Nadrozměr – Spolupráce jeřábů

Vždy je příjemné vidět, že se lidé se stroji v práci dokáží doplňovat. Umístění exponátu takových rozměrů, jako je dvoumotorový letoun do poměrně stísněných prostor výstavní haly je opravdový oříšek. K jeho rozlousknutí musel přispět jak um operátorů jeřábů, tak všech ostatních pracovníků.

Automobilní jeřáby se v současné době vyrábějí o nosnosti od několika tun až do několika stovek tun, a jednotlivé typy podobných parametrů, ale různých značek, si na trhu konkurují. Při „práci“ však, bez ohledu na původ, dovedou, hlavně díky šikovné obsluze, velmi dobře spolupracovat. Jedné takové spolupráci, při manipulaci s „exotickým“ břemenem, jsem měl příležitost přihlížet a obdivovat umění a přesnost, se kterou se všichni zúčastnění obtížného úkolu zhostili. Do stísněného prostoru dvoulodní nepříliš vysoké haly s řadou vnitřních sloupů a již dříve umístěných rozměrných exponátů, s využitím dvou autojeřábů rozdílných značek, osadili trup, původně středně velkého dopravního letadla Il-14 v modifikaci označené Avia 14FG.

Iljušin Il-14

Sovětský dopravní letoun, vyráběný v Taškentu, k nám poprvé dorazil v roce 1955 a to v počtu pěti kusů ve dvou verzích – jeden salónní a ostatní pasažérské s 18 místy pro běžné cestující. Prakticky ve stejné době byla zahájena licenční výroba v naší letňanské továrně Avia, kde do roku 1960 bylo v různých modifikacích postaveno 203 kusů s továrním označením Av-14; většina byla exportována. Byl to největší u nás vyráběný letoun a navíc i poslední se značkou Avia – tento původně letadla produkující podnik byl v následujícím roku převeden na výrobu automobilů. Byl to úspěšný, dlouho používaný letoun, sám jsem v něm jako pasažér v šedesátých a sedmdesátých letech mnohokrát letěl z Přerova do Prahy i Košic, a nejdéle v provozu vydržely právě fotogrametrické modifikace přestavěné v Aeru Vodochody z původních dopravních čtrnáctek. Naposled Av-14FG letěl, už to bude dvacet let, 30. dubna 1994. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie