RECEPTY JACQUESE DURANDA (I. DÍL) – ATLA, SERA, ARISTA A SOVAM

Výroba automobilů po druhé světové válce se ve Francii vyvíjela velmi specifickým způsobem… 

Některé automobilky byly znárodněny. Díky ekonomickým a sociálním experimentům inspirovaným sovětskými soudruhy vznikly Plan Pons (osobní automobily) a Sdružení G.F.A. (užitková vozidla), což de facto nadirigovalo soukromým automobilkám, jaká vozidla mohou vyrábět. Ekonomické dopady rozhodnutí ponechali majitelům. K tomu přidali krvavé zdanění drahých automobilů. Tradiční segment francouzských luxusních a sportovních vozů tak vymazali lusknutím prstů z mapy. Francouzi brzy přišli na to, že když si pohrají s motorem a šasi velkosériového lidového vozu a zabalí je do slušivé laminátové karoserie, získají rychlý sportovní automobil s překvapivě dobrými jízdními vlastnostmi. Přednostmi byly nízké těžiště a hmotnost, jednoduchá konstrukce, lehce dostupné a levné náhradní díly, nekorodující karoserie a relativní láce. S novými značkami se roztrhl pytel. K nejvýznamnějším a nejznámějším patřily Autobleu, CG (konstruktéři Albert Chappe a Amédée Gessalin; Simca 1200S, viz AR 8/’16), Alpine (Jean Rédélé, R4, viz např. AR 6/’17), DB/Djet/Matra (Charles Deutsch a René Bonnet; Panhard a Renault, viz např. AR 5/’17), Ligier (Guy Ligier; Ford, viz AR 5/’13), Marcadier (Mario Marsonet-to a Dédé Marcadier; Renault R16 TS) a Jacques Durand.

Jeho dobrodružství se budeme ve dvoudílném seriálu věnovat. Narodil se 28. června 1920 v Paříži a zemřel 16. srpna 2009 v Mouginsu. Jeho první značkou, která vešla ve známost, byla ATLA, existující v Garches v letech 1958 – 61. Jméno Atla, psáno někdy chybně A.T.L.A., není žádnou zkratkou, nýbrž podle zakladatele prostě „znělo dobře“. Nedaleko Paříže vznikala podařená kupé se vzhůru výklopnými dveřmi. Klec z trubek ukrývala motory Panhard 850 cm³ nebo Renault 750/850 cm³. Následovala pařížská společnost Sté d’Études et de Réa-lisation Automobiles, Porte de Villiers, tedy SERA (1959 – 61). Jejím hlavním hybatelem byl sice M. G. Rey, ale konstruktérem zůstával Durand. V Paříži 1959 debutoval roadster Sera s mechanikou Panhard, ne nepodobný Jaguaru E-Type. Durand se přihlásil na autosalon tak pozdě, že už na něj nezbylo v hale místo a musel si postavit stánek v předsálí. Objevily se zprávy, že zasáhl René Bonnet, aby se zbavil konkurence.

Durand je dementoval s poukazem, že René na salonu představil vlastní novinku, kabriolet D-B Le Mans, a tudíž že může být bez obav. Koncem 40. let založili Antonio Monge a Robert Rowe firmu Callista, která v Paříži 1950 prezentovala prototyp „Coupé des Alpes“, jenž zde narazil na debutující Panhard Dyna Junior se srovnatelnými parametry, ale za mnohem nižší cenu. Partneři roku 1952 z projektu Callista vycouvali. Chopil se jej Raymond Gaillard, amatérský závodník a majitel pařížského zastoupení Panhardu z ulice Ranelagh. V Paříži 1953 představil jemně oprášený Callista Ranelagh pod značkou Automobiles Arista (1952 – 67). Jeho základem byla platforma Panhard, nesoucí ocelovou karoserii dvoumístného nebo 2+2 kupé (Passy), či laminátové kabrio Ranelagh se stejnou konfigurací sedadel. Sportovní roadster se jmenoval Le Mans. Durand roku 1964 nakreslil inovovanou Aristu. Později je přejmenovali na dvoumístný Rallye a 2+2 Passy.

Motory Panhard, nyní Dyna, nabraly na výkonu – dávaly 42 k, respektive 50 k. Poslední kusy vystrojili čtyřválci Ford Corvair nebo 20MTSV4, jednotky Panhard se již nevyráběly. Narodilo se 106 kusů vozů Arista. Jacques Durand v půli 60. let přesvědčil Andrého Morina, majitele karosárny Automobiles SOVAM (Société des véhicules André Morin), specializující se na atypické nástavby užitkových vozů, aby pod jeho vedením vznikl v Parthenay sportovní Sovam GT (1965 – 69). Laminát ukrýval šasi Renault 4 nejprve se slabým motorem 845 cm³ (45 k), později 1108 cm³ (65 k) z Dauphine 1093. Ten také poskytl většinu mechanických komponentů. Nakonec se u modelu 1300 GS, kupé 2+2, dostala ke slovu jednotka z R Gordini 1300 cm³ (193 km/h). Kupé měla všude kotoučové brzdy a nezávislé zavěšení se zkrutnými tyčemi. Ani 100 prodaných vozů ročně nepřineslo zisk a od roku 1969 se karosárna vrátila k původním aktivitám. O nejvýznamnějších projektech Jacquese Duranda, zejména pak značkách Jidé a Scora, ale až příště.

Převzato z časopisu

Fotogalerie