Nová dodávka – Globální komfort

Ford Motor Company pomaličku, ale jistě spěje k naplnění své dvouleté snahy – kompletně obnovit nabídku užitkových vozidel. Předposledním modelem na řadě byl téměř již kultovní dodávkový vůz Transit.

Je pravdou, že název Transit se stal, podobně jako Jeep – džíp pro terénní vozy, synonymem pro dodávky. Nicméně v záplavě produktů jiných automobilek Ford Transit je opravdu jen jeden. V nové generaci je dokonce považovaný za tzv. globální produkt, který je nabízen zákazníkům celého světa. Jako takový musí vyhovět zcela rozdílným zákaznických nárokům. Nejen co se týká představ o užitných a užitečných vlastnostech, ale též například požadavkům na komfort. Právě z tohoto pohledu jde o nelehký úkol, jehož splnění si žádá celou řadu kompromisů. Například to, že v evropském prostoru je zcela primární, a v podání Fordu Transit jediné možné řešení motorizace – přeplňované vznětové motory, a například v USA zcela opačně – jediné možné řešení – benzínové motory vyšší litráže. Podobně je to s převodovkami. My si užijeme manuálně řazených, zatímco v USA budou primárně, ne-li výlučně jen automatické.

Otlačené pravé koleno

Novému Fordu Transit nelze upřít snahu o uspokojení doslova kdejakého zákazníka s různým podnikatelským zaměřením. V době úporného šetření provozních nákladů zaujme fakt, že vedle standardního 125 k motoru je v nabídce též motor 155 k, pozor, ovšem výhradně čtyřválcová konstrukce. S tím prvním jízda odpovídá charakteru dodávkového vozu. S tím druhým je to o poznání lepší. Transit v této motorizaci je celkem solidní utíkáček. Deklarovaná spotřeba paliva podléhá současné hysterii a legislativním požadavkům, snad by ji bylo možno dosáhnout za laboratorních podmínek (ostatně tak jak je měřena dle platné metodiky) v praxi, v provozu je však všechno jinak. To je ale očekávané a myslím, že zákazníci a uživatelé vozidel již tyto marketingové triky dostatečně prokoukli a za důležitější považují životnost, servisní náklady, pořizovací cenu a v neposlední řadě rozměrové parametry nákladového prostoru. Minimálně v tom posledním jim nový Transit vychází výrazně vstříc. Co však je v rámci statutu tzv. „globálního produktu“ alespoň pro mě poněkud překvapující – vnitřní prostor určený pro řidiče. Především pasáž kolem joy-sticku řadící páky. Přesto, a nebo právě proto, že je tato nezbytnost zabudovaná do šikmo pokračující části přístrojové desky, moc radosti mě nedělá. Kvůli svým tělesným rozměrům, které sice nejsou ani zdaleka podle normy, ale rozhodně nijak dramaticky nevybočují z průměru, je pro mě neustálé otlačování a otloukání kolena pravé nohy při jízdě novým Transitem jisté zklamání. Co si však počnou s touto drobností řidiči v USA, kteří zcela jistě nejsou blíž evropskému normovanému člověku než já, to je mi trochu záhadou. Na omluvu Fordu snad lze konstatovat, že například v USA rozhodně neočekává, že by nový Transit „přetlačil“ takový obchodní šlágr jako je např. Ford F150.   

Převzato z časopisu

Fotogalerie