image/svg+xml

Automobil Revue

Historie

Trekka – Octavia u protinožců

Jan Tuček 10.08.2024 02:03

Prezentace prvních automobilů Trekka v pátek 2. prosince 1966 v Otahuhu

Foto: archiv Jana Tučka

NADACE EJFoto: archiv Jana TučkaV roce 1966 se na Novém Zélandu zrodil kompaktní víceúčelový automobil Trekka, který pod karoserií nápadně připomínající tradiční britský Land Rover skrýval zkrácený podvozek českého vozu Škoda Octavia Combi.

Příběh vozu Trekka se začal psát v roce 1964. Novozélandský dovozce automobilů Škoda Phil Andrews tehdy na pozvání Motokovu navštívil brněnský veletrh a vedle jednání o montáži vozů Škoda 1000 MB sondoval i možnost dodávek podvozků typu Octavia Combi.

Na Novém Zélandu tehdy existovala daňově zvýhodněná kategorie takzvaných zemědělských automobilů vhodných pro provoz na tamním venkově. Phil Andrews a Noel Turner, šéf společnosti Motor Industries International, která na jižním předměstí Aucklandu, v Otahuhu, montovala vozy Škoda, měli v úmyslu využít cenově výhodné a přitom solidně stavěné československé podvozky k výrobě vozů tohoto druhu.

Ještě před koncem roku 1964 navrhl konstruktér George Taylor prototyp, jehož otevřená karoserie však působila těžkopádným a nepříliš pohledným dojmem. O pár měsíců později se do věci vložil Josef Velebný (1906–1989), vedoucí vývoje karoserií AZNP, jenž v roce 1965 v Otahuhu organizoval montáž „embéček“.

Šestimístná Trekka Station Wagon 4/16 s dlouhou laminátovou střechouFoto: archiv Jana Tučka

Velebný spolu s Taylorem projekt přepracovali, místo standardního podvozku s rozvorem náprav 2390 mm použili šasi s rozvorem zkráceným o 225 mm na 2165 mm, což umožnilo snížit hmotnost vozu a zlepšit jeho jízdní vlastnosti na nezpevněných cestách a v lehkém terénu. Tvary karoserie postupně vykrystalizovaly do pohledné rustikální podoby.

Během roku 1966 byly postaveny dva nové prototypy, na jejichž vzniku se nemalou měrou podílel vedoucí výroby firmy Motor Industries International John Catchpole. Všichni tři tvůrci nového vozu si na závěr zkoušek zapózovali před fotografem s třetím prototypem.

Ve druhém pololetí roku 1966 bylo v Otahuhu nainstalováno jednoduché výrobní zařízení. Svařovací přípravky na místě navrhl Josef Velebný a pracovníci montovny je sami zhotovili. Karosářské výlisky z ocelového plechu dodávala firma H. J. Ryan Ltd. z Aucklandu. Slavnostní okamžik nastal v pátek 2. prosince 1966: z montážní haly vyjely první dohotovené vozy Trekka. Do konce roku si je pořídilo prvních sedmnáct novozélandských zákazníků. V roce 1967 následovalo sedm stovek dalších a v lednu 1968 v Otahuhu smontovali tisící upravený podvozek. Montovnu tehdy opouštěly čtyři nové vozy denně.

Základem automobilu Trekka byl již zmíněný upravený podvozek typu Octavia Combi s páteřovým rámem a nezávislým zavěšením všech čtyř kol. Předních na příčných ramenech s vinutými pružinami, zadních poháněných na výkyvných polonápravách odpružených příčným listovým perem. Na Novém Zélandu se jezdilo vlevo, volant byl tedy vpravo.

Třetí prototyp a zleva John Catchpole, Josef Velebný a George Taylor (1966)Foto: archiv Jana Tučka

Pohon obstarával vpředu uložený, kapalinou chlazený čtyřválec OHV o objemu 1221 cm3 a výkonu 47 k SAE (34,5 kW), na nějž navazovala standardní čtyřstupňová převodovka s řadicí pákou na středním tunelu. Charakteru vozu odpovídala rozvodovka s „kratším“ stálým převodem 5,25. Patnáctipalcová kola nesla pneumatiky 5,90 – 15, vůz měl světlou výšku 190 mm. Obutí s hrubým vzorkem dodávala místní firma Reid New Zealand Rubber Mills Ltd.

Za příplatek se montoval samosvorný diferenciál s obchodním názvem „Balanced Traction“, vyráběný novozélandskou firmou Performance Development, a závěsné zařízení pro přívěs o hmotnosti do 500 nebo do 1000 kg.

Trekka v základním provedení 2/10 měla otevřenou celokovovou karoserii se dvěma bočními dveřmi s posuvnými skly oken a sklopnými dveřmi v zadním čele. Kromě sedadla řidiče a spolujezdce mohla za příplatek do zadní části dostat dvě podélné čalouněné lavice s opěradly, na nichž seděly dvě dvojice cestujících tváří v tvář bokem ke směru jízdy. Verze 2/11 měla plátěnou střechu jen nad předními sedadly, model 2/12 i nad zadní částí vozu s bočním okénkem na každé straně.

Při rozvoru náprav 2165 mm a rozchodu kol 1200 mm vpředu a 1250 mm vzadu byla Trekka dlouhá 3556 mm a široká 1600 mm. K hornímu okraji rámu čelního okna měřila do výšky 1334 mm, s nataženou střechou byla vysoká 1905 mm. Pod sedadlem řidiče měla palivovou nádrž o objemu 50 l s nalévacím hrdlem těsně za pravými dveřmi.

Pick-up Trekka 2/13 opatřený krátkou laminátovou střechou kabinyFoto: archiv Jana Tučka

Příbuznost vozu se značkou Škoda prozrazovala jen loga s okřídleným šípem na poklicích kol a na krytu hlavy volantu. Zmínku si ovšem zaslouží i tři kruhové přístroje značky PAL na palubní desce: vlevo větší rychloměr se stupnicí do 90 mil/h (cca 145 km/h), vpravo menší teploměr vody a palivoměr.

Od jara 1967 se do výroby automobilů Trek­ka zapojila i firma Fibreglass Mouldings, jež dodávala tři verze laminátových střech. Jednu krátkou, tvořící kabinu pro řidiče a spolujezdce, a dvě dlouhé.

Užitková verze 2/15 měla za dveřmi na kaž­dé straně jedno okno a v zadní stěně nahoru vyklápěcí díl s oknem opatřený dvojicí plynových vzpěr, pod nímž byly v zadním čele karoserie sklopné plechové dveře. Šestimístná Trekka 4/16 měla za dveřmi na každé straně dvě boční okna a vzadu jednokřídlé, po pravé straně zavěšené dveře.

Pohotovostní hmotnost jednotlivých modelů se pohybovala od 920 do 980 kg, ­užitečná hmotnost od 450 do 500 kg. Trek­ka dosahovala největší rychlosti 100 až 110 km/h a spotřebovala 9 až 12 l benzínu na 100 km.

Trekka se rodila ve skromných podmínkách: montáž karoserie na podvozekFoto: archiv Jana Tučka

Do roku 1971 bylo vyrobeno kolem 2800 automobilů Trekka, rekordních 725 se jich prodalo v roce 1969. Necelá stovka jich byla vyvezena do Austrálie, desítky dalších na Fidži a do jiných ostrovních států. Stovka vozů v rozloženém stavu odešla v roce 1971 do Indonésie, tamější odběratel za ně ale nikdy nezaplatil.

Osudovou ránu celému projektu dalo v roce 1971 náhlé úmrtí Noela Turnera, svoji roli ale sehrála i změna novozélandské legislativy, jež usnadnila dovoz japonských terénních vozů. Jako jediný automobil vyvinutý a ve větších počtech vyráběný na Novém Zélandu se Trekka stala tamější ikonou uctívanou nejen milovníky veteránů. Šestimístná Trekka s dlouhou laminátovou střechou, zakoupená v roce 2017 v Austrálii, je dnes v pečlivě zrenovované podobě k vidění v mladoboleslavském Škoda Muzeu.

Převzato z časopisu

Fotogalerie

Další články o stejné značce | Vstup do diskuze (0)   Tisk Facebook Twitter



Emil Frey Select

Citroën SUV C5 Aircross 1.5BlueHDi,CZ,1Maj,MAX,AT8

21 744 km, r. 2024

679.900,- Kč

Peugeot 308 1.5BlueHDi,CZ,1Maj,ALLURE,AT8

26 079 km, r. 2024

619.900,- Kč

Peugeot 5008 1.5BlueHDi,CZ,1Maj,GT,AT8

29 203 km, r. 2024

799.900,- Kč

Newsletter

Přejete si odebírat newsletter?



Test

Honda Civic e:HEV – Hybrid, co chytne za srdce

Lukáš Dittrich 15.06.2023 06:09

Honda Civic e:HEV Advance

Čerstvý držitel titulu Auto roku v ČR porotce zaujal především zajímavou technikou a naladěním... >>

Více



Technika

Porsche T-Hybrid (9A3B6) – Turbohybrid

Petr Hanke 16.07.2024 13:32

Uspořádání hybridní hnací soustavy Porsche 911 Carrera GTS. Akumulátor o hmotnosti 27 kg je umístěn vpředu

Porsche elektrifikovalo šestiválcový boxer pro model 911. Zatímco z pohledu marketingu byla... >>

Více



Další články

  • Plug-in Hybridy Volkswagen – Nově i 4x4

    Nově i 4x4. Plug-in hybridní techniku Volkswagen používá již více než 10 let.... >>

  • Automuseum Dr. Carl Benz – Menší část hvězdy

    Menší část hvězdy. V Ladenburgu nedaleko Mannheimu lze nahlédnout do pestrého... >>

  • Farizon – Elektrické ambice

    Značka Farizon je součástí čínského koncernu Geely a je jejím největším... >>

  • Mobilní plnička Devinn – Vývoj pokračuje

    Koncem roku 2023 představila společnost Tatra Trucks a.s. ve světové premiéře... >>

  • 50 let BMW řady 3 – Kontinuita na sedmou

    Kontinuita na sedmou. Před 50 lety BMW představilo první generaci řady 3, která... >>

  • Lucien Rosengart – Kdo zachrání zachránce?

    Kdo zachrání zachránce? Karl-Heinz Bonk vybudoval a snad ještě provozuje... >>

  • Emanuele Pirro – Pestrá kariéra

    Emanuele Pirro je sympatický usměvavý Ital, který největší úspěchy sbíral... >>

  • Walter Regent (1. díl) – Aristokrat z Jinonic

    Aristokrat z Jinonic. V letech 1932 až 1936 představovaly vrchol nabídky značky... >>




Menu

  • Novinky |
  • Testy |
    • Představujeme
    • Svezli jsme se
    • Náš test
  • Články |
    • Historie
    • Technika
    • Pro řidiče
    • Motorsport
    • Magazín
    • Fotogalerie
    • Listárna
  • Speciály |
  • Tiskové zprávy |
  • Časopisy |
    • Automobil Revue
    • Trucker
    • Doprava a silnice
  • Bazar |
  • Newsletter |
  • Novinky |
  • Testy |
  • Historie |
  • Pro řidiče |
  • Speciály |
  • VOLVO |

Newsletter
Předplatné
O nás

Vyhledávání


Automobil Revue

Novinky | Testy | Články | Speciály | Tiskové zprávy | Časopisy | Bazar | Newsletter |

Všechna práva vyhrazena © | 2011 - 2025 Redakce Automotorevue | Mapa stránek | Redakce stránek | Napište nám | Předplatné | RSS | GDPR | CMP | Autoři
design by skop | system by SABRE |