Concours d’Elegance Chateau Loučeň – Pocta eleganci

Překvapení roku? Pravděpodobně ano, Soutěž elegance na českém zámku Loučeň při premiéře získala uznání našich i zahraničních účastníků...

Diváci zhlédli neobyčejné množství sedmdesáti pečlivě vybraných historických automobilů z let 1900 až 1983, jeden lepší než druhý, a tak jury vedená Ing. Karlem Kupkou, vydavatelem časopisu Motor Journal o historii moto­rismu, rozhodně neměla lehkou práci. Ani my jsme si nebyli jisti, které stroje jsou nejlepší, srovnávat totiž automobily ­různých epoch lze opravdu jen těžko, a to přesto, že soutěž byla rozdělena na před­válečné a poválečné exponáty, navíc se ­samostatnou kategorií Ferrari a diváckou cenou pro nejlepší vůz. Určit, zda je lepší průkopnický typ z počátku století, anebo italský sportovní klenot poválečného období není lehké, diváci však měli jasno. Ne nadarmo se Rolls-Royce po léta pyšnil sloganem The Best Car in the World, a tak dva tisíce návštěvníků rozhodlo o ceně pojmenované po legendárním karosáři Oldřichu Uhlíkovi ve prospěch Phantomu I ročníku 1928...

Devítičlenná jury zvolila neméně impozantní americký Duesenberg J Phaeton ročníku 1930, kteří přivezl Anton Kiaba ze Slovenska; mezi poválečnými vozy byl na prvním místě Maserati 3500 GT z roku 1959 sběratele Romualda Páva; v samostatné kategorii Ferrari vyhrál typ 330 GT z roku 1966 Milana Poláka, když oba automobily Ferrari dove­zené z továrního muzea Galleria Ferrari v Maranellu byly vystaveny mimo soutěž. Šlo o typy 275 GTB/4 ročníku 1967 s dvanáctiválcem 3286 cm³ o výkonu 221 kW (300 k)/8000 min^‑1 (podrobněji viz AR 8/’11) a dvoulitrový čtyřválec ­Ferrari 500 F2, tedy monopost stejného typu, na němž se italský závodník Alberto Ascari v letech 1952 a 1953 stal mistrem světa Grand Prix.

O obnovení prestižní Soutěže elegance v našich zemích poprvé od doby před světovou válkou se zasloužili Mgr. Robert Pergl, šéf společnosti Scuderia Praha, oficiálního importéra automobilů ­Ferrari a Maserati, a JUDr. Bohuslav Klein, kteří by rádi z českého podniku vybudovali prestižní akci, pořádanou každoročně podobně jako Concours d’Elegance ve Villa d’Este, či v kalifornském Pebble Beach. Vzhledem ke spojení s firmou Scuderia Praha je vcelku logické, že auto­mobily nejslavnějších italských značek Ferrari a Maserati měly opravdu důstojné zastoupení. Mladší, ale proslulejší Ferrari měla vlastní výstavní podium, stejně jako francouzská legenda Bugatti, založená ovšem také Italem, protože pouze Italové dokázali vytvořit automobilové sportovní legendy, jejichž věhlas nemůže být už nikdy pře­konán. Variace na téma Ferrari 250 GT byly představeny v několika typických podobách, ať už v dvoumístné 250 GT ročníku 1959 Jana Obermana, anebo čtyřmístné 250 GTE Roberta Pergla z roku 1962, jejichž nástupci se staly již zmíněné modely 275 GTB/4 a 330 GT, přičemž typové označení prozrazuje jednotkový objem válce (vynásobíte dvanácti a dostanete objem příslušného motoru).

Maserati dlouho sázel na řadové šestiválce, k nejslavnějším příkladům patří vítězný 3500 GT, teprve později se objevily osmiválce, použí­vané dodnes. Neuvěřitelná byla kolekce různých typů Bugatti, mezi nimiž jako obvykle zářil čtyřválec 1327 cm3 typu 13 z roku 1911, o nějž po dlouhá léta pečuje František Ernest... Kuriozitou soutěže se stal nebývalý počet belgických automo­bilů, reprezentovaných dnes už zaniklými značkami Impéria a Minerva, ­průkopníky tichého šoupátkového rozvodu (bez klasických ventilů). První z nich před válkou do Československa dovážel Ing. Jiří Tachecí, generální zástupce z Třebíz­ského 15 v Praze-Košířích, z jehož dobo­vého inzerátu citujeme: „Pokrok jde stále vpřed. Můžete mít pod kapotou modernější motor než onen, jemuž říkají osvědčený.

Šoupátkový motor IMPÉRIA jako jediný ­svého druhu a patentován na celém světě. Je příliš spolehlivým, než aby Vám někdy selhal. Je úsporný a řídkým hostem v autodílně. Ušetří Vám hodně peněz. V městském provozu oceníte jeho pružnost a akcelerace. Servobrzda IMPÉRIA vyřeší pro Vás příznivě mnohou nepříjemnou situaci. Elegance vozů IMPÉRIA zajištuje jim převahu nad vozy téže třídy. A jejich pohodlí!“ Dva vozy Impéria Six Sport 1800 cm³ představil v Loučeni jejich renovátor Jan Šoral, a to včetně ukázky pístu s šoupátkovým ­rozvodem! Impéria vyráběla automobily od roku 1906, koncem třicátých let se spojila s Minervou, uvedla čtyřválce, šestiválce i osmiválce, ale skončila produkcí různých licenčních typů (Adler, po válce Standard Vanguard). Jen o dva roky starší Minerva měla podobné osudy, ale mířila výše s mohutnými osmiválci, jejichž objem u typu AL činil 6615 cm³ a výkon až 150 k (110 kW).

Ve třicátých letech však prodej tohoto belgic­kého automobilu pro krále, prince a jiné ­aristokraty poklesl, neboť Minervě chyběly motory V12 nebo V16, jež nabízela kon­kurence u špičkových typů. Soutěže elegance bývají přehlídkou nejprestižnějších automobilů, a k nim patřil také americký Duesenberg, řadový osmiválec s objemem válců 6882 cm³ v závěrečné ­sérii J (až 195 kW/265 k), resp. SJ (228 kW/ 310 k s kompresorem), které však zahubila světová hospodářská krize, podobně jako další značky koncernu Erretta Lobana ­Corda. Jeho Cord 810 (812) byl nejen americkým průkopníkem předního pohonu, ale i aerodynamicky tvarované karoserie s výklopnými světlomety (1936 – 1937).

Zvláštní zmínku zaslouží také britské automobily; když pomineme Rolls-Royce a Bentley, pak byla překvapením trojice La­gonda včetně dvanáctiválce, ­několik Jaguarů včetně před­válečných SS-I a SS-100 i originální Alvis Speed Twenty SA, jeden ze 351 vyrobených exemplářů v první polovině třicátých let, který představil Petr Uhlíř, samozřejmě vedle své sbírky několika Jaguarů. Německou produkci reprezentovaly poměrně známé typy Mercedes-Benz a Horch, z prestižních amerických značek nechyběly také ­Lincoln, Cadillac, La Salle, Pac­kard a Pierce-Arrow. Československou produkci uvedly typy Tatra 87, Walter 6B, Wikov Sport, Wikov 40 (sedan), Škoda Popular, Aero 50, Praga Golden, Z4 Roadster a další, čtenářům Automobilu vesměs dobře známé. Ladislav Samohýl, syn nedávno zesnulého zakladatele rodinné sbírky Aloise Samohýla, se pochlubil unikátním sportovním automobilem Laurin & Klement typu F, čtyřválcem 2438 cm³ z roku 1907, zakoupeným z pozůstalosti hraběte Alkose von Nemegeyie z Vídně. Evžen Majoroš přijel s vozem zapomenuté liberecké značky RAF (Reichenberger Automobil-Fabrik), typem H-10 z roku 1909, ale vůbec nejstarším exemplářem se stal první Wartburg 5 HP, quadricykl vyrobený v roce 1900 v Eisenachu na základě francouzské licence Decauville, vzorně renovovaný v Národním technickém muzeu v Praze. Co dodat? Jak nám prozradil Michele Rayneri, šéf Ferrari Classiche, všichni se už těší na další ročník a přejí si, aby vznikla nová tradice, kterou oddělení klasických vozů Ferrari chce rozhodně podpořit i v příštích letech.

Převzato z časopisu

Fotogalerie