Carl Kaelble Backnang – To byly časy...

Neuvěřitelně bohatý tvůrčí rozmach měla společnost Kaelble; nyní už pýcha německého strojírenství patří historii...

V dnešní době, kdy už není možné vyrábět automobily jinak než sdílením podlahových plošin, poháněcích soustav a dalších dílů, vypadá výrobní program značky Kaelble jako něco neskutečného. Prostě strojařina, potřebujete nákladní vůz, silniční válec, lokomotivu, buldozer nebo lodní motor? Žádný problém, zařídíme. Jenže to platilo naposledy před padesáti lety. Všestranní konstruktéři dokázali zázraky, o čemž svědčí dodnes dochované funkční stroje, nikdo je totiž nevyráběl jen na pár let, ale prostě na furt, jak říkáme my Češi. A společnosti jako Carl Kaelble GmbH z německého Backnangu byly všude, poskytovaly práci místním lidem, měly přímé řízení i vlastníky a byly tak blíže klientům, dokázaly stavět stroje podle jejich potřeb.

Třeba se to někdy vrátí... Podívejme se především na automobily, tahače, speciální vozidla a motory, které nesly značku Kaelble; ve výrobním programu byla i řada dalších strojů, hlavně pro stavby (válce, nakladače, buldozery), hasičské žebříky (Metz) a lokomotivy (Gmeinder). Zámečník Gottfried Kaelble (1848 – 1911) založil v roce 1884 v Cannstadtu mechanickou dílnu, kde nejprve opravoval všechno možné, aby po přestěhování do Backnangu (1890) pokračoval a v roce 1895 zahájil vlastní produkci strojů, jejichž konstruktérem se stal syn Carl (1877 – 1957), jedno z jeho jedenácti dětí! První byly mobilní drtiče kamene a pásové pily, od roku 1903 s vlastními zážehovými motory, v roce 1907 vyjel první nákladní automobil Kaelble, jehož tvůrci byli bratři Carl a Hermann Kaelble (1883 až 1953), pak silniční válce (od 1908, motorové, nikoli parní), těžké tahače traktorového i automobilního typu, od roku 1912 hasičské stříkačky a žebříky (Kaelble převzal firmu Metz), od 1925 lehké posunovací, důlní a speciální lokomotivy Gmeinder (společný podnik s Antonem Gmeinderem v Mosbachu) atd. Kaelble vyvinul vlastní zážehové motory a pak vznětové podle patentů F. W. Haselwandera, montovaly se do všech vyráběných strojů včetně lokomotiv. V roce 1925 Kaelble představil první silniční tahač se vznětovým motorem a v roce 1937 největší na světě, třínápravový trambus Z6R 3A s motorem uprostřed za kabinou, poháněný vznětovým šestiválcem Kaelble 23 326 cm³ (ø 150 x 220 mm), jenž dosahoval výkonu 147 kW (200 k)/1200 min^‑1 a byl určen pro vlečení přívěsů do hmotnosti 200 tun s pohonem všech náprav a řízením první a třetí nápravy.

Poválečná řada šestiválců 19 104 cm³ (ø 130 x 180 mm) dospěla až k výkonu 221 kW (300 k)/1600 min^‑1 se dvěma turbodmychadly, nákladní vozy Kaelble zdobilo na mřížce chladiče hrdé označení 300 PS. V roce 1939 byla zahájena produkce pásových buldozerů, typ PR125 s motorem vlastní konstrukce 96 kW (130 k) byl tehdy nejsilnějším strojem svého druhu v Evropě. Po válce produkce nákladních automobilů a stavebních strojů pokračovala, Kaelble uplatnil vlastní motory také pro pohon říčních lodí, generátorů elektrické energie, čerpadel a lokomotiv. Na rozdíl od konkurence byla výroba užit-kových automobilů Kaelble malosériová podle požadavků klientů, vrcholu dosáhla v roce 1950, kdy firma Carl Kaelble GmbH v Backnangu zhotovila 308 nákladních automobilů a 107 tahačů těžkých podvalníků. V roce 1963 to bylo už jen 106 automobilů, a tak Kaelble opustil silnice a přešel na individuální výrobu speciálních sklápěčů pro lomy, povrchové doly a velké stavby, přičemž silniční tahače stavěl jen na zakázku. V roce 1968 bylo vyrobeno 44 sklápěčů a 21 tahačů, o rok později dvaatřicet dumpcars a jediný tahač.

Produkce pokračovala až do roku 1986, velká zakázka tahačů pro Libyi však znamenala hospodářské problémy, když na obchod s touto zemí bylo uvaleno embargo. Kaelble se sice spojil s Gmeinderem do nové společnosti Carl Kaelble-Gmeinder (CKG), ale finanční problémy už byly příliš velké. Lokomotivka Gmeinder z Mosbachu se oddělila a dnes pokračuje jako výrobce lehkých lokomotiv na speciální objednávky v rámci ZAGRO Group (tato firma mj. přestavuje nákladní vozy na alternativní provoz po kolejích), zatímco zbytky Kaelble převzal Terex Deutschland (pobočka amerického koncernu) a jako Terex-Kaelble pokračoval ve výrobě čelních kolových nakladačů a zavedl produkci vrtných souprav i dalších strojů na pásových podvozcích pro ražení tunelů.

V srpnu 2010 prodal jméno Kaelble i výrobu nakladačů německé společnosti Atlas Maschinen GmbH, ta se v rámci úspor dohodla s bulharskou skupinou BIG (Bulgarian Industrial Group) a přesunula výrobu dvou zbylých typů čelních kolových nakladačů do moderní továrny Kaelble BG v bulharském Plovdivu (investice tři miliony eur; kapacita čtyřicet nakladačů Kaelble a osmdesát rypadel Atlas ročně, ale jméno Kaelble i zkratka CK nezanikly). Tovární hala Kaelble v Backnangu se dávno přeměnila na průmyslové muzeum a nákladní automobily Kaelble lze vidět pouze v historických sbírkách, dochovalo se poměrně dost silničních válců (k prohlédnutí například v Sinsheimu). Na této dvoustránce přinášíme výběr produktů z nabídky 1957 až 1960, po ukončení stavby vlastních motorů Kaelble v roce 1975 se do tahačů montovaly pohonné jednotky Mercedes-Benz, MTU, Deutz nebo MAN, výroba vlastních převodných ústrojí vydržela o něco déle, stejně jako speciálních strojů včetně samohybných podvozků s hydromotory pro přepravu nejtěžších nákladů.

Převzato z časopisu

Fotogalerie