FWD = Four Wheel Drive - Průkopník

Průkopník pohonu všech čtyř kol? Samozřejmě americká firma FWD, dávno před Subaru a Audi Quattro, ale stejně nikoli první…

Historie je důkazem toho, že všechno už tu bylo, byť dávno zapomenuto. Pohon čtyř kol u čtyřkolového vozu je přece logický, ostatně také neskáčeme jen na jedné noze! Otto Zachow a jeho švagr William R. Besserdich začínali v americkém Clintonville (Wisconsin), kde postavili parní automobil Z & W 4x4, který využíval patentovaného řešení hnacích kloubů. Druhý vůz, zvaný Battleship, nesl značku Badger-FWD, měl zážehový čtyřválcový motor Continental 33 kW (45 k) a pro jeho výrobu za přispění mecenáše Williama H. Finneye vznikla 9. ledna 1909 společnost Badger Four Wheel Drive Automobile Co. (později bez jména Badger, pak FWD Company, od 1960 FWD Corporation). Přežila až do dnešních dnů, i když se nyní soustřeďuje především na výrobu hasičských vozidel Seagrave. Není bez zajímavosti, že Besserdich později stál u zrodu konkurenční značky Oshkosh, rovněž specializované na užitkové vozy s pohonem všech kol…

Pozoruhodné je, že FWD zahájila výrobu osobními automobily 4x4, ale ty byly pro vysokou průchodnost testovány U.S. Army a bez problémů zdolaly náročnou trasu 1500 mil (přes 2400 km) nejtěžším terénem. Byla to však právě armáda, která projevila zájem o užitkové vozy 4x4 s užitečnou hmotností 1,5 a 3,0 tuny. První byly dokončeny v březnu a dubnu 1912, jejich konstrukce přijata armádou a za první světové války dodáno celkem 14 473 třítunových automobilů typu B pro přepravu munice a vlečení děl, které sloužily rovněž v Evropě. Další podle licence FWD vyrobily automobilky Kissel, Mitchell a Premier. FWD se tak stala největším výrobcem vozů s pohonem všech kol na světě, nová velká továrna vznikla v Clintonville nedaleko původních dílen Zachowa a Besserdicha. Po válce armáda předala na pět tisíc vozů FWD do civilních služeb, kde se uplatnily u státních Highways Departments pro údržbu silnic. Typ B se vyráběl do počátku třicátých let, pneumatiky nahradily plné obruče, motor zasahující do kabiny (polotrambus) byl čtyřválec Wisconsin typu A o výkonu 26 kW (36 k) s třístupňovou převodovkou, jenž dovoloval rychlost 24 km/h. Licenci koupila také britská FWD Motors, která vyráběla vozy 4x4 jako British Quad (od 1918) a později Hardy (od 1931, konstrukčně odlišné).

Následovaly další typy FWD, s klasickou i bezkapotovou budkou, později také se znakem náprav 6x4 a 6x6. V roce 1958 se zrodil slavný Tractioneer, kapotový nákladní vůz pro stavebnictví s originálními poháněnými nápravami čtvercového průřezu nosníku a rozdělovacími převodovkami konstrukce FWD; motory dodávaly většinou International Harvester, GM Detroit Diesel, Cummins a Waukesha Motor Co. Jako první americký výrobce vozů 4x4 se však FWD později zpronevěřil svému jménu, neboť vznikly různé vícenápravové typy, které už mnohdy neměly pohon všech kol (např. 4x6 s pohonem přední a prostřední nápravy, třetí vzadu byla nepoháněná vlečená s možností zdvihnutí). Nechyběly ani těžké typy 10x8 a dokonce 12x10, využívané ve stavebnictví. Pro propagaci svých výrobků neváhala FWD vstoupit do automobilového sportu, použila vozy Miller FWD Special slavného konstruktéra Harryho Millera, jež dostaly pohon všech kol FWD. Šest startů prokázalo rychlost automobilu, ale čtyřikrát odpadl pro poruchu motoru (mazání); v ročníku 1936 dojel Mauri Rose čtvrtý a 1934 Frank Brisco devátý…

Nové typy se představily v šedesátých letech se silniční řadou ForWardMover. Kromě Tractioneerů v té době tvořily výrobní program podvozky pro autojeřáby a speciální vojenská vozidla Teracruizer s pryžovými nízkotlakými válci místo pneumatik, jež se uplatnily hlavně v pouštních podmínkách. FWD Corporation v roce 1963 převzala tradičního výrobce hasičských vozidel Seagrave (založeno 1881 v Detroitu) a přestěhovala jej do Clintonville, kde výroba Seagrave záhy početně převýšila produkci FWD, jež byla v devadesátých letech podle dostupných údajů už jen kusová (5 – 10 vozů ročně v roce 1995), a není známo, zda ještě pokračuje. V roce 1956 se vyrobilo 1645 vozů FWD (poválečný rekord), v roce 1970 ještě 1097 vozů. Po problémech holdingu Corsta Corporation (šéf Randolph Lenz) se FWD stala majetkem investičního fondu ELB Capital Management (Eric L. Blum), jenž v Clintonville nadále vyrábí Seagrave, ale patří mu také řada dalších firem, např. výrobce sněhových pluhů Wausau (hojně se montovaly na nákladní vozy FWD). Redakci také není známo, zda ještě existuje FWD Museum v Clintonville, které uchovávalo mj. závodní FWD-Miller z 500 mil Indianapolisu 1932 až 1937 a dva osobní FWD, první sedmimístný Badger-FWD (1908/1909) a dvoumístný roadster FWD Nancy Hawk (1911), jenž pětatřicet let sloužil ve FWD Company jako služební automobil, i první nákladní vozy FWD.

Pozn.: Článek o amerických automobilech FWD byl prvním článkem T. Hyana pro časopis Automobil, a to v čísle 11 ročníku 1973. Autor tehdy obdržel od výrobce z Clintonville neobvykle velkou složku s prospekty a tiskovými materiály, kterou vlastní dodnes.

Převzato z časopisu

Fotogalerie