Dálková doprava – Italská jízda /1

Z Benátek přes Bolognu do Sieny a dále až do Říma. Tak to je přesně ta trasa, po níž jsem se nedávno vydal se svolením francouzské společnosti Renault Trucks, abych si vyzkoušel novou vlajkovou loď Renault T za volantem.

Nový Renault, nová vozidla, nová strategie, nová nabídka, nové služby, nové obchody. Ne není to rozhodně nadsázka, přídavné slovo „nový“ můžete bez uzardění přiřadit čemukoliv, co je dnes spojeno a spojováno se značkou Renault Trucks. Téměř by se dalo říci, že to jediné, co zůstalo, je logo – známý kosočtverec na výšku. Vše ostatní se více méně změnilo. A i když přetrvávají tradice toho dobrého, za co si celá řada zákazníků v minulosti nákladní vozidla Renault vážila, nabídka je veskrze nová. Nový je i přístup ke všemu, co dnes Renault reprezentuje. Vlastně se nebojme konstatovat, že vše je tak nové, že to staré je svým způsobem zapomenuto. Teď je třeba, více než kdy jindy, hledět jen kupředu a zbytečně se nespojovat s trendy, které se staly jednoznačně přežitými. S tímto tvrzením souvisí i skutečnost, že automobilku Renault Trucks již dnes rozhodně oficiálně nepotkáme ani na závodních okruzích, ani na soutěžních pistách. Pokud přece jen některé takové projekty existují, jsou výhradně jen a jen soukromými záležitostmi. I to mě, mimo jiné, potvrdili v rozhovoru nejvyšší reprezentanti lyonské automobilky v družném hovoru při večeři v předvečer zahájení krátké prezentační jízdy v krásných italských Benátkách.

Zcela nová vozidla

„Všechno dobré jsme si ponechali a připravili jsme zcela nová vozidla, která, jak jsme přesvědčeni, osloví nejen naše tradiční zákazníky, ale celou řadu dalších, nových. Jde nám především o ně, a hlavně jim chceme nabízet to nejlepší, co dovedeme,“ shrnuje do dvou vět cíl obrovského vzedmutí energie doprovázejícího uvedení na trh těžkých nákladních vozidel nic menšího než silničních tahačů řady Renault T generální ředitel společnosti Renault Trucks Bruno Blin. Logika věci velí, že pokud si Renault Trucks naordinoval příchod nových těžkých nákladních vozidel na trh až jako poslední z tzv. silné sedmičky finálních výrobců, mohl se jen poučit z technických řešení různé obtížnosti, kterými si museli projít ostatní. A nejen to, určitě též mohl čerpat z nápravy různých drobných nemocí, kterými trpěly a někdy ještě trpí vozidla jeho konkurentů. Navíc současný Renault Trucks je podstatně víc Volvo než kdykoliv v minulosti a tato technická, vývojová a konstrukční synergie je více než cítit „na sto honů“ – v tom nejlepším slova smyslu. Teď už rozhodně nebudou muset zákazníci volat k dealerovi Renault Trucks a významně podotýkat: „chci Magnum, ale to s tím motorem Volvo!“ Jednak proto, že již žádné Magnum nedostanou a hlavně proto, že všechny tahače modelové řady Renault T mají dnes prakticky motory Volvo, a nejen motory. Možná, že by bylo ale pravdivější říci, že konstrukce nových tahačů T, ostatně jako i vozů dalších modelových řad, významně čerpá ze společného vývoje a výroby Volvo Group, nicméně například řídící „softvér“, a to jak motoru, tak například převodovky, je exkluzívním řešením právě inženýrů Renault Trucks. Vzhledem k řečenému nepřekvapí, že k dispozici pro pohon silničních tahačů Renault T jsou dva motory: DTI 11 a DTI 13. Oba dva samozřejmě v emisní specifikaci Euro VI se všemi technickými podrobnostmi standardně využívanými u vozů Volvo. To znamená, že menší motor využívá systému vstřikování Common Rail a větší elektronického systému čerpadlo/tryska.

Před jízdou

To vše a ještě celá řada dalších věcí mi šla hlavou při vyzvednutí silniční soupravy s tahačem Renault Trucks T 520.13 Highcab 4x2 T E6 (LHD) na parkovišti Tronchetto v Benátkách. Moderní, pro někoho na první pohled svým vnějším designem nezvyklá, kabina „Téčka“ je řešena z pohledu nástupu řidiče o poznání konzervativněji než u předcházejícího Magnumu. Pryč je nutnost zašpinit si ruce a okousat či dokonce poslintat papíry při zdolávání vnějšího žebříku při nástupu do vozu. Do „Téčka“ stačí jen jednoduše otevřít dveře a v pohodě se vyhoupnout do sedla. Přístrojové desce dominuje sedmipalcový displej (největší na trhu), před ní se nabízí multifunkční volant s ovládáním umístěným jak na čelní, tak na zadní straně jeho příček. Po levé ruce je to zespodu tlačítko tempomatu, svrchu nastavení rychlosti, vypnutí a opětovná aktivace tempomatu. Na pravé ruce je zespodu volantu vícefunkční rolnička, pomocí níž se lze pohybovat v menu vozidla a potvrzovat výběr, svrchu jsou opět tlačítka ovládající spárovaný telefon, opět menu a „krok zpět“. Ostatní ovladače pěkně po ruce včetně otočného nastavení aktivního tempomatu, ACC, se třemi úrovněmi udržování vzdáleností od vpředu jedoucího vozidla. Třešničkou je taková drobnost jako ovládání elektronické parkovací brzdy umístěné na horní hraně pravé boční části přístrojové desky a to tak, že řidič nemusí prakticky sklopit oči ze směru zamýšleného rozjezdu.

Dobré nastavení

Když jsme u toho nastavení vozidla k provozu, je třeba konstatovat, že možností je celkem dost, takže stojí za to si s nimi před odjezdem na štreku pohrát. Při jízdě se rozhodně hodí. Renault si zakládá na skutečnosti, že jeho vozidla, ať to bylo Premium či Magnum, byla, minimálně v poslední době, známá svojí příjemnou spotřebou paliva.  A protože dobré věci mají přetrvávat, udělali konstruktéři při vývoji nového Renault T vše proto, aby se i tento model skvěl příznivou spotřebou. Kromě všech jiných úprav a zařízení implementovali do vozu elektronický systém s označením Eco Cruise Control, který lze nastavit na tři úrovně „okénka“ rychlosti tempomatu, v jehož rámci bude vozidlo či souprava překonávat topografické překážky krajiny. Jinými slovy: jde o tři přednastavení limitů rychlosti (min. a max.), kterou v rámci zvolené rychlosti tempomatu bude vozidlo dodržovat s ohledem na: nízkou spotřebu paliva, velmi nízkou spotřebu paliva a super nízkou spotřebu paliva. Pravda, v tom označení poněkud přeháním, ale v zásadě to tak je. Navíc má „Téčko“ k dispozici ještě skvělou funkci plachtění Optiroll (zařazení neutrálu ve vhodném okamžiku využití kinetické energie vozidla či soupravy), kterou navíc může řidič ovládat dle libosti, a podle mého názoru skvělou kombinaci motorové brzdy, resp. Optibrake či Optibrake+ a intardéru Voit s pěti úrovněmi brzdění. Ještě jednou se vrátím k tomu, že je vhodné si všechno nastavit ještě před započetím jízdy – vyplatí se to – včetně nastavení krásných nových sedadel Recaro s trendy rudými bezpečnostními pásy. Takže, Eco Cruise Control nastaven na střední hodnotu (střední cesta bývá alibisticky nejvhodnější), ACC nastaven opět na střední vzdálenost a Optiroll funkce aktivována přes menu vozidla. Pět set dvacet koní je v pohotovosti a Optidriver automatizovaně vybírá trojku na rozjezd (automatizovanou převodovkou jsou standardně vybavena všechna vozidla Renault T). Kdo zná výjezd z Benátek (Tronchetto), ví, že je dobré držet volant uvolněně, ale přesto přesně, jízdní pruhy nejsou extrémně široké a to ani ne na Ponte della Liberta, kde je navíc povolená jen sedmdesátka.  Á propos v Itálii se jezdí osmdesátkou, nicméně podle zvyklostí je tolerována až devadesátka, ale při jejím překročení to Policia Stradale řidiči spočítá i s chlupama. Takže se jednoznačně vyplatí dodržovat. Hned na třetím a pátém kilometru, na mostě, jsou umístěny stacionární radarové stanice. Nepochybuji, že celá řada řidičů dálkové dopravy pracuje s internetem a GPS navigacemi, existující aktualizace postavení měřičů rychlosti se jistě vyplatí, stejně jako celá řada dalších opatření. Po nájezdu na dálnici směr Milano/Bologna poprvé zkouším ACC, Optiroll již za mě šetřil při jízdě po mostě z Benátek. Musím říci, že velmi příjemně. Hned od začátku má stejně dobrý pocit jako u německé konkurence – a to byl do té chvíle, alespoň pro mě, vrchol – pokračování příště. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie