RÉTROMOBILE 2019 – VE STÍNU DVOJITÉHO ŠÍPU

O co chudší a nereprezentativní se zdá být nabídka přeživších evropských autosalónů, o to bohatší a pestřejší se jeví scéna výstav klasických automobilů. Tradiční únorové, již 44. pařížské Rétromobile patří v tomto ohledu mezi nejlepší na světě. 

Letos mu možná ne zcela nápadně, ale o to důsledněji dominovaly automobily značky Citroën, která letos slaví stoleté výročí. Zdálo se nám, že výrazněji ubylo automobilů vyrobených do roku 1939. Ve třech našlapaných pavilonech Výstaviště u Versailleské brány se ve dnech 6. až 10. února tísnilo 550 vystavovatelů. Expozice si přišlo prohlédnout přes 120 000 návštěvníků. Centrální plocha patřila domácím. Oslavenec Citroën pojednal, jak je jeho zvykem, prezentaci po svém. Stánek tvořily tři řady historických automobilů. Síla přehlídky nespočívala v ultravzácných nebo výročních strojích, nýbrž v relativně běžných vozech, jak je znaly generace Francouzů. Deset silničních parkovalo v prostředním proudu. 

Ukazovaly, jak se měnily tvary a vylepšoval se jejich jízdní komfort, design a technologické finesy. Chronologicky je vedly Type A 10 HP (1919), C3 5 HP (1922), Traction Avant (1934), Type H (1947) a zakončovalo nové SUV C5 Aircross (2018; viz str. 30 tohoto Automobilu). Po jejich boku stála z jedné strany desítka vizionářských koncepčních vozů od C10 (1956) přes studie Camargue (1972), Karin (1980) a Activa 1 (1988) po CXexperience (2016). Druhý bok jistila desítka obdivovaných sportovců od expedičního „polopásu“ B2 10 HP a modelu K1 (1922) přes rekordní „Petite Rosalie“ (1933), zkrácené a odlehčené DS21, vítěze Marocké Rallye (1969), 2CV Raid Afrique (1973), ZX Rallye Raid (1990) až po C3 WRC (2017). Jim přes uličku sekundovaly stánky značkových klubů Citroën a Peugeot, každý s desítkou automobilů. Při kraji pavilonu jsme objevili velmi obsáhlou expozici privátní sbírky možná tří desítek speciálně karosovaných (převážně otevřených) -Citroënů dvorního krejčího, karosárny Chapron. 

Plochu Peugeotu zahajoval bizarní válečný elektrický kabriolet VLV (lehký městský automobil), který při nouzi o pohonné hmoty využívaly pošty. Byl zde i sedan 204 (1965) s pohonem předních kol. Vícečetnou ukázku uzavíral koncernový Talbot Tagora. Rival Renault obsadil velkou plochu reprezentativní výstavou sériových silničních automobilů s turbomotory. Rychlých a výkonných, ale v obyčejných kabátech, jako (vedlejší) produkt podporující od roku 1977 úspěšné tažení továrny v cirkusu F1 s přeplňovanými motory. V lednu 1980 Renault představil R5 Turbo, jež v soutěžní úpravě zářila v rallye. Odstartovala kariéru značky vyrábějící nejvíce automobilů s přeplňovanými motory menších objemů. Dokazovala to flotila jedenácti reprezentantů. Ettore Bugatti postavil první vůz, když mu bylo 17 let. Alsaská značka se po jeho osamostatnění narodila před 110 lety. Výročí připomínala typem 55 Roadster (z počátku 30. let) a kupé EB 110 z počátku 90. let. 

Bentley se svými sto lety je v tomto kontextu mladíkem. Pod heslem „Bentley, síla a sláva“ stál na relativně volné ploše Type 3.0 Litre. Byl sice představen na londýnském autosalonu 1919, ale trvalo ještě dva roky, než dokončili vývoj řadového čtyřválce. První zákazník si jej odvezl až v září 1921. Logo na vrcholu masky chladiče ukazovalo, zda se jedná o standardní model (modré logo), výkonnější vozy s vyššími kompresními poměry měly červené nebo zelené logo. Byl jedním z prvních vozů se čtyřmi ventily na válec, mazáním se suchou skříní a rozvodem OHC. Velikou přehlídku držel francouzský klub Mini, který si nenechal ujít šedesátileté výročí sympatického „knedlíku“. Nechyběly vzácnější klony pick-up, kombi, kabriolety, plážový Moke (1965), závodní Cooper (1967), sesterské Wolseley (1969), Mini Marcos (1966) ani italské Innocenti. Švýcarský hodinář Richard Mille přivezl kolekci několika monopostů McLaren, jíž oslavil jeho padesátileté výročí. Další značky jako Aston Martin, BMW, Lamborghini, FCA Heritage (Abarth, Alfa Romeo, Lancia, Fiat) nebo Land Rover/Jaguar sáhly do depozitářů, aby nabídly pastvu očím, a hlavně kapacity restauračních dílen. Nejtěžší vozbu předvedla nadace Berliet. Nelitovala námahy s doručením tehdy největšího (s největším motorem a  pneumatikami), druhého vyrobeného nákladního pouštního Berlietu 100 (1958). Do 600 km vzdálené Paříže se dostal po 62 letech. Sekundovaly tanky Sherman M4 a Panzer IV z druhé světové války ze Saumur Tank Museum.

Sto let slavil také domácí výrobce motorů a motocyklů Gnome et Rhône. Jiným se líbila expozice podivných úzkých cyclecarů Bédélia, kde spolujezdec seděl před řidičem. Nebo konstrukce zapomenutých značek Villard (1923 – 1931), Lafitte (1927) či rozměrné kupé Messier MS 31 (1929) v expozici domácího Svazu historických vozidel. Muzeum Beaulieu lákalo na první F1 BRM (1950) s unikátním V16 1,5 litru. Narodilo se jich celkem pět. 

Zážitky samy o sobě byly prodejní nabídky, z nichž každá by vystačila na kvalitní muzeum, specialisté na jednotlivé značky, jako Lancia, Lamborghini, britské vozy, sportovní prototypy či supersporty. A co teprve dechberoucí armáda aukční síně Artcurial s hvězdami Alfa Romeo 2900 B Touring Berlinetta (1939) nebo Bugatti 51 Grand Prix (1931). Podle jejich nabídky vozů značek Aston Martin, Ferrari, Bugatti, Voisin, ASA, Serenissima, Hispano-Suiza, BMW, Porsche, Mercedes-Benz, Maserati, Lamborghini, Lancia, Alpine a dalších by se mohly psát historické knihy. 

A to jsme nehovořili o hejnech motocyklů, kombinézách, helmách pilotů F1 a dalších položkách. S některými se seznámíme na stránkách našeho časopisu příště.

Převzato z časopisu

Fotogalerie