Supertest Volvo FH 460 – Lovec hvězd se slabinami

Nové Volvo FH má na to, aby zamíchalo trhem s kamiony. Bohužel má vyšší spotřebu AdBlue a tempomat GPS I-See vypadá, že je na jedno oko slepý.

U zákazníků a odborného tisku byl seveřan netrpělivě očekávaný. Ačkoli byl představen již před rokem, začíná se teprve nyní objevovat na silnicích. Až nyní přišla příležitost udělat s tímto švédským nováčkem supertest Truckeru. Tedy otestovat klasický typ 460 s kabinou Globetrotter, převodovkou I-Shift a motorem v provedení Euro VI. Nováček převzal od svého předchůdce mnoho komponentů: motor, převodovku a nápravy. Známý třináctilitrový šestiválec Volvo v kombinaci se systémem SCR, filtrem pevných částic a systémem EGR zrealizoval s automatizovanou převodovkou I-Shift a dalšími drobnými vylepšeními požadavky na Euro VI. Co se týká kabiny, vsadilo Volvo na zcela nový vývoj a konstrukci – a udělalo hodně dobře. Nová kabina skoncovala se všemi kritizovanými body svého předchůdce. Obzvláště ve variantě Globetrotter se životní a úložný prostor zřetelně zvětšil. Kompromis dobré aerodynamiky s trochu strmějším předním sklem a přesto dostatečným úložným prostorem může být označen jako dobře vymyšlený.

Protože typ FH i nadále disponuje malým tunelem motoru, není nástup do kabiny jako u velkého Mercedesu Actros nebo Renaultu horolezeckým výkonem. Mnoho řidičů shledává prostor mezi sedačkami lepší, protože (jak argumentuje Volvo) se v kabině nerozšiřuje tolik nečistot. A obzvlášť vysoké osoby mohou pohodlně stát. I když pohyb v kabině u vysokého Renaultu nebo Actrosu nám připadá o trochu pohodlnější. Jako vynikající se ukazuje nastavení volantu pomocí pedálu, poloha se dá nastavit velmi přesně díky dvojitému kloubu. A navíc se zřetelně zvětší možnost nastavení sedačky. Kdo má dlouhé nohy, nemusí zaujmout jako dříve typický žabí posed. Zátěžové kožené sedačky, jaké byly v testovaném vozidle, se dají podle našeho názoru klidně postrádat. Peníze by bylo lépe investovat do klimatizovaných sedaček. Jsme spokojeni s vysokým komfortem posedu a hlavně s jednoduchým a logickým ovládáním. Na první pohled působí multifunkční volant jako příliš přehlcený tlačítky. Tento pocit ale rychle zmizí, když vezmeme na zřetel všechny jeho funkce. Tacho s integrovaným ukazatelem otáček je na první pohled nezvyklé. Oba údaje se však dají velmi snadno přečíst. Zvláště, když Volvo stále nabízí možnost navolení tří individuálně nastavitelných displejů – pro okamžitou spotřebu, dobu jízdy nebo okamžitý tlak – a to v pravé LCD obrazovce. Švédové tak ušetřili prostor pro velký monitor v pravé části na instalaci navigačního systému nebo kamery (opce). Vcelku je ergonomie kabiny tohoto Švéda v pořádku, s jednou výjimkou. Řadicí páka u sedačky se nám nelíbí, zužuje prostor možného pohybu řidiče.

Nový FH spotřebovává více AdBlue než jeho konkurent s SCR-Only

Při úpravě na Euro VI hraje spotřeba rozhodující roli. Co se týká čisté spotřeby nafty testovaným vozidlem, jsou zde sice stále ještě rozpoznatelné potenciály ke zlepšení, obecně má však FH 460 spotřebu jako jeho konkurence. Ale: zatímco vozidla konkurence v provedení Euro VI si na celém testovacím okruhu vystačí se dvěma litry AdBlue, vytáhne tento Švéd z nádrže skoro 10 litrů! To je dokonce ještě více, než spotřebuje s technikou SCR-Only Iveco! Záleží na nákupních cenách AdBlue. Zvýšená spotřeba AdBlue tak může být důležitým faktorem vysokých provozních nákladů. Toto nám potvrdilo i mnoho hlasů z praxe. Třeba od firem Wolbusch nebo JMK Logistik, které nás informovaly o stejně vysoké spotřebě AdBlue. Při nejmenším to tak je do první aktualizace softwaru. Poté by se to mělo zlepšit a nový FH by se mohl dostat se spotřebou nafty a AdBlue na úroveň konkurence. Nám se ale nechce úplně věřit, že právě testovaný tahač ještě aktualizaci neměl...

K tomu se nám na testovacím okruhu u Švéda objevily ještě další „nahoty“. Testované vozidlo je vybaveno novým tempomatem Volvo GPS I-See. Na rozdíl od Mercedesu nebo Scanie nedostává inteligentní tempomat informace o trase z počítače navigace, ale přímo z nebe. V průběhu testovací jízdy na okruhu bylo asi silně zataženo, a mraky zamlžily spojení. Na dálnici A3 z Regensburgu do Norimberku signalizoval displej zcela chybějící údaje o cestě. Na dálnici B300 se musel řidič opět spolehnout na své znalosti trasy. Zvláště na pokračování jízdy dálnicí A8 zpět na Mnichov reagoval I-See pouze na částech trasy, nemohl zde převzít režii jízdy. Tedy shrnuto: pokud I-See funguje, nezaostává v ničem za systémem Mercedesu. Sjednocení managementu rychlosti s řízením převodovky dosahuje FH optimálního chodu. Svižný při rozjezdu, na vhodných místech nechá motor pouze převalovat a využívá vždy optimálních otáček k rychlé a spořivé jízdě. Vedle přání, aby systém I-See fungoval po celé trase, bychom rádi viděli místo tří předvolitelných Eco-úrovní se šesti napevno naprogramovanými rychlostmi na I-See volný program alá Actros. Při nejvyšším úrovni letí Volvo při 85 km z kopce téměř rychlostí 100 km/h. Možný problém s kontrolou rychlosti by si řidič určitě rád ušetřil. Vývojáři na to určitě mysleli, ale řidič přemýšlí často lépe.

Při nejmenším neztratil motor při úpravě na Euro VI nic na kvalitě – i když testovanému vozidlu chybí trochu soulad s excelentním řazením. Při stoupáních, kdy není k dispozici I-See, nechá automat spadnout otáčky na cca 1000 min^-1. To stojí rychlost a vyžaduje podřazení, které by normálně nebylo nutné. Na druhé straně převodovka I-Shift reaguje pomalu po dosažení vozidla vrcholu stoupání. Volvo zůstává věrné samo sobě a sází na silnou motorovou brzdu se známými nevýhodami. Je však opravdu výkonná, na testovacím okruhu bylo nutné pouze jednou jí muset „pomoct“ při zpomalování vozidla. V tomto případě musel řidič zasáhnout a buď aktivovat program Power nebo ručně podřadit. Jak již bylo mnohokrát napsáno: nejvyšší úroveň má u nového Volva excelentní podvozek – a to i bez přední nápravy s nezávislým zavěšením, přímé a přesné řízení stejně jako enormně nízká hlučnost. Až Volvo odstraní dětské nemoci, může být FH pro konkurenci noční můrou.  Celý článek

Převzato z časopisu

Fotogalerie