Fiat Fiorino - Cesta z města

Vzhledem ke svému primárnímu určení, a sice provozu v městských aglomeracích, by Fiat Fiorino mohl budit dojem, že svými parametry stačí opravdu jen na tento úkol. Jak se během našeho dlouhodobého testu ukázalo, opak je pravdou.

Ve světě dospělých nákladních automobilů neznamená 10 000 km takřka nic, avšak u malého užitkového automobilu proplétajícího se především městskými ulicemi to znamená už poměrně dost. Fiat Fiorino ujel ve službách redakce Truckeru ještě o pár tisíc kilometrů více. Očekávali jsme od něj především obratnost, schopnost zaparkovat úplně všude, nafukovací nákladový prostor a pohádkovou spotřebu.

Pevně na nohou
První kilometry se zcela syrovým motorem mnoho nadšení nevzbuzovaly, ale jak postupně přibývaly, vůz si získával naše sympatie. Lehká konstrukce s pohotovostní hmotností lehce nad 1 tunu dodává malému Fiatu nejen obratnost, ale i mršt­nost. Navzdory svému určení má zatáčky opravdu rád, nechová se záludně, a když to podmínky dovolí, je cestování opravdu velmi svižné. Když odjížděli kolegové na testy Tater 810 a TerrNo do Kopřivnice, napadlo mě, že z jízdy po dálnici asi příliš nadšeni nebudou. Jejich hodnocení jízdních vlastností v tomto provozu mě pak skutečně překvapilo, a jak jsem si později sám vyzkoušel na vlastní kůži, Fiorino se nezalekne ani rychlostních silnic. Zkrátka ve všech typech provozu obstálo velmi dobře. Podvozek je dostatečně pevný, a tak se vůz v zatáčkách příliš nenaklání a na nerovnosti reaguje pohotově. Navzdory celkem běžné koncepci zavěšení kol dokáže zvládat nerovnosti příčné i podélné, zkrátka v zatáčkovitých pasážích, navíc při svižné jízdě se chová až překvapivě dobře.

Pokud byste s ohledem na nevelké rozměry očekávali poněkud neposednou povahu, jste zcela na omylu. Fiorino totiž disponuje optimálním rozvorem náprav 2513 mm, což mu poskytuje velmi klidné chování i při vyšších rychlostech. Nejvyšší rychlost činí podle specifikace vozidla 157 km/h a ve skutečnosti je zcela bez problémů dosažitelná a hlavně využitelná. Nízká hmotnost vozidla a vyšší stavba karoserie (1782 mm) způsobují větší náchylnost na boční vítr, a tak za větrného počasí noha na pedálu akcelerace automaticky získává na lehkosti. Naopak díky nízké hmotnosti si vůz bravůrně dokáže poradit při rozjezdech a obecně trakci na kluzkém povrchu. Jen pro úplnost, větší část testu absolvovalo Fiorino v zimních měsících. K zimě se vážou také jediné negativní vzpomínky, a sice zamrzlá nafta v palivovém filtru a nízká kapacita akumulátorů, což ovšem nelze vyčítat vozidlu jako takovému, ale spíše abnormálně nízkým teplotám a naprosté nepřipravenosti čerpacích stanic na mrazivé počasí.

Použitá motorizace je v portfóliu automobilky Fiat již velmi známým a osvědčeným agregátem, který nalezneme u modelů 500, Grande Punto nebo Dobló. Jedná se o velice moderní šestnáctiventilový agregát s přímým vstřikem paliva a turbodmychadlem s mezichladičem stlačeného vzduchu. Z objemu pouhých 1248 cm3 vykouzlí úctyhodných 55 kW a točivý moment 190 N.m. Otáčky 1750 min-1 při nichž je dosahováno maxima točivého momentu tak trochu svádějí k podtáčení motoru. Ve skutečnosti extrémně nízké otáčky kolem 1500 min-1 motoru opravdu moc nesluší, pak ovšem dochází k strmému nárůstu točivého momentu a nad hranici o pouhých 200 otáček za minutu motor výrazně ožívá, při 2000 otáčkách se již cítí opravdu jako ryba ve vodě. Velmi přesná pětistupňová převodovka neodmlouvá ani při rychlém řazení, a tak za chvíli se Fiorino v rukách řidiče mění v opravdu hbitý vůz.

Ačkoliv jsme se nedostali ještě ke konci testu, nebude jistě předbíháním událostí uvedení vývoje spotřeby paliva. Zatímco v začátku testu, kdy byl motor opravdu syrový a nezajetý, Fiorino spotřebovalo v kombinovaném provozu s větším množstvím městského režimu mezi 6,2 l/100 km, po 5000 km průměrná spotřeba klesla na 5,6 l/100 km. Tento trend pokračuje i nadále, ovšem již ne v tak výrazném tempu, a tak lze očekávat, že průměrná spotřeba se bude pohybovat lehce nad 5 l/100 km. Je ovšem nutno dodat, že s Fiorinem nebylo zacházeno v rukavičkách. Kromě těžší nohy řidiče je potřebné zohlednit také nízké teploty pohybující se pod nulou nebo kolem ní a tudíž i větší ztráty tepla. Ostatně vznětový motor o tak malém objemu má s udržením optimální provozní teploty skutečně dost práce, což je patrné i na výkonu topení. Opomeneme-li fakt, že na provozní teplotu se motor dostával i při teplotě kolem 0°C opravdu velmi dlouho, zcela překvapující bylo, že po zastavení vozidla, ovšem nadále spuštěném motoru teplota během 5 minut klesla takřka na začátek rozhraní kontrolního ukazatele a z ventilace se místo teplého vzduchu začal šířit vzduch dost vlažný. Zkrátka, pokud nebyl motor pod zátěží okamžitě začal chladnout. Výsledkem není jen pokles tepelné pohody ve vozidle během zimního období, ale hlavně nárůst spotřeby paliva. Naše naměřené hodnoty lze s ohledem na průběh testu právě v zimních měsících považovat za spíše vyšší.

Vyvážený celek
Pochvalu zaslouží Fiorino nejen za svou mrštnost, obratnost, dobré jízdní vlastnosti, příjemně tuhé a dostatečné strmé řízení, přesné řazení či vhodně dimenzované brzdy, ale i za celkovou uživatelskou vstřícnost. Na mysli mám především velmi dobrý posez za volantem, který je dán mimo jiné i ve dvou směrech nastavitelným sloupkem volantu, ergonomicky koncipovaným přístrojovým panelem nebo mimořádnou prostorností. S ohledem na vnější rozměry je totiž interiér Fiorina nadprůměrně prostorný. Ale
o tom až příště.


Zdroj: Trucker 05/09
Autor: Boris Dacko

Fotogalerie