Iveco Campagnola - Potlesk klasikovi

Označení Campagnola má v italské automobilové produkci kultovní postavení, neboť je spojeno s nesmrtelným terénním typem Fiat (1951 – 1987). Byl původně určen pro vojenské využití, ale okamžitě se uplatnil i v civilu. Dnes ikonu tohoto jména vyrábí IVECO, součást Fiat Group, a to s obdobnou odezvou.

Koncern IVECO vytvořil robustní autentický off road především jako pracovní vozidlo pro těžkou službu mimo zpevněné komunikace, dlouhou životnost a široce variabilní využití. Základní verze Massif směřuje do užitkového světa, elegantnější Campagnola je typem osobním. Připomeňme, že konstrukce přímo navazuje na španělský terénní vůz Santana PS10, jenž má zase kořeny ve slavném Land Roveru Defender. Campagnolu pohání vznětový čtyřválec IVECO 3.0 HPT (EU4) s rozvodem DOHC 4V, přeplňováním turbodmychadlem VGT, elektronicky řízeným vstřikováním common rail a EGR. Největší výkon činí 130 kW (177 k)/3200 – 3500 min-1; točivý moment skvělých 400 N.m/1250 – 3000 min-1. Průměrná spotřeba paliva je podle výrobce 11,1 l/100 km a emise CO2 294 g/km. Převodné ústrojí tvoří jednokotoučová suchá spojka s kapalinovým ovládáním a šestistupňová převodovka FPT 2840 (5,373 – 3,154 – 2,041 – 1,365 – 1,000 – 0,791 – Z 4,838), na niž navazuje mechanicky řazený sestupný převod (1,003 – 2,300; tedy celkem 12 + 2).

Trvale poháněna jsou kola zadní nápravy, pákou na středovém tunelu lze připojit pohon kol předních. Obě nápravy mají převod 3,909. Standardní výbavu tvoří ocelová kola s pneu 235/85 R 16, na přání jsou kola z lehké slitiny. Podvozek má tuhý žebřinový rám, jehož mimořádná pevnost umožnila odlehčení struktury na něm pevně ustavené karoserie. Obě tuhé nápravy jsou odpruženy a vedeny podélnými parabolickými listovými pery s dvojčinnými plynokapalinovými tlumiči, nechybějí příčné zkrutné stabilizátory. Zatížitelnost přední nápravy činí 1175 kg, zadní 1750 kg, celková hmotnost vozu 2650 kg a užitečná hmotnost 540 kg. Zajímavostí brzdového systému s kapalinovým ovládáním, podtlakovým posilovačem a kotouči na všech kolech (vpředu s vnitřním chlazením) je použití lanovody ovládané bubnové parkovací brzdy na převodovce. Její efekt je využitelný v terénu pro vyvážení záběru kol.

Mimořádně pohledná karoserie efektních kubických tvarů pochází z atelieru slovutného Giugiara a nepostrádá detaily, zdůrazňující příslušnost Campagnoly do sortimentu IVECO. K dispozici je pouze čtyřmístné třídveřové provedení o vnějších rozměrech 4248 x 1750 x 2050 mm při rozvoru náprav 2452 mm. Exteriér i interiér jsou bohatěji vybavené, než je u pracovních off roadů obvyklé, mj. elektrickým spouštěním okenních skel, výkonnou klimatizací, koženým čalouněním sedadel a obložení stěn, imobilizérem, nárazníky a plastovými lemy blatníků v barvě karoserie, matovým nátěrem, volantem s koženým potahem, velmi výkonným GPS systémem, špičkovou audiosoustavou s přehrávačem CD a čtyřmi reproduktory atd. Provozní parametry jsou na úrovni skutečných terénních vozidel, když stoupavost při plném zatížení činí 100 %, nájezdový úhel vpředu/vzadu 50°/34° a přejezdový 33°, boční náklon 40° a brodivost bez úprav 500 mm. Je zajímavé, že výrobce neuvádí světlou výšku...

Na počátku historie Campagnoly bylo zadání italské vlády na vybavení ozbrojených složek lehkými terénními vozidly AR 51 (Autoveicoli da Ricognizione, rok dodání 1951). Do konkursu vstoupili tehdejší velcí rivalové Alfa Romeo a Fiat s vozy inspirovanými americkými Jeepy Willys, poháněnými zážehovými čtyřválci 1,9 l. Alfa Romeo Matta ale dosáhla malého úspěchu, když do roku 1955 prodala jen 2075 kusů. Konstrukčně i výrobně jednodušší, a tedy levnější Fiat Campagnola, dílo Danteho Giacosy, zazářil. Nejprve s motorem 1,9 l/39 kW (53 k), od roku 1953 také se vznětovým 1,9 l/30 kW (40 k), od 1955 se zvýšeným výkonem zážehového na 46 kW (63 k) a posléze vznětového na 37,5 kW (51 k). Brzy byla uvedena delší šestimístná verze Lunga s užitečnou hmotností 410 kg. V roce 1973 dosáhla výroba hranice čtyřiceti tisíc vozů (z toho 7700 dieselů). Druhá generace Fiat Campagnola se představila v roce 1974; modernizace přinesly zvýšení přepravní kapacity až na sedm osob, instalaci motorů z Fiatu 132, nezávislé zavěšení všech kol, v roce 1979 zařazení vznětových motorů SOFIM 2,0 l/44 kW (60 k) a 2,5 l/53 kW (72 k), jakož i řadu nových karosářských variant. Výroba skončila v roce 1987, v Itálii však tyto vozy nadále jezdí…

Nyní tedy přichází po letech nástupce. IVECO Campagnola potěší již na pohled, ale pozitivní očekávání se plně potvrdí po usednutí za volant. Dobrý výhled; příjemná poloha volantu, pedálů, sedadla i přístrojového panelu; vybavení nikoli spartánské, ale efektní. Dokonce i přístup k zadním sedadlům je díky délce dveří nekomplikovaný. Po spuštění motoru zaregistrujeme především důsledné odhlučnění interiéru. Kůží potažená hlavice řadicí páky působí snad až nemístně luxusně, stejně jako potah volantu. O to příjemnější je přesný pohyb páky v kulise, stejně jako lehký chod spojkového pedálu. Rozjezd je proto plynulý, měkký a chceme-li, také pořádně razantní, na šotolině i s prokluzem všech kol.

Řazení je snadné a rychlé, kvalitní synchronizace činí použití meziplynu při odřazování zbytečným. Na motokrosové trati si vychutnáváme charakteristiku tvrdšího pérování s plynulým zdvihem. Nemá tendenci odskakovat, výtečně zvládá dopady kol při skocích a výrazně se tak podílí na dobré směrové stabilitě. Stejně pozitivní hodnocení zaslouží vyváženost vzájemného poměru mezi účinností posilovače řízení a jeho velmi dobrého převodu. Stejně tak jsme ocenili tvrdší brzdový pedál umožňující přesněji dávkovat účinek. Působení parkovací brzdy prostřednictvím hnacích hřídelů na všechna kola nás ale připraví o možnost uvést Campagnolu do řízeného smyku zastavením zadních kol. Sestupný převod se uplatní jen ve výjimečných podmínkách, např. na dlouhém strmém podmáčeném svahu, ale pak skvělé jízdní vlastnosti ještě více vynikly, když je podtrhl měkký záběr pružného motoru s velkým točivým momentem. IVECO Campagnola je robustním příjemným vozidlem pro nekompromisní jízdu mimo zpevněné komunikace, které má na to, aby zvládlo i těžký terén.


Zdroj: Automobil 07/09
Autor: Ondřej Horský

Fotogalerie