Zpět ke kořenům – Dakarská setkání /2

Ve francouzské obci Marlioz, severozápadně, vzdušnou čarou cca 20 km od města Annecy měl Jean Philippe „ustájeny“ své dakarské Tatry. Společně s Petrem Gilarem, Ing. Josefem Kalinou a Alešem Hodslavským jsme zde zažili „setkání“, které se hned tak nemůže opakovat.

Emoce byly doslova cítit ve vzduchu, když jsme se „seznamovali“ s tatrováckými poklady, které Jeanu Philippovi věrně a bez problémů sloužily mnohá léta k jeho podnikatelské spokojenosti. Ing. Radomír Smolka, člen představenstva a technický ředitel společnosti Tatra Trucks a.s. a spoluautor knihy „TATRA v hlavní roli“ (Milan Olšanský, Radomír Smolka, 1. vydání – únor 2016, 2. doplněné vydání – listopad 2016) vypátral osud jednoho z prvních tatrováckých dakarských speciálů, vozu T 815 6x6 VE „Ostrý-II“ a domluvil jeho výměnu za čtyřnápravový podvozek Tatra Phoenix Euro 6. Na nás teď bylo, abychom v obci Marlioz potvrdili originalitu vozu a podali o tom zprávu vedení společnosti Tatra Trucks a.s.

To pravé, i to další

Povedlo se. „Ostrý-II“ je opravdu to správné vozidlo, které jsme hledali. Ledva Petr Gilar očistil a zvýraznil výrobní číslo na nosné rouře podvozku, hned se nám ulevilo. Zběžná prohlídka hlavních agregátů vozu byla více než pozitivní, a tak jsem se začali zabývat „papírovou válkou“ a nakonec také nástavbou vozu, která prošla během let významnými úpravami. Mezitím Jean Philippe přivezl ještě druhou dakarskou osm set patnáctku, tentokrát typ P 17 265 6x6.1 MOD z roku 1989, a postavil ji pěkně do vějíře s vozem „Ostrý-II“. Napadlo mě: „chce nám udělat radost, abychom si je mohli pěkně vyfotit.“ A byla to pravda, ale tu radost chtěl Jean udělat také pozvanému novináři Patricku Roubainovi z deníku Le Dauphiné Libéré, který zrovna přicházel přes náměstíčko přímo k nám. Zatímco francouzský žurnalista zpovídal chlapce, ale samozřejmě především Pepu Kalinu a Jeana Philippa, „vrhli“ jsme se na prohlídku vozu. Údajně s ním několik soutěží v Africe absolvoval Alain Piatek – známá to postava pro celou řadu dakaristů a fanoušků nejtěžší soutěže světa. 

Dva výrobní štítky?!?

Je více než zřejmé, že technika na Dakaru musí vydržet neuvěřitelné zatížení a doslova projít peklem. Jenže ono to peklo má navíc ještě i určitou úřední stránku věci. Neméně vysilující, jako závody v nejtěžších terénech, je totiž také ona již vzpomínaná „papírová válka“. Homologace, přihlášení k provozu, přihlášení do soutěže, předpisy, vyhovění všem technickým a správním požadavkům mnoha různých zemí, a to nejen evropských, ale především těch afrických, a tak dále. Není tedy divu, že mnohdy majitel či provozovatel vozu udělá i nemožné, jen aby jeho auto zůstalo na kolech a na značkách. No, nebudu chodit kolem horké kaše a řeknu vám to na rovinu: „na druhém voze, jehož první majitel byl nejspíše Alain Piatek, jsme našli po výrobním čísle jen výrazné „šmouhy“ brusným kotoučem. Za to na místě výrobního štítku na pravé straně kabiny pod výklopným čelem byly štítky, světe div se, hned dva! „Tak nic, to je na delší debatu,“ uzavřel pátrání po osudech exPiatkovy P 17 více než rozumně Petr.

Klika s klikami

Nicméně, aby překvapením nebyl konec, vzal nás Jean do své garáže či spíše skladu vzadu za barákem. „Tady pro vás ještě něco mám“, zahlaholil a ukázal na složené kliky ke „šlapadlům“. Odborníci na Dakar a zájemci o techniku si jistě vzpomenou, že v prvních ročnících, kterých se tatrovácký tým zúčastnil, vozili posádky sebou geniálně jednoduchá zařízení pro samo vyproštění z málo únosného terénu. Autorem proslulých šlapadel byl Ing. Bohumil Fiala. Jeho zařízení sehrálo vlastně velmi podstatnou roli hned při první účasti Tater v soutěži, neboť s jeho pomocí posádky obou ostrých vozů z Kopřivnice pomáhaly vyprostit beznadějně zapadlé soupeře (přesně v duchu dakarského gentlemanství), aby nakonec nestihly časový limit etapy a byly diskvalifikovány z nadějných míst průběžné klasifikace. Nyní tedy kliky ležely u Jeana ve stodole a na nás bylo jen je přenést do vozu „Ostrý-II“, což jsme s radostí udělali. Že vám k tomu něco chybí? No ano, ty samotné perforované plechy – jenže ty Jeanovi v Africe dávno ukradli!

Znovu s „Marakéškou“

Další a pro dnešek zatím poslední setkání „jiného druhu“ nás čekalo vedle stodoly. T 815 SV3 26208 6x6.2 z roku 1990, kterou Jean zakoupil v roce 2004 z majetku Milana Lopraise (od roku 1998). Největší radost měl jednoznačně Petr Gilar, neboť to je právě to auto, řečené Marakéška“, se kterým byl poprvé na Dakaru – v roce 1992. Další skvělá historie, další střípek do mozaiky, do skládačky, kterou trpělivě a s důsledností dává dohromady Radek Smolka pro druhé, doplněné vydání knihy „TATRA v hlavní roli“. „Myslím, že mám problém s chlazením motoru, nebo možná že je motor dokonce přidřený. Co kdyby jsi se mi na to podíval?“ překvapil Petra Jean Philippe přímou žádostí o pomoc. Nu což, práci na voze „Ostrý-II“ jsme prakticky skončili, není důvod, proč „Marakéšku“ alespoň nenastartovat. Vesničkou se rozlehlo další úpění startéru, tentokráte o poznání delší, a nakonec též zabublání a hukot dvanáctiválce. Chvilka čekání „až se nám to ohřeje“ a hukot se změnil v řev, jak Petr držel motor v otáčkách. „Zkuste někdo, jestli větrák saje!“ poroučel Petr, ale jeho slova jsme jen tak tak odezírali ze rtů. „Tož dejte tam tu ruku, před mřížku!“ důsledně poroučel řidič. „Jo jo, saje,“ potvrdilo několik odvážlivců, kteří na vlastní ruce cítili, že Tatra „chladí“. Tak ještě chvilku, a pak již jenom diskuze na téma, jak se dá „přemostit“ systém ERCH nebo ARCH (systém automatického chlazení motoru) a co všechno znamená výměna kompresoru a jak se dá zefektivnit. Zkrátka Jean Philippe se vyptal na to, co potřeboval, a dostalo se mu rad v rámci možností. „No, nakonec kdyby ten motor byl hlízdlej, tak teď už bychom to zcela určitě věděli,“ komentoval vysoké otáčky dvanáctiválce doprovázené patřičně, dlouhou zvukovou kulisou Petr a šel shodit montérky. To bylo naše poslední „vystoupení“ ve vesničce Marlioz. Čekala nás již „jen“ čtrnáct set kilometrů dlouhá cesta domů a spousta hodin k přetřásání všech informací, které jsme načerpali. Snad s nimi bude Radek spokojen.  

Převzato z časopisu

Fotogalerie