Pikes Peak International Hill Climb – Vzpomínky na šotolinu

Závod do vrchu Pikes Peak v Coloradu bude mít brzy stoletou historii, jezdí se totiž od roku 1916. Bohužel od loňska už pouze na asfaltu...

Zatímco od roku 1994, kdy Rod Millen se siluetou kupé Toyota Celica ustavil rekord 10 minut a 4,06 sekundy, se bojovalo o pokoření desetiminutové hranice, tak je nyní s největším zájmem sledováno, jak vysoko se podaří umístit motocyklistům či elektrickým vozidlům. Položení asfaltu na celou dvacetikilometrovou trať, překonávající výškový rozdíl téměř půldruhého kilometru, totiž značně změnilo podmínky sportovního zápolení. Zatímco ještě v ročníku 2011, částečně na šotolině, se motocyklisté vůbec nedostali pod jedenáct minut, tak loni už vtrhli mezi vedoucí pětici s rekordním časem 9:52,819 (Carlin Dunne, Ducati). Hladký asfalt také hodně pomohl elektromobilům, jež rovněž zasáhly do nejlepší desítky s rekordním časem 10:15,380 (Fumio Nutahara, Radical/Toyota). Rychlosti se tak zvýšily, což mělo jistě i vliv na větší počet havárií. Ty loni zpomalily průběh 90. ročníku natolik, že po náhlé změně počasí na vrcholu neměli favorité šanci dále bojovat o vítězství, protože závěrem víkendu startující nejlepší borci třídy Unlimited už nevyjeli na vrcholek hory. Pořadatelé museli zbývající jízdy zkrátit...

Zůstává otázkou, jaká budoucnost čeká nejslavnější americký závod do vrchu, po položení asfaltového koberce totiž ztratil část svého kouzla, nárůst rychlostí začal být nebezpečný, jak loni potvrdila řada havárií, naštěstí bez vážných následků. Když Rod Millen po posledním z pěti triumfů pro Toyotu zanechal závodění, jeho jediný soupeř Nobuhiro Tajima (Suzuki) se plných třináct let snažil překonat rekord, aby pak zastavil stopky kousek nad desetiminutovou hranicí, když v ročníku 2007 dosáhl 10:01,48! To však už na horskou silnici vyjeli asfaltéři a začalo postupné upravování povrchu. Iniciátory činu byli (jak jinak) ekologové, kteří prosadili neekologické asfaltování údajně proto, že bojovali proti zanášení okolních jezer zvířeným prachem! Nobuhiro Tajima pak dobyl další čtyři ze svých devíti prvenství třídy Unlimited (pro Suzuki). V posledním konečně desetiminutová hranice padla, ale to už byla trať z velké části asfaltová (Tajima dosáhl 9:51,278 v ročníku 2011).

Devadesátý ročník 2012 měl dramatickou předehru. Lesní požáry v Coloradu (Waldo Canyon Fire) vynutily odložení jubilejního závodu z 8. července na 12. srpna, naštěstí většina konkurentů mohla změnu akceptovat. Japonský šampion Nobuhiro Tajima po sérii šesti absolutních vítězství přijal novou výzvu a přihlásil se do kategorie elektromobilů s vlastní konstrukcí Tajima Motor, označenou 2012 E-Runner Pikes Peak Special. Vyvstala mu však nečekaná konkurence v podobě továrních týmů Toyota Motorsport a Mitsubishi Motors, nemluvě o dalším japonském jezdci Ikuo Hanawovi s elektromobilem Summit HER-02. Tajima byl po tréninku spokojen, ale v závodě měl poruchu elektromotoru, dokonce v kokpitu vyšlehly plameny a zůstal na trati. Změnu podmínek však definoval jasně: „Mám rád šotolinu, rád jezdím smykem, je to můj styl z rallye, ale asfalt to už neumožňuje.

Musíme nastavit vůz úplně jinak a řídit skutečně jemně...“ Štěstí měl naopak Rhys Millen, syn novozélandského šampiona Roda Millena. Při dvacátém startu v roce 2011 útočil na absolutní prvenství se sportovním prototypem Hyundai RMR PM580, poháněným speciální verzí šestiválce Hyundai Lambda Turbo zvětšenou ze 3,8 na 4,1 litru pro výkon až 551 kW (750 k). Na kopci však kvůli problémům s brzdami zaostal za Tajimou (Suzuki SX4) o značných 17,96 sekundy, nicméně krále ledových okruhů Jean-Phi-lippe Dayrauta (Dacia Duster V6) nechal za sebou dalších osm sekund. V ročníku 2012 se chystal zaútočit na rekord, jenže přišel o sponzory, a tak si upravil kupé Hyundai Genesis, s nímž v roce 2011 jeho šedesátiletý táta Rod vyhrál třídu Time Attack 2WD (při návratu po jedenáctileté absenci). Vůz dostal nová lehká kola HRE, ultraširoké slicky Hankook F200, aerodynamické úpravy, posílenou brzdovou soustavu, nové turbodmychadlo Garrett a zvýšený výkon šestiválce Lambda ze 404 na 515 kW (ze 550 na 700 k).

Francouzský nováček Romain Dumas na Porsche 911 GT3 R, jinak vítěz 24 h Le Mans 2010, zajel nový rekord 9:46,181 a už se považoval za vítěze. Rhys Millen však sedl do kupé a dosáhl času 9:46,164, tedy o sedmnáct tisícin sekundy méně, a vyhoupl se na první pozici. Rozzlobený Dumas prohlásil něco o tom, že se na Pikes Peak už nikdy nevrátí, protože Millen jel později než on a trať mezitím více oschla (asi neví, jak to na závodech chodí). Ostatní na tom byli ještě hůře, přišel mráz a sníh, hora se zahalila mračny a počtvrté v historii musel být závod zkrácen (1995, 2004, 2006). Zvláště jezdci rychlé třídy Unlimited na to doplatili, pouze David Donner to ještě stihl na celkově páté místo (třetí mezi automobily za Dumasem a Millenem mladším). Elektromobily startují na Pikes Peaku již dlouho (1981 jel vítěz Joe Ball na kopec přes 32 minut!), nikdy však nebudily takovou pozornost jako nyní, kdy zavládlo ekologické šílenství.

Nobuhiro Tajima přijal novou výzvu, ale loni nedojel, zkusí to opět. Jeho krajan (rovněž rallyeman) Fumio Nutahara dovedl prototyp Toyota EV P002 (chassis Radical) k vítězství a šestému místu absolutně. Kromě oficiální účasti Toyota Motorsport (letos Nutaharu vystřídá veterán Rod Millen!) se objevily dva tovární elektromobily Mitsubishi Motors; na speciálu i-MiEV Evolution byl Hiroshi Masuoka druhý a osmý celkově, jeho kolegyně Beccy Gordonová na téměř sériovém i-MiEV šestá ve třídě. Ikuo Hanawa, vítěz EV 2010 a 2011, tentokrát nestačil (pátý). Samostatnou kapitolu tvoří motocyklisté, po konverzi ze šotoliny na asfalt mnohem rychlejší.

Jezdci Ducati se vklínili na celkově třetí (Carlin Dunne) a čtvrté místo (Greg Tracy), což bylo na nezpevněném povrchu nemyslitelné. V kategorii nejsilnějších motocyklů se objevil druhý český jezdec v historii Pikes Peaku, Jiří Heiník osedlal KTM 990 a napoprvé časem 11:51,967 obsadil šesté místo ve třídě a padesáté v absolutní klasifikaci ze 170 startujících! Letos se chce se svojí KTM ještě zlepšit, před ním jel na Pikes Peaku z našich pouze Antonín Charouz (Ford Escort Cosworth RS), ale hned třikrát (1994 – 1996). Zapsal se dokonce do historie jako vítěz třídy Showroom Stock časem 12:28,060, kde listina vítězů zahrnuje mj. Roda Millena, Rhyse Millena, Ryana Arciera a Jeffa Zwarta! Pikes Peak má svoje legendy a čas od času přiláká i zájem velkých automobilek. Nejen asijských (Toyota, Hyundai, Mitsubishi), ale také evropských (Audi, Peugeot, Dacia), které významně zasáhly do boje o absolutní prvenství. Letos se očekává premiéra Sébastiena Loeba na továrním Peugeotu 208 T 16, který by rád navázal na absolutní triumfy Michéle Moutonové, Waltera Röhrla a Ariho Vatanena. Hyundai Motor America opět poskytne plnou podporu Rhysu Millenovi, který postavil ještě ostřejší Genesis Coupé, zatímco loňský vítězný vůz povede Paul Dallenbach. 91. ročník Závodu do oblak startuje v neděli 30. června 2013.

Převzato z časopisu

Fotogalerie