Goodwood Festival of Speed 2012 – Oslava rychlosti

Vyvrcholením roku, tím je pro nás Festival rychlosti v jiho­­anglickém Goodwoodu, kde se každoročně ­sjíždějí legendy motoristického sportu...

Skromná akce se změnila na velko­lepou slavnost, jejíž součástí jsou ­setkání závodníků, ukázkové i mě­řené jízdy do vrchu (trať 1,8 km), soutěž elegance, prodej všeho, souvisejícího (nejen) s motorismem, autosalon s předváděcími jízdami pro návštěvníky, letecký den a aerosalon, rychlostní zkouška rallye, jízdy v te­rénu a mnoho, mnoho dalšího. Festival of Speed se v Goodwoodu jezdí od roku 1993, takže se letos pořádal podvacáté...

Za všechno může Lord March, který otevřel rodinné sídlo nedaleko Chichesteru veřejnosti, když zvítězila jeho vášeň pro moto­ristický sport, přeměněná ovšem do nové podoby. Účast na Festivalu rychlosti se ­stala prestižní záležitostí, týden před po­řádáním Velké ceny Velké Británie tam ­přijíždějí týmy formule 1 (nechyběl Mark Webber, jenž v Silverstone vyhrál), na rychlostní zkoušce v nedalekém lese se pro­hánějí hvězdy světových rallye (sponzorem je Škoda UK!) a kořením je přítomnost slavných závodníků s unikátními automobily i motocykly. Každý rok je vyhlášeno zá­kladní motto, tentokrát Lord March vsadil na Young Guns – Born to Win, tedy oslavu mladých závodníků, kteří překvapili velkými výkony hned na počátku kariéry, ať už v kterékoli epoše dějin motoristického sportu. V Goodwoodu si musíte vybrat, opravdu ­nelze vidět všechno.

Samozřejmě, nejvíce lákají okruhové závody, jejichž vrcholy jsou formule 1, 500 mil Indianapolis a 24 h Le Mans, ale také především britské automobily vzácných značek, a tak jsme byli rádi, že jsme tentokrát měli v Goodwoodu hned čtyři reportéry! Vězte ale, že vybrat z tisíců zá­běrů nejvíce deset na dvoustranu je nad­lidské úsilí, nicméně obrázky z Goodwoodu se pak objevují v Automobilu u dalších článků. V letošním ročníku Festivalu byl proslulý Lotus oslavovanou značkou, a to je další důvod k radosti, protože dílo Colina Chapmana těžko nachází v moderní historii srovnatelné obdoby, nemluvě o spanilých jízdách Létajícího Skota Jima Clarka, mistra světa F1 z let 1963 a 1965, jehož kariéra dobře zapadá do zvoleného motta, stejně jako životní osudy mnoha dalších. Jeden britský novinář sestavil žebříček největších mladých hvězd, seřadil je v pořadí Stirling Moss, Bruce McLaren, Jim Clark, Ricardo Rodriguez, Chris Amon, Emerson Fittipaldi, Jenson Button, Fernando Alonso, Sebastian Vettel a Lewis Hamilton. Jsou to vesměs legendy závodních tratí, o tom není žádných pochyb, ale výčet by musel být opravdu mnohem širší.

Možná chybějí Jackie Stewart, François Cevert, Jochen Rindt, Bernd Rosemeyer, Rudi Caracciola, Guy Moll, Dick Seaman a další; ostatně i Tazio Nuvolari byl velmi mladý, když předváděl divoké kousky ještě za řídítky závodního motocyklu... Kadoročně připravuje Gerry Judah oslavu vybrané značky vytvořením mohutné skulptury, která stojí na trávníku před Goodwood House; letošní byla vysoká 28 metrů a na svých obloucích nesla několik nejslavnějších monopostů Lotus formule 1. Bohužel ve stejné době se skupina Lotus nacházela ve vážných problémech, souvisejících se změnou (malajsijského!) majitele.

Více než čtyřicet závodních vozů Lotus se představilo v samostatné jízdě, ve statické expozici nechyběly Lotus 56B (1971), jediný turbínový vůz ­formule 1, či Lotus 63 (1969), jeden z mála ­pokusů o formuli 1 s pohonem všech čtyř kol, a podobně koncipovaný Lotus 64 Ford pro 500 mil Indianapolis 1969. Lord March ne­odolal a přijal pozvání za volant slavného monopostu Lotus 72, s nímž Jochen Rindt získal v roce 1970 titul mistra světa in memoriam. Do vozů Lotus usedli rovněž John ­Surtees, Stirling Moss, Emerson Fittipaldi, Jackie Oliver, Martin Donnelly, Stuart Graham, Tom Kristensen a další hvězdy.

Clive Chapman, syn Colina, zakladatele Lotusu, se představil s vozem Lotus 21 Climax, prvním vítězem Velké ceny pro Team Lotus (Skot Innes Ireland na Velké ceně USA 1961). Vůz mu zapůjčil jeho majitel Dan Collins, loňský vítěz Shootoutu v Goodwoodu (rozjížďka nejrychlejších o celkové vítězství), který zůstal věrný typu 88B s dvojitou karoserií (po rozjetí vozu se sníží k vozovce; byla to Chapmanova reakce na zákaz tzv. zástěrek, udržujících přítlak; FIA v roce 1981 stroj také zakázala, takže do Velkých cen ­nevyjel). Tom Kristensen, osminásobný vítěz 24 h Le Mans, jel na Lotusu 98T/3 Renault, s nímž Ayrton Senna v roce 1986 vyhrál ­Velké ceny USA (Detroit) a Španělska. George Barber, šéf největší sbírky vozů ­Lotus ve Vintage Motorsport Museum v Birminghamu (Alabama), poslal do Goodwoodu unikátní typ 29 (Jim Clark druhý v 500 Indy 1963). Nechyběly ani závodní verze sério­vých typů Lotus Super Seven, Elan, Elite, Europa, Esprit, Evora, Exige a Lotus-Cortina. Z týmů formule 1 se zúčastnily Red Bull, Fer­rari, McLaren, Mercedes-AMG, Lotus (Renault) a Caterham (Lotus), které však nemohou předvádět nejnovější typy, neboť by to bylo porušení pravidel zákazu testování (!), ale i tak viděli diváci neuvěřitelná monstra, která už s běžnými automobily nemají nic společného. Na některých vozech se stří­dalo několik jezdců, nejvíce diváky potěšily dvojice McLarenu (Button, Hamilton) a Red Bullu (Webber, Ricciardo), ale také Lotus (D’Ambrosio, Nicolas Prost), Caterham ­(Kovalainen, Van der Garde), Ferrari (Marc Gene) a Mercedes-AMG (Rosberg, Hartley).

Mistři světa Sebastian Vettel a Alain Prost si příliš veřejné exhibice neoblibují, ale nechali se přesvědčit k účasti. Rozdíl mezi nimi a starými borci, kteří překročili sedmdesátku a stále se s jiskrou v oku soukají do mono­postů, je ovšem výpovědí změn dnešní doby. K těm starým patří Brian Redman, startující s dvanáctiválcem Eagle-Weslake F1 (1967) amerického závodníka Dana Gurneye, anebo Richard Attwood, jenž vystřídal BRM P261 formule 1 (1965) a McLaren M20 CanAm (1972) s motorem Chevy 8,3 l, s nímž kdysi jezdil Denny Hulme, mistr světa F1 1967. A abychom nezapomněli, Sir Jackie Stewart o víkendu zaskočil na BRM za někdejšího týmového druha Attwooda... Zatímco většina účastníků startuje jen v exhibičních jízdách, zejména s vozy formule 1, takže rekord 41,6 sekundy Nicka Heidfelda zůstane asi nepřekonán, jiní propadají sportovnímu zápolení a vylepšují své časy v každé jízdě.

Ti nejrychlejší se pak utkají v rozstřelu Timed Shootout, jehož vítěz se stává vítězem celého Festivalu rychlosti, a to přesto, dosáhne‑li někdo v předcházejících rozjížďkách lepšího času (zavedeno 2011 pro větší atraktivitu, na podobném principu jako kvalifikace ve formuli 1, či tréninky a závody ME v jízdě do vrchu). Dlouho se zdálo, že se do seznamu vítězů zapíše Gary Ward s vozem Leyton House CG901B Judd 3.5 V8 (1990), méně známým typem formule 1. Už v pátek zajel čas 46,47 sekundy; v sobotu se zlepšil na nejrychlejších 45,74 sekundy, ale v neděli byl ve shootoutu s časem 46,80 sekundy o čtyřiatřicet setin horší. Palmu vítězství si odnesl Anthony Reid, veterán britského mistrovství v závodech cestovních vozů a 24 h Le Mans, který zajel 46,46 sekundy s novým automobilem GT3 obnovené značky Chevron, vyvinutým z typu GR8 (nyní motor 3.5 V6/309 kW/420 k). Po ročníku 2007 to byl jeho druhý triumf. Dlužno říci, že k favoritům patřil také Rod Millen, rekordman Pikes ­Peaku (a vítěz Festivalu rychlosti 2002), ale v poslední jízdě havaroval a poškodil přední část vozu Toyota Tacoma PP (1998). Motocyklisté, jezdci rallye, elektrický pro­totyp Lorda Draysona a soutěž elegance Cartier Style et Luxe si jistě zaslouží sa­mostatné reportáže. Pokud rozsah časopisu dovolí, rádi se k nim vrátíme. Mezi vzácnými automobily v soutěži elegance byl vyhod­nocen jako nejlepší kabriolet Aston Martin DB6 Mk II Volante.

Převzato z časopisu

Fotogalerie