ZeitWerkStadt Frankenberg – Zašlá sláva

Saské město Frankenberg leží jen 40 km od našich hranic. Protéká jím řeka Zschopau a 12 km od něj se nachází Saská Kamenice, tedy jména spojená s výrobou motocyklů a automobilů. 

Ve Frankenbergu už jen vzpomínají na zašlou průmyslovou slávu. Utlumili, většinou ukončili i stovky let trvající dílny patentovaných textilních stavů, strojů na potisk papíru i tkanin, mašin vyrábějících cigarety, výrobu vozidel a jejich komponentů. Ospalé městečko pod Krušnými horami se rozhodlo mladým připomenout slavné průmyslové tradice. Původní muzeum automobilů Barkas sídlilo v letech 1996–2019 v historické budově Frankenbergského panství, v prostorách místního historického muzea. To ale vozidlům nevyhovovalo. V létě 2021 tak otevřeli v přebudované zkrachovalé zahradní síni a hobbymarketu Saské státní zahradnické výstavy muzeum ZeitWerkStadt (Muzeum práce v běhu času), které prostřednictvím moderní audiovizuální techniky předvádí zejména nejmladší generaci dnes značně vyčpělého saského průmyslového ducha. My jsme nepřijeli za „kostkou času“ o hraně dlouhé přes 6 metrů, která sféricky na 116 monitorech za asistence animovaného robota a virtuálních průvodců prezentuje zaniklý průmysl. Naším cílem byly automobily Framo a Barkas.

Foto: Jiří Fiala

U zrodu nákladní tříkolky stál dánský inženýr Jørgen Skafte Rasmussen (viz August Horch Museum, AR 10/’22), který využil komponenty svých motocyklů DKW. Spolu s inženýry Richardem Blauem a Paulem Figurou založili 28. dubna 1923 společnost Metallwerke Frankenberg GmbH, vyrábějící ve vypůjčených kasárnách součástky motocyklů. Rasmussen chtěl vyrábět levná, ale bytelná nákladní vozidla s potřebným výkonem. O rok později postavili z motocyklových dílů v Zschopauer Motorenwerken nákladní tříkolku. Nad přední kola připevnili otočnou korbu. Vzadu před jediné kolo posadili motor a řidiče zatáčejícího pomocí rukojeti, jako když vede dětský kočárek. Jednoválec 206 cm3 (4 k) stačil na 35 km/h. Další tříkolka, DKW Lieferwagen (dodávka), Typ TV 300, oblíbený mezi živnostníky, již měl korbičku vzadu a motor 0,2 nebo 0,3 litru (7 k) s třístupňovou převodovkou nad předním kolem. Další „rikše“ již vozily nápis Framo. Armáda požadovala vrácení kasáren, proto se Framo stěhovalo v letech 1933 a 1934 do bývalých česáren vlny v Hainichenu. Motor Frama LTH 200/300 (1933–1935) již kryla kapota, mělo kabinu řidiče a odpružené přední kolo. Osobní dvoumístný PF 200 „Stromer“ (tulák), k jehož řízení nebylo potřeba oprávnění, se nedočkal velké obliby. Podobně se vedlo osobnímu čtyřkolovému VH 200/300 „Piccolo“. Roku 1934 vyjel čtyřkolový HT 600 s dvouválcem DKW 0,6 litru (18 k) ­pohánějícím zadní kola. Uvezl 950 kg ­posádky a nákladu. Následoval HT 1200 „München“ s užitečným zatížením 1,2 t a čtyřdobým, kapalinou chlazeným litrovým čtyřválcem Ford Eifel (34 k). Menší LTV 500 „Berlin“ nebo V 500 „Chemnitz“ poháněl vzduchem chlazený dvouválec DKW 0,75 litru (15 k). Roku 1939 museli ukončit výrobu tříkolek kvůli válečné racionalizaci německého průmyslu. Továrna přežila válku téměř nepoškozena. Vážnou ránu jí zasadili až 8. května 1945, kdy zastavili práci, většinu výrobního zařízení demontovali a odvezli do Sovětského svazu. V dubnu 1946 začali vyrábět náhradní sortiment – koše na brambory, ruční vozíky a koňské vlečky. O rok později se pustili do oprav motorových vozidel. V dubnu 1948 Framo znárodnili, přejmenovali a začlenili do ­skupiny podniků IFA. V říjnu 1949 sestavili z předválečných dílů 65 nákladních ¾ tun V 501/2. V Lipsku 1951 představili pod značkou IFA-Framo kapotový valník a skříň s „Motory U 500“. Současně pracovali na novém typu s trambusovou budkou a dvoudobým tříválcem F9 0,9 litru (28 k). Motor s převodovkou ležely vpředu. Prototypy nebyly zralé do výroby. Nouzově sáhli po modernizaci stávajícího Framo V 901 klasického vzhledu. Po úletu přestaveb sovětských kombajnů Stalinec 4 na pohon německými motory a několika stovkách armádních terénních vozů P1 a P2 přijali jméno Barkas („blesk, rychlý“ podle přezdívky kartaginského vojevůdce Hamilkara). Klasický V 901 (celkem 29 378 kusů) s nerentabilním dvouválcem „Framo U 500“ konečně 14. června 1961 nahradil moderní trambusový Barkas B 1000 s dvoudobým tříválcem Wartburg 353 1,0 litru (42 k). S drobnými vylepšeními jich ve 30 verzích karoserií vyrobili 175 740. Obstarožní vůz nezachránila ani modernizace z let 1990 a 1991, Barkas 1000-1 se čtyřdobým čtyřválcem VW 1,3 litru (58 k). Vzniklo 1300 nebo 1900 kusů. Poslední sjel z výrobní linky 10. dubna 1991 a 10. ledna 1994 se historie podniku definitivně uzavřela.

Foto: Jiří Fiala

Převzato z časopisu

Fotogalerie