COVENTRY TRANSPORT MUSEUM – HRDÉ NA SVÉ MÍSTO

Britské město Coventry zažilo za posledních sto padesát let mohutný vzestup a prudký pád. Stalo se britským centrem výroby silničních vozidel. 

Působilo zde 475 výrobců jízdních kol a tricyklů, 116 producentů motocyklů a 161 automobilů. Kvůli tomu bylo ve druhé světové válce téměř zničeno bombardováním. Zdejší průmysl ovlivnil životy milionů lidí, z nichž mnozí byli svědky i jeho úpadku. O odkaz pečuje městské Coventry Transport Museum, které vás provede fascinující historií bez trpkosti a žehrání na osud, ale s britskou hrdostí na to, jak se s nepřízní dokázalo vypořádat. 

Samuel Bartleet věnoval roku 1937 radnici sbírku jízdních kol. První automobil zaknihovali roku 1952. Počet exponátů muzea lavinovitě rostl, již nestačilo několik odloučených depozitářů. Roku 1980 dostali novou, moderní budovu, v červnu 2015 ji rekonstruovali. Ale i tak jsou schopni vystavit pouze menší část z 550 motorových vozidel a 25 000 miniatur. Expozice je členěna do čtrnácti tematických celků. Coventry bylo počátkem 19. století centrem tkaní stuh a hodinářství, objevovali se první výrobci šicích strojů. Přelom nastal, když roku 1868 získal jeden z nich objednávku z Paříže na dodávku jízdních kol. Za 23 let již cykloprůmysl zaměstnával 4000 dělníků, výrobci hodin 3566 lidí a tkalci dalších 3258. Na výrobě bicyklů se podílelo 77 podniků. 

Začínáme holdem pionýrům Rowleyi B. Turnerovi, Williamu Hillmanovi, Georgi Singerovi, Johnu Kempu Starleymu a Harrymu Lawsonovi, kteří se významně zasloužili o rozvoj konstrukce i výroby jízdních kol a neztratili se ani v éře motorismu. Expozice ilustruje, jak složitě a kostrbatě se hledala optimální forma jízdního kola. Lawson (1876) přišel s koncepcí „bezpečného kola“, vhodného i pro dámy, Starley (Rover) konstrukci vylepšil do dnešní podoby a Dunlop přidal pneumatiky. Roku 1881 definovali cyklistický úbor vhodný i pro ženy. Na přelomu století se výrobci začali přeorientovávat na motocykly a automobily. Roku 1913 vyrobilo 20 zdejších automobilových značek 9000 vozidel, 28 % celé britské produkce. Další část expozice je věnována Velké válce, továrnám a životu dělníků i vojáků na frontách. V meziválečném období se výroba bouřlivě rozrůstala, zaváděla se pásová výroba, značky vznikaly, zanikaly a spojovaly se, byly postiženy krizí. Roku 1930 zrušili rychlostní omezení 50 km/h, neboť většina automobilů byla schopna jezdit rychlostí 120 km/h. Dramatický nárůst nehod a úmrtí (7343 lidí v roce 1934) nutil automobilky zabývat se bezpečností. Druhoválečná pasáž ukazuje dřinu převážně žen v továrnách zapojených do válečného průmyslu i realistické hrůzy kobercového bombardování. Při jediném náletu 14. listopadu 1940 na město spadlo 36 000 bomb. Zabily 568 lidí, těžce ranily dalších 863. Kompletně zničily 4300 domů, třetinu továren a mnoho dalších poničily. 

Po válce až do 70. let pokračoval obrovský rozmach výroby automobilů. Z „Motor City“ vyjížděl každý pátý automobil vyrobený na ostrovech. Průměrný plat zde o 24 % převyšoval britský průměr. Počátkem 70. let se vzchopily automobilky na kontinentu (Německo, Francie). Na trh začali pronikat výrobci z Japonska. Roku 1969 se v Británii prodalo 10 % vozidel z importu, roku 1977 již dovoz dosáhl 50 %. K tomu se přidaly ropné krize a roztříštěnost výrobního programu mnoha značek. Továrny se zavíraly. V letech 1975 až 1982 přicházelo o práci průměrně 520 lidí měsíčně. Z Coventry se stávalo město duchů. Po krátkém oživení počátkem tisíciletí zde zavřely brány Ford a Peugeot. Mnoho problémů způsobilo nekompetentní vedení firem, a ještě hůře se na potížích podepsaly stávky a naprosto nereálné požadavky odborů. 

Před koncem prohlídky usedáme do černého taxi, vyrobeného samozřejmě v Coventry. Řidič nás virtuálně vozí po městě a hrdě ukazuje místa bývalých továren, firemních kulturních stánků a sportovišť, kde se o víkendech pravidelně setkávaly celé generace rodin, pracující desítky let ve „svých“ automobilkách. Činí tak dodnes. Místo průmyslu zde jsou byty, parky, obchody a kultura. To vše je prezentováno s hrdostí na slavnou minulost, bez fňukání a v dobré víře v další rozvoj města, kde sídlí mnoho technických škol, univerzit či automobilových vývojových a technologických pracovišť. Prohlídku zakončuje 20 000 modelů sbírky Tibora Reicha (židovského utečence z Maďarska, který v Coventry založil textilní design), expozice Jaguaru, užitkových vozidel a nových technologií z místních startupů a finišuje přehlídkou vozidel světových rychlostních rekordů. Obchod prodává literaturu, jakou jinde nenajdete.

Převzato z časopisu

Fotogalerie