RECEPTY JACQUESE DURANDA (II. DÍL) – JIDÉ, SCORA A AMD

V prvním dílu (viz AR 11/’17) jsme se seznámili s poválečným uspořádáním francouzského automobilového průmyslu.

Vedlo ke vzniku specificky francouzského fenoménu „plastických bomb“, rychlých a lehkých sportovních automobilů, postavených na základě sériových lidových automobilů a oblečených do slušivé laminátové karoserie. Významnou, ale málo známou kapitolou jsou automobily Jacquese Duranda. S jeho začátky, značkami ATLA, SERA, ARISTA a SOVAM, jsme se seznámili minule. Díky sportovním výsledkům se patrně největší proslulosti dočkala další Durandova značka, Jidé, existující v celkem čtyřech právních podobách v letech 1969 – 1974 a 1977 – 1981. Její jméno je odvozeno od francouzsky hláskovaných iniciál zakladatele. Z prvního prototypu U.T.A.C. (asi 1969/70) se nedochovalo nic kromě několika fotografií a hromádky dílů. Durand zůstal věrný svému konstrukčnímu schématu, které mezitím značně vyspělo do podoby dvoumístného kupé s monokokem z polyesteru a laminátu, neseného klecí z ocelových trubek. Uprostřed ležel motor Renault 8, 8s nebo 8 Gordini (1255 cm³, 202 km/h), případně od roku 1972 na pomocném rámu usazený R12 TS (1300 cm³, 60 k), R12 Gor-dini (112 k) nebo R16. Model Jidé 1600 existoval ve třech verzích – 1600 TS, 1600 S (motor R12 Gordini) a 1600 S Compétition (kit 807 G motoru R12 Gordini, 1596 cm³; s karburátorem nebo vstřikováním Lusac až 150 k).

Přední náprava pocházela z R8 Gordini Dangel, zadní z R12 Gordini, kde bychom ji ale našli vpředu otočenou o 180°. Všechna kola byla zavěšena nezávisle a dostala kotoučové brzdy. Nejúspěšnější verze jezdily s motorem 1600 Gordini se vstřikováním. Prodávaly se hotové, nebo jako kity. Amatéři, kteří si je stavěli v garáži, byli nadšeni. V těch idylických dobách pro závodní vozy neplatila téměř žádná omezení ze strany předpisů. Pekelná Jidé si vedla velmi dobře. Jedním z prominentních pilotů byl Jean Ragnotti. Závodil ve stáji Échappement se soutěžním speciálem Jidé 1600 S, postaveným u Auxéméryho (pozn.: vlastníkem týmu Échappement byl Michel Hom-mell). Později založil vydavatelství, jež mimo jiné vydává mnoho titulů motoristických časopisů, a v letech 1994 – 2003 se vyráběla jeho „plastová bomba“ pod značkou Hommell, postavená na stejném principu. Ragnottiho Jidé se vstřikováním Lucas motoru R12 Gordini (165 k) a s raketovou akcelerací měl hmotnost pouhých 640 kg. Ragnotti nešetřil chválou. Ropná krize roku 1973 s embargem na pohonné hmoty vedla k omezení počtu soutěží a snížení rychlosti. To se projevilo v jakési kocovině, ztrátě motivace a velkých finančních problémech. Rozvoj Jidé, které doposud vyrobilo celkem 140 vozů, byl silně přibrzděn. Do inkriminovaného období spadá stavba necelé stovky Durandových vozů. Značku Jidé umrtvil a roku 1974 prodal Michelovi Baxasovi. Zároveň založil v Lapleau (Corrèze) nový podnik a stihl přivézt na pařížský autosalon 1974 prototyp Scora. Vůz se líbil a na salonu na něj přijali 80 objednávek. Scora byla jen velmi lehce modernizovaným Jidé 1600, stále se základem z R8 a zadní nápravou z R12.

Poháněly ji motory Renault R17 Gordini 1,6, nebo 1,8 l s karburátory (178 k) nebo vstřikováním (183 k), vždy kompletovanými s pětistupňovým ručním řazením, nezávislým zavěšením všech kol (vpředu zkrutné tyče) a kotoučovými brzdami. Firma Société CORrézienne d’Automobile = SCORA byla registrována v Nantes. Počáteční nadšení ochablo, když investoři neposkytli slibované finance. Představení sériového vozu muselo být zrušeno a každý z postavených 9 kusů v letech 1975 až 1977 musel být registrován a homologován individuálně. Automobily se dodávaly výhradně jako kity. Roku 1982 se na scéně objevil Charly Carcreff, který od Jacquese Duranda a jeho syna Michela Duranda koupil značku Scora. Při Carcreffově prvním startu v rallye v Nice mu osobně pomáhal Jacques Durand. Oba se spřátelili, účastnili se mnoha závodů a automobil postupně vylepšovali. Rozhodli se, že znovu obnoví značku Scora. Roku 1988 Durand otec a syn, Carcreff a Dominique Nusbaum založili v prostorách v Argenteuil u Paříže firmu Carcreff Durand Compétition, jež se kromě technické přípravy automobilů na závody a závodní doprovody měla soustředit na nový typ Scora Maxi (motor R5 Turbo 1400) a Maxi 5 (R5 Turbo verze z Rally Korsika; 350 k). Rozdílné názory zakladatelů na chod a cíle firmy vedly roku 1990 k oficiálnímu ukončení jejích aktivit. Tím ale nebyly dotčeny vzájemné osobní vztahy a respekt. Charly Carcreff odkoupil od Durandů jejich podíly a obchodní jméno.

Ponechal si místo ředitele a pokračoval ve stavbě automobilů. Na Autosalonu v Bourget Carcreff roku 2000 představil prototyp Scora LC01 v provedení 2000 RSR nebo 3000 RSR. Byl to kompaktní supersport se čtyřválcem 2,0 l/67 k, šestistupňová převodovka, nebo atmosférickým (210 k) či přeplňovaným šestiválcem (300 k) a pětistupňovou ručně řazenou nebo šestistupňovou sekvenční převodovkou. Hmotnost byla do 900 kg. Dílny Scora oficiálně opustilo 41 automobilů (mezi nimi 18 kusů typu 1, 8 typu 2 a 15 typu Maxi – motor R5 Turbo, 350 k). Ve skutečnosti automobilů „Scora“ existuje mnohem více a každý majitel se dušuje, že ten jeho je originálem. Pravdou je, že sezónu za sezónou vavřínové věnce značkám Jidé a Scora jen prší. Durand Jidé ještě obnovil. Do kupé pokusně zabudoval motor Porsche 2,2 l. Konstruoval a vyráběl i jiné laminátové výrobky, plachetnice, sportovní volanty, boxy na nářadí, mlhovky, kryty chladičů. Spolu se synem zhotovovali přídavné světelné rampy pro R5 Turbo nebo díly karoserie pro dakarské buggy Jeana Louise Schlessera. Jac-ques Hermet založil roku 1978 (nebo 1980) Club Jidé France, sdružující nadšence nelitující peněz k provozování Jidé. Hermet od finančně vyčerpaného M. Baxase koupil firmu, výrobní nástroje, formy, náhradní díly a 6 kompletních souprav. V roce 1980 firmu Jidé roku 1978 přeměnili na Club Jidé France pod vedením Jacquese Hermeta a začlenili ji do skupiny ARC Industrie, Talence. Alternovaly motory 1300 Gordini a 2,0 l R20. Roku 1981 oznámili výrobu nového kupé Narval. Jean-François Humeau roku 1990 znovu představil značku Jidé. V roce 1991 Durand seznámil veřejnost s projektem AMD (Automobile Michel Durand), ukázal model sportovního kupé AMD v měřítku 1/5. Durandovy značky jsou dodnes opředeny tajemstvím a mýty. Zůstává mnoho nejasností. Navzdory tomu, že později publikoval značkový klub tabulku s počty a výrobci, kterou přetiskujeme.

Převzato z časopisu

Fotogalerie