VW Transporter T5 off-road

Krátce poté, co jsem odevzdal text „VW Multivan 4Motion-test“, přišlo pozvání od společnosti Import Volkswagen Group na mezinárodní prezentaci vozu VW Transporter 4Motion v terénu. Celá akce se konala mj. u příležitosti úspěšného nasazení dvou vozů T5 4Motion jako technického doprovodu při letošní Rallye Dakar u soukromého týmu Volkswagen. Takové pozvání nešlo odmítnout, zvlášť, když redakce právě převzala k testu sanitní verzi VW Transport 4Motion („zimní“ test přineseme v některém z příštích čísel). A to vše bylo „kolorováno“ poslední březnovou sněhovou kalamitou letošní zimy. Takže už dopředu bylo jasné, že testování systému pohonu všech kol bude opravdu důkladné. To jsem ale vůbec netušil, jak moc se tato předtucha potvrdí

.

Časně ráno se malá skupinka českých novinářů sešla na letišti v Ruzyni, abychom o hodinu a půl později už vystupovali ve Frankfurtu nad Mohanem z Boeingu ČSA. Čekali na nás dva VW Shutle, aby nás v ranní špičce odvezly asi 60 km severovýchodně od Frankfurtu za obec Wittgeborn na lesní parkoviště. Tam jsme přestoupili do VW Multivan 4Motion a ten nás odvezl další kilometr do nepoužívané části břidlicového lomu, kde byl cíl naší ranní cesty. Teplota byla v tu chvíli mírně nad bodem mrazu, mezi stromy ještě ležely zbytky sněhu a louka, na které byl postaven velký novinářský stan, začínala teprve měknout. Následovala stručná instruktáž o vozidlech, která byla (s instruktorem na sedadle spolujezdce) k dispozici a mohli jsme vyrazit na trať.

Připraven byl speciál VW Multivan v úpravě firmy Seikel 4x4 Technik, dále jeden z Trasnporterů T5, který se zúčastnil letošního „Dakaru“ jako doprovodné vozidlo, a nechyběl ani Transporter T5 DOKA valník, tedy vozidlo s dvojbudkou. Všechny vozy disponovaly pohonem 4Motion. Firma Seikel 4x4 Technik, je takříkajíc „dvorní úpravce“ vybraných modelů značky VW (T4, T5, Passat, Touareg). Její hlavní doménou je zvýšení bezpečné průchodnosti terénem u uvedených modelů. Znamená to, že např. na vozidlech, která jsme měli možnost vyzkoušet, byly pod motor, převodovku, diferenciál a nádrž, namontovány ochranné hliníkové plechy, pérování bylo osazeno tvrdšími a vyššími vinutými pružinami i tlumiči (Bilstein nebo Sachs – dle přání zákazníka), takže se zvýšila světlost podvozku o 40 mm a silniční odpružení se změnilo v tuhé off-roadové.

Na jednom vozidle byl namontován i tzv. „šnorchl“ s vysoko umístěným sáním vzduchu, ale ten jsme v podstatě nepotřebovali. Namontovány byly terénní pneumatiky GoodYear Wrangler 235/70R16 A/T. Žádné další úpravy už nebylo nutné na jinak zcela sériových vozidlech udělat. Snad jen dodám, že všechny připravené automobily měly motor 2.5 TDI s výkonem 128 kW/400 Nm.

První okruh jsem absolvoval za volantem valníku s dvoubudkou, který – jak se posléze ukázalo - měl přece jenom o něco méně zatíženou zadní nápravu než další vozidla, protože nebyl naložen. Prvních pár stovek metrů přes rozměklou louku v zatím relativně pevné stopě absolvoval Transporter jako čisťounký silniční „užitkáč“. Ještě na zvolna klesající lesní cestě to šlo. Pak ale následoval nájezd na malou, mírně zarostlou homoly tvořenou hlušinou a krátký, leč opravdu prudký sjezd z ní. Na pokyn instruktora jsem se dole otočil a se zařazeným prvním rychlostním stupněm a uzavřeným diferenciálem zadní nápravy jsem se zatnutými zuby celý kopec zase vyjel nahoru.

Následovalo mírné stoupání po vrstevnici ve vyjetých kolejích s náhlým odbočením vlevo do svahu. Instruktor řekl pouze „..a teď vlevo a drž plyn!“ Na meditaci nebyl čas, pevně jsem sevřel volant, motor se točil v oblasti 3000 min^-1, ochranné plechy pod vozidlem se dřely o hlínu, ale vyjeli jsme. Naivně jsem si myslel, že mám nejhorší úsek trasy za sebou. Omyl byl pravdou, naopak, to horší bylo teprve před námi. Ale to už jsem přece jenom začal víc věřit v netušenou prostupnost Transporteru T5 těžkým terénem. Takže další stoupání i klesání jsem absolvoval ve větším klidu, včetně dlouhé a hluboké louže v lese. Následovala ještě jedna „zábavná“ smyčka v hlubokém blátě v lese a najednou jsem byl na hraně vysoké haldy s nádherným výhledem na vršky okolních vzrostlých stromů.

Aha, tady otáčíme a jedem zpět k „hlavnímu stanu“. Chyba. „Zařaď jedničku a bez plynu to pusť dolů. Jo a musíš brzdit, hlavně se ti auto nesmí rozjet, rovinka pod kopcem je krátká a pak je hned jezero“, řekl rozšafně instruktor a já jsem teprve teď nevěřícně koukal přes krátkou kapotu do hlubiny pod námi. Fotograf číhající v polovině svahu na dramatické záběry a dva muži v záchranářských overalech s vysílačkou v ruce, to bylo více než výmluvné. Takže jsem zařadil, citlivě pustil spojkový pedál a v okamžiku, kdy se přední kola pustila ze svahu, jsem pravou nohou začal zápasit se systémem ABS. Hlavně udržet kolmý směr a nevybočit! Doufám, že instruktor neuměl česky, protože celou jízdu z kopce jsem nadával jak popelář s dlaždičem dohromady.

Následující kilometr blátem, sněhem, vodou a po rozbité cestě už byly pro mne i Transporter naprostou „selankou“. Stejně tak i další jízda, tentokrát za volantem Transporteru v úpravě pro „Dakar“. Už jsem totiž věděl, že tato užitková a jen mírně upravená vozidla s moderním pohonem 4Motion zvládnou neuvěřitelné věci. Trať v průběhu dne ovšem patřičně změkla, dílem činností dostatečně hřejícího sluníčka (v poledne bylo na louce u stanu skoro 20 oC), dílem byla rozježděna neustále kroužícími vozidly.

Volkswagen Transporter T5 4Motion zvládnul neskutečně náročný terén, výborně obstály i motory 2.5 TDI s šestistupňovou převodovkou (ovšem využívali jsme pouze první a druhý rychlostní stupeň) a pochvalu si zaslouží i pneumatiky, které se v bahnitém terénu se štěrkovým podložím znamenitě osvědčily. Když jsme se v pozdním odpoledni chystali na zpáteční cestu, konstatoval jsem, že na Transporter 4Motion začínám pohlížet s úctou a obdivem. Takže klobouk dolů.

text: Jiří Krenar, Wittgeborn

zdroj: Doprava a silnice 4/05