Jeep – Když dvě hnaná kola nestačí

Začínající podzim, hlavně když se objeví první plískanice, signalizuje prodejcům vozidel s pohonem všech kol období „hojnosti“.

Pravidelně se také právě říjnovým číslem více věnujeme „čtyřkolkám“, ovšem použitelným i „na práci“, v našem časopise. Statistické údaje nejen v Česku, ale v podstatě v celé Evropě průběžně ukazují, že zájem o vozidla s pohonem 4x4 trvale mírně stoupá, na druhé straně výrobci klasických off-roadů konstatují, že zájem je zvýšený o vozidla ze segmentu SUV či crossover, zatímco robustní, zvláště pak „rámová“ klasika mírně „ostrouhává“. Přesto jsou i nadále k dispozici pevně konstruované off-roady s rámovým podvozkem, schopná pravidelného pracovního nasazení mimo zpevněné vozovky. To znamená nikoliv zdolávání extrémních soutěžních okruhů, ale jízdy po rozbahněných polních či lesních cestách, či na stavbách ve vyjeté stopě po sklápěčkách apod. Jedním z těchto klasiků – a dobře se držící i co do prodejních výsledků – je hranatý, americký Jeep Wrangler v prodloužené verzi. Má vůbec na našem trhu nějakou konkurenci? Zatím – možná rok maximálně dva – zůstává ve výrobě Land Rover Defender, výroba Iveca Masif byla zastavena, běží výroba Mercedesu-Benz G Professional, a to je tak asi vše. Další off-roady jako Land Rover Discovery či Range Rover, Toyota Land Cruiser, Mitsubishi Pajero, Nissan Pathfinder atd., to jsou již vozidla sice s ohromnou průchodností terénem, nabízejí také rozsáhlé pohodlí a komfort, ale pravidelné „pracovní“ využití by jim moc „nesvědčilo“.

Do redakce zavítal Jeep Wrangler 2.8 CRD Unlimited Rubikon v bílé barvě, tedy standardní Jeep Wrangler v delší pětidveřové verzi. Ještě dříve, než italský Fiat kompletně „spolknul“ značku Jeep a Chrysler, byly pro evropský trh v nabídce vedle zážehových motorů i agregáty vznětové. A tak v testovaném Jeepu příjemně „pochrochtával“ čtyřválec 2,8 l z produkce VM Motori s označením RA 428, spojený se samočinnou pětistupňovou převodovkou. Konstrukce modelu Wrangler je stále klasická rámová, snad jenom od války se částečně změnily používané materiály. A samozřejmě od války také Wrangler zažil mnoho modernizací, faceliftů, změny motorů i změny majitelů. Jeep Wrangler po posledním lehounkém faceliftu, zvenčí zaznamenatelném pouze na velikosti zadního okna, v interiéru pak je těch změn o něco málo více. Otevřete-li dveře (nelekejte se textilní aretace, ta již patří ke koloritu), uvidíte docela pohledný interiér, u testovaného vozidla s černým textilním potahem sedadel, ale s kůží obšitým (příjemné) volantem. Palubní deska je celkem bez designových výstřelků, snad jenom před spolujezdcem by vás nemělo překvapit mohutné madlo místo odkládací skříňky. Věřte, že v terénu ho spolujezdec opravdu ocení. Kruhové přístroje by mohly být o něco lépe odstíněné, malý tříramenný volant padne dobře do ruky. Příjemně překvapilo, že středová část palubní desky, kde je umístěno jak autorádio, tak samozřejmě i ovládání větrání/vytápění s klimatizací je přehledná a mást by vás nemělo ani ovládání elektrických stahovatelných oken, které je umístěno přesně uprostřed mezi výdechy ventilace. Satelitních ovladačů na volantu je tak akorát. Sedadla jsou sice tvrdší, ale na delší cestě překvapivě pohodlná, i když by v zatáčkách mohla lépe „držet tělo“. Druhá řada nabízí docela slušný prostor pro dvě dospělé osoby, i když sám za sebe jsem se vešel jen tak-tak. Za druhou řadou sedadel je pak – na rozdíl od krátké třídveřové verze – zavazadlový prostor, který v základu nabízí objem 0,5 m³, po sklopení druhé řady sedadel až 1,0 m³ (měřeno po střechu). Přístup zajišťuje zadní vodorovně dělená stěna. Nejdříve musíte otevřít spodní plechový díl, na kterém je upevněna plnohodnotná rezerva. Teprve poté můžete vzhůru vyklopit horní skleněný díl. Pod zcela rovnou přední kapotou je uložen zmíněný vznětový přeplňovaný čtyřválec s výkonem 147 kW/197 k a největší točivý moment 460 Nm spolupracující s pětistupňovou samočinnou převodovkou. Tady se musím zmínit o pracovišti řidiče. Pro skoro dvoumetrového chlapa je tu místa tak akorát. Vše v dobrém dosahu, je tu možnost i výškového nastavení sedadla, ale volant jde seřídit pouze výškově. Nechybí klimatizace, tempovat, navigace, el. stahování bočních oken, vyhřívání předních sedadel a další příjemné drobnosti. Pro jízdu v terénu je ale podstatné, že voličem převodovky lze nastavit jízdní režim buď do základní polohy 2H (poháněna jsou pouze zadní kola), 4H (točivý moment je automaticky rozdělován na všechna kola) a nebo 4L, kdy je zařazena „redukce“. K dispozici je ještě uzávěrka zadního diferenciálu.

Jeep Wrangler sice bez problému zvládne – při vhodných pneumatikách – rychlou jízdu po asfaltových dálnicích, ale počítejte s tím, že v zatáčkách se dost naklání, a tuhé nápravy, zvláště ta zadní, nejsou pro sportovní jízdu na asfaltem vylitých zatáčkách stavěné. Ta zadní občas nečekaně odskočí, nebo se zavlní. Naštěstí klidnému stylu jízdy odpovídá i rychlost řazení „automatu“. Wrangler je doma hlavně mimo dálnice či silnice vyšších tříd. A vůbec největší radost si s ním užijete na polních či lesních cestách, ovšem se správným „obutím“. Světlá výška 236 mm a velmi solidní nájezdové i přejezdový úhel už se základní výbavou umožňují opravdu projet skoro všechno. A to je v základu opravdu jenom přiřaditelný pohon předních kol, redukce systém Command-Trac, asistent rozjezdu do kopce HSA a asistent pro sjíždění svahů HDC. Standardně je montován i stabilizační systém ESC. Průměrná spotřeba v testu byla těsně nad hranicí 9,0 l/100 km. Ovšem v terénu se přehoupla přes 13 l/100 km. Tedy žádná sláva, na druhou stranu, když se podíváte na anti-aerodynamickou karoserii, tak „dost dobrý“.