Mercedes-Benz Sprinter – Meziměstský autobus Solaris

Dopravní společnost Martin Uher úspěšně provozuje mimo jiné i meziměstské autobusy Solaris InterUrbino 12.

A od této společnosti jsme získali Solaris InterUrbino 12 k redakčnímu testu. InterUrbino je nově konstrukčně uspořádán s tím, že byla ponechána osvědčená řešení z městských autobusů Urbino. Designové řešení vzhledu autobusu je charakteristické klesající linií předního skla, což neslouží pouze k dynamickému modernímu vzhledu ale také umožňuje řidiči lepší výhled z busu dopředu i do strany. Příjemně barevně laděné Estetické materiály použité pro povrchovou úpravu kokpitu a středové konzole vytvářejí velmi příjemné prostředí, kde se řidičům příjemně a pohodlně pracuje. Při projektování pracoviště řidiče byl kladen důraz především na jeho maximální pohodlí a funkčnost.

Všechny ovládací prvky a přepínače se nalézají v dosahu rukou, jejich promyšlené rozmístění umožňuje řidiči intuitivní obsluhu vozidla. Pohodlné sedadlo je doplňkem komfortních pracovních podmínek. Materiály vysoké kvality, nápadité rozmístění a moderní design, to jsou nesporné přednosti Solarisu InterUrbino. Pohonná jednotka. Solaris InterUrbino 12 pohání motor Cummins ISB6.7E5 o výkonu 221 kW a maximálním točivým momentem 1100 Nm, který zajišťuje dostatečně dynamickou jízdu vozidla při nízké spotřebě paliva. Motor meziměstského Solarisu je vybaven systémem OBD2 a splňuje emisní normu EURO 5. Testované vozidlo bylo vybaveno mechanickou, šestistupňovou převodovkou ZF 6S 1010BO. Vhodně zvolené převody garantují plynulou jízdu jak v rovinatém tak v horském terénu. Kromě základního brzdového systému s řídicí elektronikou EBS2, může být autobus doplňkově vybaven retardérem nebo motorovou brzdou, v závislosti na přání zákazníka.

Cestující mají k dispozici 53 sedadel s regulovatelnou opěradlovou částí. Všechna sedadla cestujících jsou vybavena bezpečnostními pásy. Pod stropem na obou stranách jsou velmi objemné odkládací plochy nejen pro příruční zavazadla cestujících. Navíc jsou integrovány s madly, což spojuje harmonii a funkčnost. Použité materiály a zvolené barvy odkládacích ploch umožnily jejich harmonické splynutí s interiérem vozidla. Mimo inovativního řešení jakým jsou nezvykle objemné odkládací plochy nad hlavami pasažérů, jsou k dispozici tradiční zavazadlové prostory pod podlahou autobusu. Jejich objem převyšuje 5 m. Dále je možno montovat také Ski box. Bus měl namontovány zadní dvoukřídlé dveře. Také je v InterUrbinu umožněna montáž speciálního výtahu, který umožní pohodlný nástup také osobám, které se pohybují na invalidním vozíku.

Z tohoto důvodu je možná také opce, kdy místo čtyř sedadel pro cestující je vytvořena plocha pro invalidní vozík nebo dětský kočárek. Solaris Bus&Coach S.A. je polská firma vyrábějící autobusy, trolejbusy a tramvaje se sídlem v Bolechowě u Poznaně, která vznikla v roce 2001 z firmy Neoplan Polska. Hlavním výrobkem firmy jsou městské nízkopodlažní autobusy Solaris Urbino vyráběné v různých verzích a lišící se hlavně délkou a množstvím přepravovaných osob. Solaris Urbino 12, který byl uveden na trh v roce 1999, byl prvním autobusem vlastní konstrukce této firmy. Do té doby firma vyráběla pouze městské autobusy německé značky Neoplan. Trolejbusy Solaris Trollino byly pro různé dopravní podniky montovány v Ostravě, avšak nyní se dělají již pouze pro zahraniční dopravní podniky. Výzbroje do karoserií Solaris byly také instalovány v maďarské společnosti Ganz-Skoda Electric (dceřiná společnost podniku Škoda Holding), odtud byly vyváženy pod značkou Solaris Ganz. Dalším místem, kde vznikají trolejbusy s karoserií Solaris je Plzeň, kde firma Škoda Electric montuje vlastní výzbroje do vozových skříní a vznikají tak trolejbusy Škoda 26 Tr, 27 Tr a 28 Tr Solaris. Tyto trolejbusy pod hlavičkou Škody Plzeň jsou určeny primárně pro tuzemský trh. Vozidla Urbino/Trollino mají ve znaku zeleného psa „Jamnika“, který svou polohou znázorňuje výšku (nízkopodlažní, vysokopodlažní, low entry) nebo typ vozidla (autobus, trolejbus). Nyní firma vyrábí také zájezdové autobusy „Vacanza“, které mají ve znaku klokana. V současnosti firma exportuje 60–80 % produkce, kromě České republiky také do Německa, Švédska, Litvy, Lotyšska, Itálie, Maďarska, Řecka i Francie.

Slovo profesionála

Jedním z nejzajímavějších segmentů autobusů jsou linkové vozy. Zvláště v dnešní době musí jít o takřka ideální kompromis; vozy v sobě musejí snoubit jak co možná největší kapacitu, komfort pro cestující, tak nízké provozní náklady a především univerzálnost použití i pro účely občasných smluvních jízd. Jedním z takových autobusů je i Solaris InterUrbino. Polský výrobce, který se proslavil především výrobou nejdříve licenčních městských autobusů a později i vozů vlastní konstrukce, se tak pustil na poměrně tenký led a byli jsme zvědavi, jak se mu to zdařilo. Faktem je, že Solaris má zkušenosti i s výrobou dálkových autobusů - výsledek jsme očekávali spíše příjemný. InterUrbino jsme si vyzkoušeli v autentických podmínkách příměstského provozu – na trase linky 314 ze Smíchovského nádraží k Vranské přehradě. Je pravdou, že kopcovitost této linky je téměř nulová, proto je subjektivní dojem z jízdy tímto faktorem do jisté míry ovlivněn. Autobus působí již na první pohled dojmem „lepšího“ autobusu. Vděčí za to především nadčasovému vnějšímu designu, který koresponduje s ostatními vozy Solaris. Velice příjemným designovým prvkem je oblá spodní hrana čelního skla, díky které má řidič lepší přehled vpravo vpředu od vozidla. Provedení interiéru vozu je také více než dostačující – vůz byl vybaven i klimatizací. Dílenské zpracování zcela odpovídá určení vozu a nijak nevybočuje žádným směrem. Jízda s InterUrbinem je z pozice řidiče vesměs příjemná. Není problémem nalézt za volantem vhodnou polohu. Pouhé nastartování vozu dávalo tušit, že o pohon se bude starat nízkoobjemová pohonná jednotka, která využívá tzv. downsizingu – tj. požadovaného výkonu se u ní dosahuje zároveň snižováním zdvihového objemu a vysokým stupněm přeplňování. Je nutno počítat s tím, že točivý moment je položen ve vyšších otáčkách, a proto je při rozjezdech nutno motor více „roztáčet“. Řazení převodových stupňů šestistupňové převodovky bylo vzhledem k minimálnímu najetému počtu kilometrů testovaného autobusu poněkud obtížnější – s postupným provozem lze však očekávat zlepšení. Solaris InterUrbino rozhodně není špatným autobusem; jediné, co mu chybí, je možná větší „zkušenost“. Jan Balíček autor je redaktorem časopisu Autodiesel a pravidelně řídí linkové autobusy dopravní firmy Martin Uher, s. r. o.

Fotogalerie