Gräf, Stift a Öaf – Od jižních sousedů

Nepříliš známé Oldtimer Museum rodiny Fehrsovy se nachází na obchodním předměstí průmyslového Vídeňského Nového Města. Na přelomu let 2024 a 1925 uspořádalo již šestou speciální výstavu, z toho čtvrtou týkající se automobilů. 

Ta poslední se jmenuje „Od GRÄF & STIFT po ÖAF“ a je mimořádně objevná. Název obsahuje jména tří automobilek, u nás velmi málo frekventovaných, ačkoli pocházejí od našich jižních sousedů. Fehrsovi nabízejí mnohem víc. Muzeu se podařil husarský kousek. Soustředili do jedné výstavy patnáct automobilů nejstarších domácích značek, z nichž jedenáct vozí na chladiči lesklého kovového maskota, lva stojícího předními tlapami na zeměkouli. Patří soukromým majitelům a těžko se někdy znovu sejdou. Podle představitele společnosti Gräf & Stift přežilo do dnešních dnů jenom 27 osobních vozů, a oni ukazují 41 % z nich! Neskrývali rozčarování, že se nepodařilo od státních institucí získat úplně první vůz a ani „Sarajevský“ G & S. V letech 1901 až 1938 se zrodily asi dva tisíce osobních vozů Gräf & Stift, kterým říkali rakouské Rolls-Royce, ovšem většina z nich byla mnohem menších. Výstavka nebyla historií značky G & S, nýbrž připomenutím některých tradičních značek.

Foto: Jiří Fiala

Předek rodiny, Ferdinand Gräf, pocházel ze Slezska. Ve Vídni si otevřel železářství. Měl čtyři syny, Josefa, Franze, Carla a Heinricha. Nejstarší Josef se stal právníkem, později senátorem. Jeho tři mladší bratři si roku 1896 pronajali ve Vídni cyklistické dílny, kde se snažili vymyslet automobil. První s využitím dílů jízdních kol. V letech 1895 až 1890 postavili sedm motorových tříkolek a v období 1899 až 1902 pak čtyři čtyřkolové vozíky. Roku 1990 vymysleli a realizovali ve dvou exemplářích dvoumístný automobil s pohonem předních kol a jednoválcem 3 ½ HP De Dion-Bouton. Přední pohon si nechali roku 1900 patentovat. Jeden vůz z této dvojice zázrakem přežil a nyní jej střeží Vídeňské technické muzeum.

Bezprostředně následovaly plány dalších vozů. Šikovných bratrů si všiml bohatý vídeňský podnikatel a investor Wilhelm Stift, který vlastnil vídeňskou Automobilfabrik Celeritas (1901–1903), jež v licenci stavěla francouzské motory. Financoval též společnost Augusta Brauna, jehož voituretty poháněl dvouválec 15 HP Bucher s pětistupňovou převodovkou. Tato aktiva i další prostředky vložil do nového podniku Gräfů. 1. listopadu 1901 (nebo 2. února 1902?) založili společnost Gräf & Stift.

Ve Vídni tehdy také podnikal Arnold Spitz. Inzerát z roku 1904 popisoval jeho aktivity: „nejstarší a největší prodejna automobilů v Rakousku“. Prodával značky Benz & Cie., De Dion-Bouton a Mercedes. V roce 1901 najal konstruktéra a závodníka Ottu Hieronima (v letech 1907 až 1911 konstruoval a závodil pro mladoboleslavský Laurin & Klement), aby mu vyvinul vlastní vůz. Kvůli nedostatečným kapacitám se spojil s bratry Gräfovými, kteří se místo vlastních projektů pustili v březnu 1902 do vozů Spitz. Nejprve s motory De Dion-Bouton 8 a 12 HP a později, od roku 1905, se čtyřválci 24/30 PS. Spitz převedl někdy roku 1905 výrobu motorů a podvozků do maďarské vagonky Rába, kde objednal 10 šasi.

Foto: Jiří Fiala

Žádný automobil téměř negeneroval zisk, neboť, jak se říkalo „příliš velkoryse platil jejich výrobci“. Roku 1906 zbankrotoval a bratři Gräfovi doprodávali tyto vozy už pod svým jménem. Výroba skomírala do roku 1908 a ze třiceti se zachoval jeden Spitz. To vedlo k roztržce s bratry Gräfovými, kteří roku 1907 přeměnili s pomocí Unions Bank podnik na akciovou společnost „Wiener Automobilfabrik AG, dříve Gräf & Stift“, jejíž všechny akcie vlastnili bratři Gräfovi. Výroba vozů jejich konstrukce se rychle rozvíjela, když roku 1914 ­představili čtyři velké vozy se čtyřválci s ­T-hlavami, čtyřstupňovými převodovkami a spojovacím hřídelem. Měly zdvihové objemy 4,2 l (Typ 16/22 PS), 5,9 l (Typ 18/32 PS), 7,3 l (Typ 28/45 PS) a 7,7 l (Typ 35/65 PS). Ročně jich stavěli mezi 250 až 500 kusy, většinou s vlastními karoseriemi, z nichž nejvíce mělo podobu velkých limuzín. Není divu, že se stali oficiálními „C a K dvorními dodavateli“ císařského trůnu.

Do historie se zapsal vůz G & S 28/32 PS (SPZ A-III-118) s karoserií „Bois de Boulogne“ double phaeton hraběte Františka Marii Harracha, v němž 28. června 1914 zavraždil srbský terorista v Sarajevu následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este. Císař František Josef používal největší Typ 40/45 PS „Kaiserwagen“.

Společnost G & S za války produkovala i nákladní vozy, avšak po ní se částečně vrátila zpět k osobním automobilům. Nejmenších se čtyřválci 1877 cm3 (VK1) a 1950 cm3 (VK2) a rozvodem SV, později OHV, v letech 1920–1930 vzniklo celkem asi 800. Šestiválce z let 1921–1935 začínaly řadou SR4 (7749 cm3, OHV), SR5/6 (1924–1935) a řadovým osmiválcem SP8/9 (5923 cm3). Vozů SR5/6 vzniklo celkem asi 500, SP8/9 přibližně 400, přičemž od roku 1932 jejich výroba rapidně klesala. Až do roku 1925 používali šípovitou „německou“ masku chladiče, následně svislou, plochou a nakonec poněkud skloněnou.

Roku 1927 společnost koupila firmu Automobilfabrik PERL, což jí umožnilo navýšit výrobu karoserií. Inovované typy G35/G36/ /G8 z let 1935–1938 jezdily s řadovými ­osmiválci 4587 cm3 SV, ovšem vznikl i jeden exemplář C12 s vidlicovým V12 o objemu 4036 cm3 a s rozvodem SV (1938). V hospodářsky bolavých letech ale s celkovým počtem 150 kusů s těmito modely díru do světa neudělali.

Foto: Jiří Fiala

Ve výčtu vozů by ale neměly zapadnout licenční MF6 (Citroën 15 CV; 1934–1936) s řadovým šestiválcem 2650 cm, jež vznikly v počtu asi 150 kusů, a Gräfford V8 (1936–1937) s motory kolínského Fordu V8 5923 cm³. Roku 1938 postavili rozměrný prototyp G12 s americkým dvanáctiválcem Lincoln (110 k). Labutí písní byla montáž několika českých Aero Minorů v letech 1949–1950.

Značka Gräf & Stift pak existovala jenom na maskách užitkových a vojenských vozidel. Společnost, stále vlastněná rodinou, se roku 1970 sloučila s konkurenční automobilkou ÖAF (dříve Austro-Fiat), na výstavě zastoupenou třemi automobily a malým autobusem. Všechno nakonec roku 1971 plně pohltil MAN.

Kurátorka výstavy Liesl Nesicek velmi vyzdvihovala automobily Gräf & Stift nejstarší rakouské automobilky, neboť „starší Austro-Daimler z Vídeňského Nového Města patřil německému Daimleru“ (viz AR 2/’23). Tím výčet zástupců domácích značek v muzeu nekončí. Austro Tatra, Steyr nebo Ditmar & Urban doplňují sportovní a cestovní vozy a americké křižníky včetně Elvisova Cadillacu Fleetwood 60 Special (1974). Můžete se zde těšit i na státnickou limuzínu Mercedes-Benz W123 250 Lang (1978) Jánose Kádára, Rolls-Royce 20 HP Landaulett (1925) krále Jiřího VI. nebo Bentley S3 Saloon (1963) Franka Sinatry. Celkem zde vystavují kolem sedmi desítek automobilů.

Převzato z časopisu

Fotogalerie