým vedením) s no­vými aktivními magnetorheologickými tlumiči SCM-E a přepracovanou řídící elektronikou; na dobré silnici sedí vůz jako přibitý, zrychlí na 200 km/h za 8,5 sekundy a z této rychlosti na suché vozovce zastaví na dráze dlouhé 131 metrů (o sedm metrů dříve než Fiorano). Dvanáctiválce patří k vozům Ferrari od nepaměti, provázejí je od prvního modelu 125 z roku 1947. S novým typem F140 s válci do V/65°, jenž vznikl pro Enzo a v různých verzích posloužil modelům 550, 575 a 612, přišel v nové generaci nejprve FF a pak F12. Se zvláštnostmi konstrukce nás seznámil Jean-Jacques His (v roce 1988 zkonstruoval první Ferrari V12 formule 1 po skončení ­turboéry), který zdůraznil důslednou optimalizaci objemové, termodynamické a mechanické účinnosti, jež přispěla k rekordnímu výkonu 545 kW (740 k)/8250 min^‑1, maximu otáček 8700 min^‑1 a příznivému průběhu ­točivého momentu (80 % z maxima 690 N.m již od 2500 min^‑1), nemluvě o snížení spotřeby paliva a emisí. Každý válec (přímý vstřik se šestiotvorovými tryskami, vícenásobné zapalování až se čtyřmi jisk­rami na cyklus, čidlo klepání) řídí elektronika individuálně a rezonátory v sání zlepšují plnění.

Mazání se suchou klikovou skříní dostalo čerpadlo s proměnným výtlakem (excentrický rotor); nechybějí hydroformované výfukové potrubí, inteligentní alternátor a klimatizace, optimalizované čerpadlo chlazení a výrazně snížené vnitřní tření. Novinka má poměrně prostornou kabinu s odkládacím místem za dvojicí sedadel; pod výklopnou zadní stěnou je standardní prostor pro zavazadla 320 litrů, jenž lze úpravou přepážek zvětšit až na pět set litrů. ­Bohatá je rovněž výbava, v níž nechybí ­žádný z dnešních elektronických doplňků; displej palubního počítače (proti Ferrari FF rozšířený) může být i před spolujezdcem. A základní cena? 228 tisíc eur bez DPH.

Technické údaje

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený zážehový dvanáctiválec typu F140 FC s válci do V/65°, uložený podélně vpředu za nápravou; DOHC 4V Dual-VVT; 6262 cm³ (ø 94 x 75,2 mm); 13,5:1; 545 kW (740 k)/8250 min^‑1 a 690 N.m/ 6000 min^‑1, max. 8700 min^‑1; elektronické přímé vstřikování paliva (200 barů); mazání se suchou klikovou skříní; sedmistupňová dvouspojková převodovka F1 v bloku s elektronickým diferenciálem E-Diff 3 vzadu, pohon zadních kol.

PODVOZEK – samonosná hliníková karoserie vcelku s prostorovým hliníkovým rámem; všechna kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech vpředu a pětiprvkových závěsech vzadu; pérování soustřednými vinutými pružinami s aktivními magnetorheologickými tlumiči SCM‑E, systém stability ESC a trakce F1‑Trac; kotoučové keramicko-kompozitové brzdy CCM Brembo ø 398 x 38/360 x 32 mm s vnitřním chlazením, ABS/EBD; hřebenové řízení s posilovačem; pneumatiky vpředu 255/35 ZR 20, vzadu 305/35 ZR 20.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2720 mm, rozchod kol 1665/1618 mm; d/š/v 4618/1942/1273 mm; pohotovostní/suchá hmotnost 1525/1630 kg; objem zavazadlového prostoru 320/500 l; objem palivové nádrže 92 l. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost přes 340 km/h; zrychlení 0 – 100/200 km/h za 3,1/8,1 s; se systémem HELE spotřeba paliva EU 15,0 l/100 km a emise CO₂ 350 g/km.

Převzato z časopisu

Fotogalerie