Mercedes-Benz: Vario stále žije

Zdůvodnění je asi takové, že model je již značně zastaralý a na dolním konci řady bude nahrazen moderním Sprinterem, na opačném konci pak Ategem. Jenže rok co rok je pak Vario prezentováno na nějakém mezinárodním autosalonu. Takže nechybí ani na IAA v Hannoveru, ani na RAI v Amsterdamu. Není se co divit, robustní a trvanlivý lehký truck klasického „střihu“ s motorem pod kratičkou přední kapotou a s pohonem zadních kol je pro svoji spolehlivost a také i cenovou zajímavost, stále žádán jak na německém trhu, tak i v celé Evropě.

V redakčním testu jsme již měli v uplynulých letech model 612 D (DaS 2/2001) resp. 615 D (DaS 2/2005), pokaždé se skříňovou potravinářskou nástavbou. Tentokrát jsme ke krátkému redakčnímu testu získali model Vario 818 D v jedné z nejžádanějších karosářských verzích, tj. s „dvojkabinou“ neboli DOKA (Doppelkabine) a s valníkovou nástavbou. Je to ideální varianta pro stavební a silničářské čety, protože do čtyřdveřové budky se vejde pohodlně až sedm osob a na rozměrné korbě je dostatek prostoru jak pro nářadí, tak pro případný materiál apod..

 

A protože se Vario stále vyrábí, dostalo i motor plnící limity Euro 4. Jde o osvědčený agregát OM 904 LA, který známe i z některých modelů Atega, a který plní emisní limity díky systému SCR (Selective Catalytic Redukcion), kdy je využíváno aditivum AdBlue, tj. u „mercedesů“ je obecně v materiálech popsáno, že jde o technologii „Blue Tec“.

Ačkoliv jde o klasickou a z pohledu výrobce také o „letitou“ konstrukci nákladního vozidla, díky neviditelné modernizaci v použitých materiálech, drží Vario „krok s dobou“. Tím myslím např., že je použita co do pevnosti kvalitnější ocel na rám vozidla, ale i lepší plasty v interiéru, které umožňují solidní slícování všech dílů na palubní desce atd..

Pokud jde o interiér, zdá se, že zde nenajdeme žádné změny. Palubní deska je shodná s předchozími testovanými Varii, plochý přístrojový panel je sice dobře čitelný, ale to neplatí když svítí slunce, protože není odstíněn. Na druhé straně konstatuji, že všechny ovládací prvky byly na místech, kde jsem je logicky očekával. Tradiční jediná páčka vlevo pod volantem ale byla tentokrát doplněna o páčku i vpravo, protože tou se ovládala odlehčovací výfuková brzda. Vozidlo bylo samozřejmě vybaveno i předepsaným digitálním tachografem DTCO 1381 a nescházelo ani autorádio. Vzhledem k lepšímu odhlučnění motoru se dalo poslouchat i za jízdy.

 

Řidič má k dispozici sedadlo ISRI s možností širokého nastavení a s kapalinovým odpružením. Volant je ale pevný, a tak se mi nepodařilo nastavit si sedadlo tak, abych mohl volně otáčet volantem, aniž bych si překážel vlastními koleny. Součástí příplatkové výbavy pak bylo přídavné nezávislé topení Eberspächer s časovým spínačem, což je u tohoto typu kabiny v podstatě nutností. Jestliže jsem o několik řádek výše konstatoval, že interiér kabiny se v podstatě nezměnil, platí to i o řadicí páce, která je umístěna na podlaze u pravé nohy řidiče. U testovaného vozidla umožňovala přesné řazení jednotlivých rychlostních stupňů.

Testovací vozidlo patřilo mezi demonstrační trucky výrobce, takže přijelo z Německa jenom na krátký čas. Výhodné ovšem bylo, že na korbě byl v pytlích naložen balast, tj. zkušební zátěž, dle informace importéra v cca 60 % povolené užitečné hmotnosti. Projevilo se to samozřejmě nejen na živosti trucku, ale hlavně na jeho jízdních vlastnostech. Tuhá zadní náprava pod zatížením byla příjemně odpružena, neodskakovala a dobře držela směr i při rychlé jízdě. No, rychlá jízda asi ale není doménou právě této testované verze Varia. Sedmimístná budka je využívána (ať už s valníkovou, nebo sklápěcí nástavbou) opravdu hlavně v komunální svéře, na stavbách a při údržbě silnic, a tomu odpovídalo i zpřevodování.

 

Při rychlosti 90 km/h už byl motor dost „slyšet“ v kabině a otáčkoměr ukazoval hodnotu kolem 2500 min-1. Ale na druhé straně výkon motoru 130 kW plně odpovídal „nasazení“ při dopravě osob a materiálu takříkajíc „kolem komína“. Při klidné jízdě tak nebyl problém udržet spotřebu na hranici 9 l/100 km. Tradičně velmi dobrá byla ovladatelnost Varia i jeho manévrovací schopnosti. A přitom nešlo o nějakého „drobečka“.

Mercedes-Benz Vario, stále přesvědčuje o svých nesporných ekonomických výhodách, o robustnosti i solidních jízdních vlastnostech, a proto se zdá, že „jeho dny“ ještě dost dlouho nebudou „sečteny“. Ano, má již lehce „nemoderní kabát“, zato je veskrze praktický a trvanlivý. A to u nákladního vozidla asi bude to nejdůležitější.