Goodwood Festival of Speed 2013 – Dvacáté jubileum

Vrchol motoristické sezony jako obvykle, Festival rychlosti v jihoanglickém Goodwoodu, 
tentokrát s nádechem oslavy dvacátého výročí pořádání...

Skromná motoristická akce se změnila na velkolepou slavnost, jejíž součástí jsou setkání nejlepších současných i dřívějších závodníků, ukázkové i měřené jízdy do vrchu (trať 1,8 km), soutěž elegance, prodej všeho, co souvisí (nejen) s motorismem, skutečný autosalon s předváděcími jízdami pro návštěvníky, aukce nejvzácnějších automobilů, letecký den a dokonce aerosalon, rychlostní zkouška rallye v lese, jízdy v terénu a mnoho, mnoho dalšího. Festival of Speed se v Goodwoodu jezdí od roku 1993, takže letos oficiálně oslavil dvacáté výročí... „Nemohl jsem uvěřit vlastním očím, když jsem se podíval z okna,“ říká Lord March, který poprvé otevřel rodinné sídlo nedaleko Chichesteru veřejnosti v neděli 20. června 1993: „Očekávali jsme dva až tři tisíce lidí, ale bylo jich pětadvacet až třicet tisíc, nevíme to přesně, došly nám totiž lístky, takže většina přišla bez vstupenky...“

Tehdy to byla jednodenní akce a počet zúčasněných byl nižší než nyní na jarní tiskové prezentaci, pořádané dva až tři měsíce před Festivalem. Už tehdy nechyběly velké osobnosti; Ron Dennis (šéf McLarenu) a Ken Tyrrell (šéf Tyrrellu, pro něhož jezdil Jackie Stewart) seděli při nedělním večírku na schodech v družné konverzaci, talíře s jídlem na kolenou. Ron Dennis si osobně na goodwoodském panství vyzkoušel oranžový McLaren M14 Cosworth DFV, s nímž v sezoně 1970 startoval ve Velkých cenách novozélandský mistr světa Denny Hulme. K vrcholům prvního ročníku patřilo pět vozů Jaguar D-Type, čtyři Ferrari 250 GTO, zkrátka stovka automobilů a tři desítky motocyklů. Nick Mason ze skupiny Pink Floyd usedl do kokpitu šestnáctiválce BRM P15 formule 1 (nyní už léta jezdí s Auto Unionem), Lord Brocket jel na Ferrari 250 MM, Frank Sytner na Ferrari 250 GTO a Lord March vyzkoušel Maserati A6 GCM; z novinářů nechyběl legendární Denis Jenkinson, zatímco Jeremy Clarkson a Andrew Frankel na trati vyzkoušeli nové Hondy NSX...

První ročník vzbudil takovou pozornost, že se Lord March rozhodl pokračovat. Do Goodwoodu jsme přijeli poprvé před pat-nácti lety, a už v ročníku 1998 byla účast téměř na dnešní úrovni, s výjimkou současných týmů F1. Od té doby jsme vynechali jen třikrát, a to proto, že jsme byli na Le Mans Classic nebo ve Watkins Glen ve stejném termínu! Festival rychlosti v Goodwoodu totiž nemá obdoby, nedokážete sice obsáhnout vše na jednom ročníku, musíte si vybírat, ale i tak vidíte jinde nevídané. Jen ta účast současných jezdců F1 možná trochu omezila charakter akce, když slavných veteránů ubývá a týmy F1 potřebují mraky lidí, aby uvedly jediný monopost do chodu (a to musí být staršího typu, aby nešlo o nedovolené testování). V letošním ročníku Festivalu byl proslulý Porsche 911 (901) nejoslavovanějším typem, patřila mu tradiční skulptura Gerryho Judaha na trávníku před Good-wood House; ale důvodů k oslavám bylo mnohem více.

Připomeňme 50 let McLarenu, kdy se představily různé monoposty F1 (byl vystaven i M9A s pohonem všech kol z Donnington Collection), vozy kanadsko-amerického seriálu (od M1A Oldsmobile po úspěšný typ M8D, který kraloval CanAm, ale za jehož volantem zahynul Bruce McLaren na okruhu v Goodwoodu v červnu 1970) a silniční typy od legendy F1 GTR (včetně vítěze 24 h Le Mans 1995) až po dnešní supercar McLaren P1. Nick Heidfeld se vrátil za volant Häkkinenova mono-postu MP4/13 Mercedes V10, s nímž v roce 1999 zajel rekordní čas 41,6 sekundy v Good-woodu (průměrná rychlost 161,519 km/h). Od těch dob ovšem z bezpečnostních důvodů moderní monoposty F1 startují jen v neměřených předváděcích jízdách... Nadšení vzbudil návrat Nelsona Piqueta do Goodwoodu, který po třiceti letech od zisku titulu mistra světa F1 s přeplňovaným čtyřválcem BMW opět usedl za volant vítězného monopostu Brabham BT52 BMW Turbo, vzorně renovovaného v dílnách BMW Mobile Tradition za účasti původních tvůrců Gordona Murraye (podvozek) a Paula Roscheho (motor). Ve stejné skupině startoval mladý Alex Brundle na Benettonu B192 Ford, s nímž jezdili v sezoně 1992 jeho otec Martin a Michael Schumacher.

Tradičně nechyběl René Arnoux na Renaultu RS01, prvním voze F1 s přeplňováním turbodmychadlem z roku 1977, za volantem se s ním střídal Michel Leclére (sedm Velkých cen F1 na Tyrrellu 1975 a Wolf-Williamsu 1976), jenž loni překvapivě vystoupil z anonymity. Do McLarenu M23 usedl Sergio Pérez, dnešní jezdec F1 u McLarenu; nechyběli ani Jenson Button, Oliver Turvey, Chris Goodwin, Stoffel Vandoorne a Kevin Magnussen (syn Jana), kteří se střídali s různými typy McLaren. Z dnešních týmů účinkovali ještě Romain Grosjean (Renault R30 v barvách Lotusu), Charles Pic (Lotus T127 v barvách Caterhamu), Marc Gené (Ferrari F60), Lewis Hamilton a Nico Rosberg (Mercedes-AMG W02), Sébastien Buemi (Red Bull RB7) a Max Chilton (Marussia Cosworth); nejnovější F1 pro rok 2013 směly být vystaveny jen staticky (Williams FW35, Red Bull RB9, Marussia MR02, Lotus-Renault E21 a Caterham CT03).

Vždy potěší účast Emersona Fittipaldiho, dvojnásobného mistra světa F1 a vítěze Indy 500, přijel s rodinou, vypůjčil si kombinézu a znovu se projel v Chapmanových Lotusech 49B a 72. Bohatí sběratelé předvedli další vozy formule 1 sedmdesátých a osmdesátých let, z nichž vynikaly Lotusy 79, 80 a 88B (twin chassis), Repco-Brabham BT24, sněžný pluh Ferrari 312 B3 (Spazzaneve), či klasický Ferrari 312 ročníku 1968, s nímž jezdili Jacky Ickx, Chris Amon a Andrea De Adamich... Unikátní byla opět scenérie solného jezera Bonneville s řadou rekordních strojů, jednostopých i dvoustopých. Z Daytony přivezli poslední Bluebird (1933) rekordmana Sira Malcolma Campbella, nechyběl ovšem ani turbínový Bluebird CN7 jeho syna Donalda Campbella, který dosáhl 648,588 km/h na dně vyschlého jezera Eyre v Austrálii (1964). Společnost mu dělaly Irving-Napier Golden Arrow (1929) a Sunbeam 1000 HP (v roce 1927 překonal poprvé 200 mph, tedy 320 km/h), exponáty National Motor Museum z Beaulieu, ale i plynová raketa na kolech The Blue Flame z muzea v německém Sinsheimu, s níž držel světový rychlostní rekord 1001,442 km/h jistý Gary Gabelich v letech 1970 až 1983.

Rekordní motocykly představovaly Gilette Mach 3 Challenger, na němž Brit Richard Brown zajel 535,616 km/h na Bonneville v roce 1999, ale pouze jedním směrem, takže rekord nebyl uznán. Nyní se Brown chystá do boje znovu, v Goodwoodu byl k vidění jeho motocykl Jet Reaction s turbínou z vrtulníku, s nímž plánuje překonat 425 mph (684 km/h). Soupeřem mu bude také James Toseland, dvojnásobný mistr světa Superbike, jenž se chystá na Bonneville s kapotovaným motocyklem The 52 Express (turbína Rolls-Royce 734 kW), vyvinutým ve spolupráci s Britskou univerzitou v Derby. Andy Green, pilot stíhacích letadel, chce vylepšit svůj vlastní absolutní rekord s automobilem Bloodhound SSC, vyvíjeným s podporou britského ministerstva pro technický rozvoj. Cílem je 1000 mph, tedy 1609 km/h... Mezi nejstaršími závodními automobily se představily Renault typu K ze závodu Paříž – Vídeň 1902, ale také dva vozy Mercedes Grand Prix, vítěz Gordon-Bennettova poháru 1903 a účastník Velké ceny Francie 1908.

Pozornost budila plně funkční obří replika Trevithickova parního kočáru London Steam Carriage z roku 1803, již zhotovil Tom Brogden. Zlatou éru Grand Prix reprezen-tovaly například přeplňovaný osmiválec Delage 1,5 l, s nímž se v roce 1927 stal Robert Benoist prvním mistrem světa, ale s jedním z těchto vozů jezdil závody Tony Rolt ještě v sezoně 1951! Žádná oslava předválečných Grand Prix by nebyla úplná bez Bugatti, nejslavnější osmiválce typů 35 a 59 vyhrály přes tisícovku velkých závodů. Za volant šestnáctiválce Auto Union (1936) z kolekce Audi Tradition tradičně usedl Nick Mason, protipólem mu byl Mercedes-Benz W154 (1939), v němž se střídali Lewis Hamilton a Jochen Mass. Ikony z Indianapolisu tvořily také kousky z muzea na Indianapolis Motor Speedway; Kenny Bräck a Gil De Ferran okusili turbínový STP-Lotus 56 s pohonem všech kol, který patřil na nejslavnějším oválu k nejrychlejším, ale na vítězství nedosáhl (Joe Leonard v roč-níku 1968 odpadl z vedení krátce před cílem pro zadření palivového čerpadla, Art Pollard měl stejnou poruchu a Graham Hill narazil do hrazení; už v kvalifikaci se zabil Mike Spence). Vzácností z nizozemského Louwmanova muzea byl Ferrari 375, který jako Grant Piston Ring Special vodil v Indianapolisu 1952 italský jezdec Alberto Ascari, ale odpadl z dvanáctého místa. Na své si přišli rovněž příznivci jedné stopy, Goodwood se stal dostaveníčkem špičkových motocyklistů, a ani letos tomu nebylo jinak. Kevin Schwantz, Kenny Roberts, Freddie Spencer, Giacomo Agostini, John Surtees, Steve Webster, Ralph Bryans, James Toseland a Doug Lampkin, to jsou jména mistrů světa; nechyběli však ani Stuart Graham, Sammy Miller, Ron Chandler, Helmut Dähne a John McGuinness, dvacetinásobný vítěz Tourist Trophy na ostrově Man.

Zatímco většina účastníků startuje jen v exhibičních jízdách, zejména vozy F1, jiní propadají sportovnímu zápolení a vylepšují své časy v každé jízdě. Ti nejrychlejší se pak utkají v nedělním rozstřelu Timed Shootout, jehož vítěz se stává vítězem celého Festivalu rychlosti, a to přesto, dosáhne-li někdo v předcházejících rozjížďkách lepšího času (zavedeno 2011 pro větší atraktivitu, na podobném principu jako kvalifikace ve formuli 1). Dva týdny po vítězství Sébastiena Loeba na Pikes Peaku usedl do jeho speciálu Peugeot 208 T16 PP málo známý -zkušební jezdec Grégory Guilvert (31) z francouzského Melunu, vítěz THP Peugeot Spider Cup 2009 (za odměnu testoval 908 HDi FAP z Le Mans) a účastník FIA GT3, jenž zajížděl nejrychlejší časy a dosáhl 45,86 sekundy, tedy stejné hodnoty jako Nick Heidfeld s vozem Lola B12/60 Toyota týmu Rebellion (ze 24 h Le Mans). V nedělním rozstřelu však Guilvert podlehl jezdci závodů historických sportovních prototypů, když Justin Law si připsal páté vítězství na Jaguaru XJR 8/9 časem 45,95 sekundy. Guilvert zajel druhé místo za 47,32 s; Johnny Cocker na elektrickém prototypu Lola-Drayson B12/ 69E dosáhl času 47,34 sekundy a čtvrtý Alex Buncombe (Nissan GT-R Nismo GT3) zastavil -stopky na 47,79 sekundy.

Převzato z časopisu

Fotogalerie