Dálková doprava – Italská jízda / 2. část

Z Benátek přes Bolognu do Sieny a dále až do Říma. Tak to je přesně ta trasa po níž jsem se nedávno vydal se svolením francouzské společnosti Renault Trucks, abych si vyzkoušel novou vlajkovou loď Renault T za volantem.

První horká chvilka jízdy s novým „Téčkem“ přišla při průjezdu mýtnou bránou. Protože nemám Telepass, musím si „utrhnout“ lístek. Highcab má však okno dveří tak vysoko a navíc se ještě ze známých konstrukčních důvodů neschová ve dveřích celé, že mám co dělat, abych dolů na lístek vůbec dosáhl. Rozhodně to znamená odepnout bezpečnostní pásy a vyklonit se přes hranu okna co podpaždí dovolí – jak budu platit na výjezdu, to tedy nechci ani vidět. Na druhou stranu je třeba také hned říci – proč by dálková doprava jezdila přes Toll Gate bez Telepassu? U prezentačního vozu je to pochopitelné – kvůli jedné cestě přece nebudou kupovat Telepass na celý rok!

Skvělý Optiroll

Po dálnicích směr Bologna, Padova, Firenze a opět Bologna to jede předpokládaně příjemně. Díky nastavenému ACC mohu jednoduše vidět rychlost, jakou mě ostatní předjíždějí. A to si pište, že tak činí všichni včetně cisteren ADR, jedno s jakou espézetkou se po Itálii pohybují. Tempomat na 85 s funkcí Eco zajišťující minimálně 79 km/h a maximálně 87 km/h je prakticky ostatním účastníkům provozu k smíchu. Jestli jsem si ještě ráno myslel, že se všichni budou držet devadesátky, tak tomu rozhodně tak není. Rychlosti nad 92 km/h až 94 km/h nejsou vyjímkou a nad stovku tady umí taky, i když většinou jen z kopce. Znovu musím pochválit Optiroll, také díky němu postupně klesá průměrná spotřeba a zvyšuje se průměrná rychlost. Do Bologne je to opravdu jen po dálnici a navíc fouká vítr ze severu. To vše dává na konci první téměř dvě stě kilometrů dlouhé etapy výslednici v podobě průměrné spotřeby dle palubního počítače na úrovni 23,3 l/100 km při průměrné rychlosti 79 km/h a 80 % zatížení soupravy. Samozřejmě musíme brát v potaz subjektivní pocit z jízdy, aktuální stav silnic, nižší hmotnost soupravy, klimatické podmínky a míru využívání elektronických systémů vozu. I tak působím v provozu jako šnek – to ostatně vždy, když se snažím dodržovat dopravní předpisy. Ovšem na první svezení je to více než dobré: příjemné a „bezbolestné“ řazení automatizované převodovky, skvělý Optiroll, neméně působivý ACC, výborný výhled z kabiny, a to i přes zpětná zrcátka a... špatný posez za volantem. „Odumřelá“ pravá noha a bolavá záda – to se mi nikdy nestává, asi jsem si nedokonale nastavil to svoje Recaro – vzpomínáte si, na začátku jsem říkal, že stojí za to si všechno pečlivě na jízdu připravit. V cíli první etapy na ekofarmě L’Isola Del Sasso čekala terénní vložka mezi vinohrady, kde šlo využít příjemných manévrovacích schopností „Téčka“. V mém případě také jeho schopností couvat a popojíždět kupředu a snažit se na štětované cestě a přilehlých trávnících nalézt skulinku k proklouznutí na improvizované parkoviště. Nakonec všechno zlé je k něčemu dobré, a při opuštění ekofarmy byla možnost si tak 100 až 150 m zacouvat se soupravou úvozovou cestou dolů, až za křižovatku polních cest, kterou již nebylo možné projet v tom správném směru zpět. Také dobrá zkušenost.

Odlehčovací brzdné systémy

Další cíl – Siena, tedy lépe řečeno polní parkoviště u bývalého kláštera cca 20 km od Sieny. Přes hory to šlo kousek po dálnici. Při dlouhých sjezdech přišla ke slovu motorová brzda, resp. kombinace Optibrake+ a intardéru Voit. Jelikož Optibrake+ „umí“ u třinácti litru brzdný výkon 414 kW (na rozdíl od 303 kW u jedenácti litru) je zřejmé, na které straně je výhoda. Samozřejmě při prudkých sjezdech Eco Cruise Control neudrží soupravu na předem stanovené uzdě, a tak je třeba pomoci také intardérem – čtyři nastavitelné úrovně brzdění jsou zcela exkluzívní, pátý, ovládaný jako kolébka, znamená opravdu masivní brzdění. Systém odlehčujících brzd byl u „Téčka“ klasifikován stejnou známkou jako Optiroll a ACC – výtečně. Díky jízdě po státních silnicích s velkým množství přeložek do jednoho pruhu a s neustálým brzděním a následnou akcelerací (nejlépe pomocí znovu aktivování tempomatu na zvolenou cestovní rychlost) vzrostla v cíli druhé etapy průměrná spotřeba po dalších dvou stech kilometrech na 25,6 l/100 km – vzhledem k okolnostem stále velmi zajímavá hodnota. I když při cca 400 kilometrech nešlo o žádnou ohromující vzdálenost, a na uživení to nebylo už vůbec, i tak přišla vhod noční pauza. Zpestřená samozřejmě přenocováním v kabině tahače. Hmotnost a rozměry mě nedovolily vychutnat všechny pozitivní skutečnosti, které nová kabina Renault T nabízí, nicméně vzhledem k tomu, že se postavou zdaleka vymykám normovaným řidičům, s nimiž konstruktéři při návrhu interiéru tahačů počítají, věřím, že míra komfortu pro noční odpočinek je na stejně vysoké úrovni jako u konkurence.

Příjemné pocity

Poslední etapa cesty za volantem “Téčka“  vedla ze Sieny do Říma. Nikoliv však do srdce věčného města, ale do oblasti Fiumicino (ostatně tam je také mezinárodní letiště). Dvě stě čtyřicet čtyři kilometrů po dálnicích jihozápadním směrem. Zcela bezproblémová jízda. Dokonce též proto, že jsem měl možnost sedět tentokrát za volantem T 460.18 4x2 T E6 s jedenácti litrovým motorem a standardní kabinou, neměl jsem pražádné problémy ani s placením mýtného přímo z kabiny (z Highcab jsem musel předcházejícího dne na bránách při placení vystupovat a to tedy zrovna příjemné není). Čtyři sta šedesáti koňový motor je dle mého názoru zcela dostačující, (to, že nemá na začátku označení maximálního výkonu, útočí jen na psychiku majitele). Příjemná je spotřeba, která se opět při zvážení všech výše popsaných skutečností pohybovala na hranici cca 22,3 l/km. Jiná věc je již také popsaný výkon odlehčovací brzdy Optibrake+, který je logicky u třináctilitru vyšší. Sečteno a podtrženo. Renault T rozhodně odpovídá hypotéze, že jako nejnovější silniční tahač na trhu se poučil z celé řady problémů, které řešila konkurence. Velmi příjemné motory odpovídají tomu co jsme všichni čekali. Excelentní zážitky si odnáším především z funkcí systémů ACC, Eco Cruise Control, Optiroll, Optidriver, Optibrake+ a samotného intardéru, bolavá záda potom z exkluzivní sedačky Recaro – ale jsem přesvědčen, že to jen svojí vlastní vinou, špatným nastavením. O dlouhodobé spotřebě a výši provozních nákladů nám více řeknou až dlouhodobé testy či zkušenosti zákazníků, kterých ostatně již také není málo, z dlouhodobého provozu.  

Převzato z časopisu

Fotogalerie