Konec jedné éry – Ciao Ferrari!

Šéf Ferrari, charismatický Luca Cordero di Montezemolo, ke 13. říjnu 2014 na svoji funkci rezignoval. Společně se dvěma tisíci zaměstnanci z Maranela, se kterými se emotivně rozloučil před začátkem víkendu, se chce mnohým fanouškům rudých automobilů plakat. Ferrari již nikdy nebude jako dříve!

Samozřejmě, že Ferrari po di Montezemolovi nebude nikdy jako bylo za jeho vedení. Podobný pocit, a téměř jistotu, měli fanoušci vzpínajícího se černého koníka v roce 1988, když navždy odešel velký Il Commendatore  a Cavaliere del Lavoro Enzo Ferrari (18. 2. 1898 – 14. 8. 1988). Jenže dnes je situace diametrálně odlišná. V době, kdy Enzo Ferrari odstoupil z vedení divize silničních vozidel značky Ferrari (1971), byl již na obzoru Luca Cordero di Montezemolo (31. 8. 1947), který nastoupil v roce 1973 na místo asistenta velkého Enza a hned za rok, 1974, byl jmenován sportovním ředitelem Ferrari a šéfem týmu Formule 1. Později, poté co v osmdesátých letech prošel různými pozicemi v koncernu FIAT, tedy v roce 1991, se di Montezemolo stal prezidentem Ferrari. Byl to právě on, kdo pozvedl rudé vozy z Maranela nejen, opět ke sportovním výšinám, ale zasadil se významným způsobem též o vzestup značky jako výrobce jedněch z nejprestižnějších osobních/sportovních automobilů na světě. Dokázal bezpečně rozvíjet odkaz Enza Ferrariho. Pod jeho vládou získalo Ferrari ve Formuli 1 osm konstruktérských (1999, 2000, 200, 2002, 2003, 2004, 2007 a 2008) a šest individuálních titulů (Michael Schumacher: 2000 až 2004 a Kimi Raikkonen: 2007). Montezemolo dostal Ferrari z finančních problémů a vybudoval z něj prosperující a velmi ziskovou firmu. Během doby, kdy Ferrari šéfoval, se pod křídla automobilky dostal též věčný konkurent Maserati. Ještě v roce 1999 prodalo Ferrari celkem zhruba 3800 vozidel, v r. 2012 to již bylo více než 7000. V následujícím roce si Ferrari dokonce mohlo dovolit ten luxus, že zafixovalo počet ročně vyráběných vozidel na počtu právě 7000 ks. Důvodem bylo podržení si jisté míry exluzivity. V roce 2013 zaznamenala společnost Ferrari obrat 2,3 mld. € a zisk před zdaněním činil 363,5 mil. €.

Čas nezastavíš

Jenže doba se poněkud změnila. Nic na tom, že Ferrari je opravdu jediněčné. Když do čela koncernu Fiat jeho akcionáři zvolili v roce 2004 Sergia Marchionneho (17. 6. 1952), začala se ultra italská automobilka pozvolna měnit. Přesto trvalo ještě pět let, než v rámci amerického systému dle pověstné Kapitoly 11 zbankrotovala třetí největší americká automobilka Chrysler a Fiat v ní získal 20 %. V tom okamžiku byl Marchionne jmenován šéfem Chrysleru a započala se fáze sbližování s Fiatem. Ta vyvrcholila 27. ledna 2014 vznikem automobilky Fiat Chrysler Automobiles (FCA) se sídlem v Holandsku a se vstupem na New Yorskou burzu (13. 10. 2014). Vzhledem k tomu, že nejvyšší vedení FCA bude od konce roku 2014 operovat z nového místa – London City -– znamená to, že Fiat jako značka se prakticky přestěhovala z Itálie někam do meziprostoru globálního automobilového světa. I když je nad slunce jasné, že vývoj zastavit nelze, poslední opravdový vládce Fiatu a současně nekorunovaný král Itálie svého času – Gianni Agnelli (12. 3. 1921 – 24. 1. 2003) se musí při těchto neuvěřitelných zprávách obracet v hrobě. Je docela dobře možné, a stalo se to předmětem spekulací, že právě směr vývoje společnosti Fiat a názorová neshoda mezi šéfem Ferrari bytostně spjatým s maranelskou historií a tradicí a najatým top manažerem Fiatu stojí z velké části za odchodem di Montezemola z milované firmy. Odpovídala by tomu také snaha Marchionneho prolomit strategii výlučnosti výroby vozů Ferrari a jeho výroky na adresu sportovních úspěchů/neúspěchů Ferrari posledních let.

Rozloučení šlechtice

„Ferrari bude mít významnou úlohu v rámci skupiny FCA v nadcházejícím vstupu na Wall Street. Otevře to novou a jinou fázi, kterou by podle mě měl řídit šéf skupiny (myšleno Sergio Marchionne),“ řekl Luca Cordero di Montezemolo. „Je to konec jedné éry, takže jsem se rozhodl opustit svoji roli prezidenta po téměř 23 úžasných a nezapomenutelných letech, vedle těch strávených po boku Enza Ferrari v sedmdesátých letech. Děkuji v první řadě výjmečným mužům a ženám z továrny Ferrari, z kanceláří, závodních tratí a trhů po celém světě. Byli to skuteční architekti obrovského růstu společnosti, mnoha nezapomenutelných vítězství a transformace do jedné z nejsilnějších světových značek. Ferrari je nejkrásnější společností na světě. Bylo to pro mě obrovskou ctí a privilegiem působit v jejím čele. V průběhu let jsem této pozici věnoval všechen svůj entuziasmus a celou svoji oddanost. Společně s mojí rodinou to byla a nadále je nejdůležitější věc v mém životě. Akcionářům, hlavně Pierovi Ferrarimu, který byl vždy na mé straně, a stejně tak všem ve společnosti přeji mnoho dalších úspěchů, které si Ferrari zaslouží,“ dodal Luca Cordero di Montezemolo, šlechtic nejen původem, ale životním postojem, na odchodnou. Ferrari již nikdy nebude stejné jako za éry aristokrata di Montezemola! 

Převzato z časopisu

Fotogalerie