Hill climb masters ŠTERNBERK 2016 – Slovenský pohár

Podruhé v historii se jel závod Hill Climb Masters; mezinárodní federace FIA přidělila pořádání do České republiky. Byl to velký úspěch...

Soutěže národních družstev se jezdí v různých disciplínách, u závodů do vrchu to však nebylo zatím obvyklé. Mezinárodní automobilová federace FIA vyhlásila Pohár národů v závodech do vrchu poprvé na podzim 2014, kdy se jelo v Lucembursku. Byl stanoven dvouletý cyklus, takže druhý ročník se pořádal až letos ve Šternberku (na trati Ecce Homo, jednoho ze závodů mistrovství Evropy). Italové prvenství neobhájili, překvapivě zvítězil tým Slovenské republiky, vedený kapitánem Dušanem Kobliškem, motoristickým novinářem a dlouholetým účastníkem pohárových závodů. V podstatě je povolen start s jakýmkoli automobilem, který splňuje podmínky jedné ze tří kategorií, jež zahrnují obvyklé závodní vozy z mistrovství Evropy do vrchu, produkční automobily (zejména Gran Turismo) a speciály nezařaditelné do žádné z prvních dvou skupin (např. britské monoposty pro závody do vrchu). Právě na britské závodníky jsme se nejvíce těšili, kdo totiž viděl jejich sprinty (krátké závody do vrchu na úzkých tratích), tak podlehl kouzlu britského sportovního zápolení. A Britové nezklamali ani ve Šternberku. Stali se doslova kořením závodu...

Britové byli ovšem důvodem zkrácení trati Ecce Homo na 3333 metrů (do Sojkovy zatáčky), nádrže jejich monopostů jsou totiž malé a na osmikilometrovou trať by nestačily. O to větší drama však tyto jízdy přinášejí, žádnou chybu již nelze na krátké trati eliminovat. Na Britských ostrovech se totiž jezdí třeba jen na tisíc yardů (914 metrů) jako v legendárním Shelsley Walsh, mimochodem nejstarší nepřetržitě užívané závodní trati na celém světě (od 1905), někde i na kratší vzdálenosti, jako např. na 0,483 míle (777 metrů) ve Val de Terres (ostrov Guernsey) nebo 0,574 míle (924 metrů) v Bouley Bay (ostrov Jersey). Tratě na 0,839 míle (1350 metrů) ve skotském Doune či 0,830 míle (1335 metrů) v severoirském Craigantlet jsou tedy z britského pohledu velmi dlouhé... Startérovi se ve Šternberku představilo čtrnáct národních týmů, složených vždy ze čtyř závodníků. Sestavy to byly speciálně vybrané, Britové třeba nenominovali nejrychlejší formule, ale dva slabší monoposty a jezdce s produkčními vozy Peugeot 205 GTI a Caterham Seven! Českou reprezentaci tvořili Miloš Beneš se sportovním prototypem Osella FA30 Zytek, Dan Michl s prototypem Lotus Evora V8 třídy Silhouette a dva ostřílení jezdci evropského šampionátu Tomáš Vavřinec a Jaromír Malý (oba Mitsubishi Lancer EVO).

Nepříliš často na našich závodních tratích vidíme reprezentanty z Lucemburska, Rumunska, Bulharska nebo Řecka, také oni nominovali týmy pro Pohár národů. Většinou jeli s cestovními vozy, např. rumunský tým na různých evolucích Mitsubishi Lancer, dva Řekové představili skutečné veterány Ford (Sierra Cosworth a Escort Cosworth WRC). Nakonec se vedlo nejlépe Slovákům, kteří odčinili porážku z Lucemburska. Nejrychlejší byl dvaašedesátiletý veterán Igor Drotár, zajížděl nejlepší časy, dokonce před Jozefem Bérešem juniorem, který sedlal dvoulitrovou formuli Renault (chassis Tatuus). Součet minimálních rozdílů mezi dvěma lepšími ze tří jízd znamenal 0,55 sekundy, a tím i vítězství v Poháru národů FIA Hill Climb Masters! Švýcaři dosáhli 0,62 sekundy, Rakušané 0,68 sekundy a  Řekové 0,72 sekundy. V tomto hodnocení nešlo o absolutní rychlost, ale o vyrovnanost a pravidelnost. Česká republika po problémech Tomáše Vavřince s řazením skončila předposlední (rozdíl 1,51 sekundy). Absolutní prvenství (tentokrát se nesčítaly časy jízd, rozhodovala nejrychlejší ze tří) dobyl fenomenální Simone Faggioli (Norma M20 FC Zytek 3.0 V8), devítinásobný mistr Evropy v jízdě do vrchu, který v sezoně 2016 vyrovnal devátým triumfem rekord legendárního Maura Nestiho.

Na posledním Ecce Homo ve Šternberku sice podlehl Christianu Merlimu na tovární Oselle, ale ve FIA Masters ho opět porazil. Oba Italy na prvních dvou místech dělilo čtrnáct setin sekundy. Pak už následovali Britové s nejsilnějšími formulemi, první desítku tvořilo šest sportovních prototypů (spiderů) Osella a Norma a čtyři britské formulové speciály. Nejlepší z českých reprezentantů byl zkušený Miloš Beneš s třílitrovou Osellou FA30 (motor Zytek V8), který obsadil desáté místo a třetí ve třídě E2-SS. Šestinásobný britský mistr Scott Moran nezůstal nic dlužen své pověsti. Byl nejrychlejší z formulových speciálů, celkově třetí a v depu mu asistoval jeho otec Roger, sám britský mistr 1997 na Pilbeamu MP72 (poslední s vozem této značky, s jedinou výjimkou od té doby vládnou šampionátu automobily Gould). Moran startuje s kompozitovou formulí Gould GR61X, která má v této nové variantě poprvé sekvenční řazení páčkami pod volantem jako formule 1 a je poháněna nepřeplňovaným osmiválcem NME 3,5 l (Nicholson McLaren Engines), což není nic jiného než upravený legendární Ford-Cosworth DFV (zvětšená verze DFX pro Indy Cars, ale bez turbodmychadla). Walter Menzies se stejným motorem ve starším typu GR55B byl klasifikován pátý.

Na čtvrté místo se vklínil elektrotechnický inženýr Trevor Willis na speciálu OMS 28 RPE (Radical) V8, což jsou formulové vozy britské firmy Lynna a Steva Owenů, tentokrát s osmiválcem RPE, složeným ze dvou motocyklových čtyřválců Suzuki Hayabusa. Právě Trevor Willis je tím jediným jezdcem, který od roku 1997 porušil nadvládu vozů Gould, když vyhrál britské mistrovství 2012 (OMS 25 RPE). Ve Šternberku jsme viděli také dva automobily Force, jejichž výrobce ze Staffordshire je průkopníkem velmi lehkých formulí s motocyklovými čtyřválci Suzuki. Dave Uren byl osmnáctý na Force PC s přeplňovaným motorem Hayabusa 1,3 l; Will Hall osmý, ale s automobilovým čtyřválcem AER 2,0 l Turbo v upraveném podvozku Force WH (Will Hall). Naopak Francouz Sébastien Petit přešel z formule 3000 (2015 pátý na Ecce Homo) na sportovní prototyp Norma M20 FC, ale poháněný stejným třílitrovým motorem Mugen/Honda V8 (celkově sedmý). Jeho krajanka Martine Hubertová se stala nejrychlejší ženou závodu, v zádi jejího spideru Norma je uložen krásný řadový šestiválec BMW M Power. Nela Grundová takové štěstí neměla. Nejprve dlouho čekala na startu, než pořadatelé uklidí trať, ale ve druhé jízdě se trefila přesně mezi přerušení svodidel, její Mitsubishi se vznesl a přistál v sousední zahradě. Spektakulární nehodu přežila sice ve zdraví, ale Lancer už nikoli. Kromě slovenského týmu v Poháru národů FIA Masters získali zlaté medaile ve třech kategoriích Simone Faggioli (závodní vozy ME-V), Scott Moran (speciály) a Lucio Peruggini (Ferrari 458 GT3; produkční vozy).

Převzato z časopisu

Fotogalerie