Automobil – 01/1957 – Hity 1. ročníku

Časopis Automobil vstoupil do 60. ročníku, první číslo vyšlo počátkem roku 1957... 

Časopis průmyslu automobilů, motocyklů, traktorů a příslušenství, tak zněl podtitulek pod nápisem Automobil; dole byl uveden vydavatel Ministerstvo automobilového průmyslu a zemědělských strojů (MAP) ve Státním nakladatelství tecnické literatury (SNTL) v Praze. Sám ministr Emil Zatloukal v úvodním slově popřál časopisu mnoho zdaru a načrtl plány rozvoje produkce. Uvedl výrobní čísla roku 1956, která činila 25 220 osobních automobilů, 15 270 nákladních a autobusů, 12 230 traktorů a 140 tisíc mopedů, motocyklů a skútrů. Prohlásil, že do roku 1960 tato produkce vzroste na 56 800 osobních, 20 300 nákladních, 19 300 traktorů a 452 tisíc jednostopých vozidel (!). V úvodníku se objevila i tato Zatloukalova slova: „Rozšiřování vědecko-technických pravd a technicko-výrobních poznatků a seznamování nejširšího okruhu pracovníků a čtenářů se současným stavem techniky nesporně pomůže zvyšovat jejich odbornou úroveň k rozmachu výroby motorových vozidel a k prospěchu našeho hospodářství.“ První číslo Automobilu odborně redigoval Ing. Jaroslav Hausman, známý konstruktér, novinář, závodník a pilot, jehož jméno je také spojeno s časopisem Svět motorů a první variantou Motoristické současnosti (tak, a tím prakticky končil motoristický tisk v minulém režimu, časopisy byly jen dva nebo tři). Redakci sice řídil Dr. Jiří Hruška, ale obsah zajišťoval výkonný redaktor Hanuš Šnábl (později emigroval, žil v Londýně a nedlouho před svou smrtí navštívil redakci; strávili jsme příjemný večer v pražském restaurantu Parnas).

Na obálce jedničky se objevila Škoda 440, tehdejší chlouba domácího průmyslu. Protože vůz už byl na trhu nějaký čas, nešlo o představení, nicméně není nezajímavé si jej připomenout. Byla to první Škoda nové generace, byť nadále na podvozku s centrální nosnou rourou, v tomto případě ještě s nezávislým odpružením všech kol příčnými listovými pery. Typové označení 440 znamenalo čtyřválec o výkonu 40 k (29 kW), byl to osvědčený motor 1089 cm³, jenž poháněl samozřejmě zadní kola prostřednictvím čtyřstupňové převodovky s řazením pod volantem. Čtyřmístný vůz se představil už v roce 1955, pojmenování Spartak bylo jen neoficiální, aby nedošlo ke sporu s nizozemským výrobcem mopedů Sparta. V prospektu Mototechny tehdy stálo: „Na prvý pohled pozná každý, že Škoda 440 je vůz vysoké kvality. Vaši sympatii získá již jeho elegantní vzhled, odpovídající novým liniím moderních vozů. Dosáhne rychlosti přes 110 km/h při malé spotřebě pohonné látky...“ Podle dostupných pramenů do roku 1959 vzniklo 75 417 vozů Š 440 (a 9375 kousků se silnějším motorem coby Š 445); pak je na výrobních linkách v Mladé Boleslavi vystřídala Octavia. První číslo Automobilu přináší však příspěvky dvou odborníků z Automobilových závodů, n. p., a to když Jaroslav Šulc popisuje svařování karoserií Š 440 a J. Pumr automatické opracování hlavy válců motoru Š 440.

V té době existovaly v Československu jen tři automobilky Škoda, Tatra a Praga; ostatní zanikly, pouze Jawa se soustředila znovu na motocykly. Další články odborníků jsou popis motocyklu Jawa-ČZ 250 typ 353/03 od Dr. Jana Schulmanna; Chlazení motorů vzduchem od Julia Mackerleho z n. p. Tatra Kopřivnice a postřehy Ing. Rudolfa Vykoukala z Londýnského, resp. Ing. Jana Petránka z Pařížského autosalonu 1956. Ing. Julius Mackerle byl velký příznivec vzduchem chlazených motorů, popisuje jejich výhody ještě z doby, kdy se neřešily emisní problémy, jejichž překonání by pro ně bylo velkou výzvou, nicméně jeho milovaná Tatra dokázala nedávno vyhovět i emisím EU5! V roce 1957 patřila Tatra k nejlepším specialistům na motory bez kapalinových chladičů, vyráběla jejich stavebnicové (modulární) řady pro různé účely. Legendou byl vidlicový dvanáctiválec Tatra 111A pro těžký nákladní vůz T 111; dnes už je málo známé, že z této řady vzduchem chlazených strojů s vrtáním 110 mm a zdvihem 130 mm vznikly odvozené jednotky s odlišným počtem válců, snad nejznámější je řadový šestiválec T 912 (pro Pragu V3S), vidlicový osmiválec T 108 (pro Tatru 128 a autobus HB 500) a řadový čtyřválec T 114 (pro stejnojmenný nákladní vůz); objevil se dokonce prototyp třířadového osmnáctiválce T 955 (22,2 l; 340 k; 1220 kg), dnes vystavený v Technickém muzeu Tatra v Kopřivnici. Podobnou koncepci pak Tatra uplatnila i u nové řady (ø 120 x 130 mm), jejímž základem se stal motor T 928 (osmiválec), pro nákladní vozy po modernizaci vyráběný dodnes. Podle typového čísla šlo většinou o počet válců, a to od jednoválce T 921 pro čerpadla apod., s výkonem 15 k/1500 min^‑1. Známější jsou čtyřválec T 924 (např. pro samohybný jeřáb ČKD Slaný SMC-5 na kolovém podvozku), šestiválce T 926 (vidlicový) a T 6-926 (řadový), T 929 (desetiválec) a T 930 (dvanáctiválec). Ano, to ještě existovala československá konstrukční škola.

Škoda 440 Spartak (Typ 970)

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený řadový čtyřválec, uložený vpředu podélně, OHV 2V; spádový karburátor Jikov 32 SOP; 1089 cm³ (ø 68 x 75 mm); 7,0:1; 40 k (29 kW)/4000 min^‑1 a 68,6 N.m/2800 min^‑1. Elektrická výzbroj 12 V, akumulátor 40 A.h., dynamo PAL Magneton 200 W. Jednokotoučová suchá spojka; čtyřstupňová převodovka s řazením pod volantem (4,27 – 2,46 – 1,59 – 1,00 – Z 5,61), synchronizace II až IV; stálý převod 4,78; pohon zadních kol.

PODVOZEK – páteřový rám s ocelovou nosnou rourou a příčkami, vpředu rozvidlený; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu lichoběžníková náprava, vzadu výkyvné polonápravy; odpružení příčným listovým perem a kapalinovými tlumiči; kapalinové bubnové brzdy, ruční mechanická na zadní kola; řízení šroubem a maticí; pneumatiky 5,50 - 15.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2400 mm; rozchod kol 1210/1250 mm;
d/š/v 4065/1600/1430 mm; pohotovostní/celková hmotnost 930/1280 kg; objem palivové nádrže 30 l (uložena vzadu vpravo).

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 110 až 115 km/h; spotřeba paliva
7 až 8 l/100 km na rovině při 70 km/h; stopový průměr otáčení 10,6 m.

Převzato z časopisu

Fotogalerie