image/svg+xml

Automobil Revue

Praxe

Právo – PRAGA odsouzená k smrti

JUDr. Karel Friml 07.02.2017 05:00

Muzeum Praga ve Zbuzanech u Prahy je dnes zavřené a ten kdo jej vybudoval má oči pro pláč.

JUDr. KAREL FRIML, CSc. Specialista na dopravní legislativuŽe byl u nás trest smrti zrušen? Omyl. Popravit lze i muzeum. Tak, že už nevstane. Nebo přece jen přijde zázrak?

Mnozí z nás si vybaví muzeum slavné značky na okraji Prahy. Pozoruhodná sbírka stovky pragovek – osobních, nákladních všeho druhu (sanitka, pohřební vůz, hasičský žebřík, zametače, S5T, V3S), valníky, autobusy, navíc s dílnou na výrobu pneumatik, tovární archiv, k tomu nepřeberné množství plakátů, trofejí, cen, prospektů a vůbec všeho, co se kdy kolem pragovek dělo, vyrábělo, co se o nich psalo, filmovalo a fotografovalo. V prostorném atriovém dvoře staré stojany benzinového čerpadla, prostě všechno. Žádný autohřbitov nebo hromada zrezivělého plechu. Podle kulturní komise UNESCO je sbírka pragovek Automuzeum Praga hodnocena jako třetí největší a nejúplnější sbírka svého druhu na světě. Třetí na světě! Zaslouží chránit a uctívat, navštěvovat i obdivovat nějak jako automobilové korunovační klenoty. Proto bychom také očekávali, že to tak budou dělat všichni. Především stát a ovšem i všichni ostatní, ať už jsou fandy aut nebo jsou jim veteráni jedno. Je to prostě památka jako Hradčany nebo pyramidy. Technická kulturní památka. Její statut čeká už předlouho k vyslyšení v předpokoji ministra kultury. Až na ni bude mít čas…

A co že to tedy s Muzeem Praga vlastně je?

Kdo nakonec bude vítězem, to nevíme, ale již teď prohrála především PRAGA.Na počátku byl vlastně omyl. Omyl v průběhu budoucích událostí, jehož se dopouštíme často všichni: myslíme si, že věci budou mít nějaký průběh, ale osud nebo kdo si s námi zahraje a karty zamíchá. Tak to přece vždycky bývalo a bývá i dnes: řemesla, živnosti, podniky se dědily z dědy na otce, z toho zase na syna a tak dál.. I Muzeum Praga měl převzít syn zakladatele a také oba společně muzeum spravovali, udržovali a provozovali – až do tragédie, kterou nikdo nečekal. Syn zemřel. A bylo všechno jinak. Snacha a dvě vnučky si další trvání muzea nepřály a – zřejmě s někým v pozadí, kdo o areál má zájem – muzeum zavřely. Důkladně. Mohl se o tom přesvědčit každý, kdo k bráně muzea přišel: autogenem zavařená vrata neumožňovala jakoukoli pochybnost, že se pro návštěvníky otevřou. Dědičky ústy svého právního zástupce prý k tomu dospěly „po zralé úvaze ve snaze ochránit svůj majetek a zdraví osob.“ Vnučky, z nichž jedné je 28, druhé 32 let. Tedy zralé a odpovědné ženy. Jejich matka teprv. Zbývá vysvětlit, co je k tomu opravňovalo. To ale musíme sáhnout hodně do minulosti. Když zakladatel muzea začal pragovky sbírat, měl je porůznu. Jak to tenkrát šlo. Když se mu jednou naskytla příležitost koupit rozsáhlý areál bývalého statku, neváhal ani vteřinu. Povypůjčoval si peníze a nemovitost koupil. V omylu, že věci budou mít přirozený průběh a posloupnost, napsal celý areál na syna. Přestože jej celý prodávajícímu zaplatil. Proč by se jednou mělo všechno složitě dědit, platit velké peníze a komplikovat, když už to všechno bude mít syn na sebe? 

Podle zákona

Věci ale dostaly úplně jiný spád. Areál po smti syna zdědily manželka a jeho dvě dcery – tak jak to občanský zákoník předpokládá. Závěť, která by to mohla všechno změnit, žádná… A začaly problémy. Paragrafy se daly házet vidlemi. Ani soudy nenechaly na sebe dlouho čekat. Před muzeem se každý den shromažďovaly návštěvníci, auta potřebovala údržbu, před zimou vypustit vodu z chladičů, ošetřit baterie a mnoho jiného. Zakladatel muzea měl v objektu mnoho svých věcí, ke kterým najednou nemohl, dokonce i léky, které potřeboval. Jednání s dědičkami k ničemu nevedlo. A rostla škoda. Dnes už několik milionů korun. Měl pomoci soud. Jinak to nejde, když se lidé nemohou spolu dohodnout. Ostatně kromě pár kverulantů se na soud obrátí jen ti, kdo sami svými silami nemohou svůj problém vyřešit. A zákon k tomu dává možnosti: jednou z nich je návrh na předběžné opatření. To má zajistit„ pokojný stav“, zachování toho, co je – než soud rozhodne s konečnou platností, kdo má pravdu. V našem případě v zájmu zachování muzea, jeho provozu, otevření veřejnosti – tak jak tomu bylo po léta.

Muzea mají především vychovávat.A soud také předběžné opatření vydal: rozhodl, že žalované (dědičky) jsou povinny strpět, aby žalobce (zakladatel muzea) užíval prostory Automuzea Praga a umožnil 5 dní v týdnu vstup veřejnosti. Prostě téměř tak jako to bylo dosud. Jenomže to bylo příliš krásné, než aby to vydrželo dlouho. Přesně až do rozhodnutí odvolacího soudu. Ten usnesení o vydaném předběžném opatření změnil tak, že návrh zamítl. Vpodstatě proto, že žalované (dědičky) jsou v katastru nemovitostí vedeny jako vlastnice areálu a že mají právo chránit si své vlastnictví i tím, že zamezí přístup cizím osobám… O stejném právu zakladatele a vlastníka všech těch pragovek, aby si vůbec nějak mohl chránit i on své vlastnictví, ani zmínka. A dědičky přešly do protiútoku: tentokrát samy podaly návrh na předběžné opatření, aby soud jejich tchánovi a dědečkovi tam zakázal přístup úplně. Týž soud a stejná soudkyně jim vyhověla. Jako na obrtlíku, jak se říká: podle návrhu dědiček ten přístup dědečkovi a tchánovi pro změnu zase zakázala. Tedy tomu samotnému „otci“ těch pragovek. Stačilo k tomu stanovisko jakéhosi „stavaře“, podle kterého je přístup do prostor muzea životu nebezpečný, v některých částech dokonce mělo hrozit zřícení stropů. Nevadilo, že to zavánělo na všechny strany objednávkou: vždyť až dosud veřejnosti žádné nebezpečí nehrozilo, co tedy tak najednou? To nebylo soudu podivné a podezřelé? A všechno bez potřebného odborného posouzení, natož podle nějakého rozumného znaleckého posudku. Takže nezbylo, než si takový posudek dát vyhotovit. Ten byl skoro úplně opačný. Aby kolotoč paragrafů jen tak neskončil, tentokrát zase krajský soud k podanému odvolání rozhodnutí soudu I.stupně změnil tak, že návrh dědiček na vydání předběžného opatření s úplným zákazem vstupu zamítl. V podstatě proto, že to všechno je věcí stavebního úřadu.

Ale ani pak nebyl klid.

Sbírka Pragovek je doplněna celou řadou dalších předmětů a zařízení.Do třetice všeho dobrého se na soudním stole ocitl už v pořadí třetí návrh na předběžné opatření: aby aspoň majitel muzea sám mohl ke svým autům. A to soud nakonec povolil. Tak se může starý pán na svá auta aspoň podívat a něco zařídit a udělat, jak je to v jeho silách a možnostech. A současný stav? Okresní soud zamítl žalobu, kterou se domáhal majitel a provozovatel Muzea Praga rozhodnutí, že je vlastníkem areálu. Vždyť jej celý zaplatil. Ze svého a z půjčených peněz. To všechno chtěl prokazovat. Marně. Soud ovšem rozhodl nejsnáz, jak to šlo: bez provedení navržených důkazů, bez výslechu svědků, jen podle zápisu v katastru nemovitostí, který byl ovšem zpochybňován. Žalobu sběratele prostě smetl ze stolu. Samozřejmě je podáno odvolání. Jak dopadne, neví nikdo. Kdyby prezident Masaryk viděl, co se děje s jeho autem! A se všemi ostatními. Jak je chybou, že se veřejnost nemůže těšit z unikátu, kterého si ve světě váží víc než my doma. Jak se nikdo za sbírku nevezme, nepřimluví, nepomůže. Už jen ji přemístit není maličkost a vyžádalo by si to mnoho peněz. Také kam? Areál s mnoha garážemi, s prostorem pro staré benzinové stojany, pro hasičská a další auta, pro archiv a knihovny není jen tak k mání. Očekávali bychom, že se o celou věc bude aktivně zajímat Národní technické muzeum, ministerstvo kultury nebo třeba i sám prezident, který se zajímá často i o mnohem méně významné problémy. Nebo Evropská unie nebo vůbec někdo. Ticho.

Sbírka Pragovek Emila Příhody je vysoce ceněná.Mezitím se z muzea stanou garáže, auta skončí třeba někde na poli, archiv továrny Praga se vyhodí do sběru, kam ostatně původně za socializmu už jednou mířil a tam by také už dávno skončil, kdyby jej starý pán včas nezachránil. Kdo by se dnes zajímal o staré plakáty, ceny ze závodů, o plakety a všechny ty ostatní exponáty, které mohou potěšit už jen nějakého veteránského fandu a sběratele. Dnes, kdy jde jen o to hodně vydělat, hodně nakoupit, mít se dobře a být sám sebou nebo si užít – jak všude slýcháme a jak nás krmí pokleslá reklama. Existuje ještě něco jako „veřejný zájem“? Najde se někdo, kdo by ten rozsudek smrti, co visí nad ragovkami, zrušil? Opravdu se čeká jen na zázrak? A přijde? Můžeme se jen ptát, zda se tomu dalo nějak zabránit. Samozřejmě. Kdyby otec se synem své vztahy a osud muzea včas ošetřili. Pro všechny případy. Tedy i pro situaci, že nezemře dřív otec, jak by se čekalo, ale syn. Stačilo napsat závěť. Vymyslet právní řešení, které by fungovalo, i kdyby trakaře padaly. Sbírka pragovek a celoživotní dílo starého sběratele by si to bývalo zasloužilo. Zasloužila by si to i celá veřejnost. Jenomže na to je pozdě.

Může se to stát všem

I v našem časopise jsme se jednou těch posledních věcí člověka dotkli. Pozorný čtenář si vzpomene, že jsme probrali i možnost, že člověk není na světě věčně. Že neumírají jen staří, co jsou na řadě, ale že zejména na silnicích denně umírají i mladí, dokonce i děti – prostě že si smrt jaksi nevybírá. Zvlášť mezi řidiči z povolání, co denně riskují své životy za každého počasí a v každé době. A můžeme si položit otázku, kterou si bohužel otec a syn z našeho příběhu nepoložili: jak by to bylo, co bude, kdybych najednou zemřel? Jedenáct mrtvých za čtvrtek na našich silnicích varuje. Ale ani to nikoho příliš nevzrušuje. Tak si můžeme aspoň připomenout, jak se potkali dva přátelé. Ten jeden povídá: „Jak jsi na tom s bratrem?“ Ten druhý na to: „Dobře, ještě jsme nedědili…“ A aby naše úvahy měly správný konec, můžeme si připomenout starou římskou zásadu: HONESTA NON SUNT OMNIA QUAE LICENT! Srozumitelně: NENÍ ČESTNÉ VŠE, CO JE DOVOLENO! Dokonce ani to, co dovoluje sám zákon. Vždycky je to věcí každého z nás. Říká se tomu svědomí…  A nosit něčí jméno zavazuje. I dědice a dědičky. 

 

Převzato z časopisu

Fotogalerie

Vstup do diskuze (9)   Tisk Facebook Twitter

Související články:

Nenadálé muzeum – Letecká expozice



Emil Frey Select

Citroën C4 1.5 BlueHDi 130k AT8 SHINE

17 095 km, r. 2022

649.900,- Kč

Subaru Outback 2,5 i Active Lineatronic

184 079 km, r. 2011

249.900,- Kč

Citroën C4 1.5 BlueHDi 130k AT8 SHINE

17 730 km, r. 2022

649.900,- Kč

Newsletter

Přejete si odebírat newsletter?



Test

Škoda Fabia 1.0 TSI – Mílový skok

Lukáš Dittrich 31.01.2022 07:17

Výrazně širší karoserie dělá z nejnovější ­Fabie už od pohledu mnohem dospělejší vůz. Propracovaná aerodynamika pomáhá k nižší spotřebě paliva

Čtvrtá generace Škody Fabia slibuje kromě jiného mnohem prostornější interiér, větší objem... >>

Více



Technika

Cupra formentor VZ5 – Pět na čtyři

Petr Hanke 14.02.2023 15:15

Aktivní zadní rozvodovka v režimu Drift posílá 100 % hnací síly dostupné pro zadní nápravu na vnější kolo

S potěšením jsme využili možnosti podívat se v novém školicím centru společnosti Porsche Česká... >>

Více



Další články

  • Museu do Automóvel Ribeirão – Největší v Portugalsku

    Dvě nejvýznamnější automobilová muzea v Portugalsku, zemi s populací... >>

  • MG 4 – Nová platforma

    S čínskými automobily klasické britské značky MG jsme prvně jezdili na testech... >>

  • Cupra Born e-Boost 58 kWh/170 kW – Průlomové řešení

    Cupra v rámci své mateřské značky Seat, ale také celého koncernu VW Group míří... >>

  • Toyota Yaris Cross AWD-i – Šikovný originál

    Malý, hybridní, a k tomu s pohonem všech kol. Že to ještě nikdo nezkoušel? A... >>

  • Ares – Nejsme tuning!

    Italská společnost Ares na sebe snad ponejprv šířeji upozornila na Villa d’Este... >>

  • Škoda Karoq 2022 – Poctivá strojařina

    Ani čerstvá modernizace řadě Karoq nepřinesla žádné „elektrifikované“ agregáty.... >>

  • Virtuální vývoj Porsche – Hra jako vývoj

    Máte rádi počítačové hry? Pak je docela možné, že v podobném prostředí, v jakém... >>

  • Automobil 1963 – Automobil před 60 ročníky

    Také letos se vracíme o 60 ročníků zpět. A o čem že se tedy psalo v březnovém... >>


Nejčtenější články

  • Syntetický benzín Porsche – Slibná alternativa

    Bezemisní budoucnost automobilové dopravy se dnes nese především v duchu... >>

  • Alfa Romeo Tonale – Z 0 na 0

    Bezesporu pozoruhodná platforma Giorgio z plánu Sergia Marchionneho (blahé... >>

  • Lynk & Co 01 – Po pěti letech…

    Teprve v Tannisu jsme mohli vůbec poprvé usednout za jeho volant! Lynk & Co... >>

  • Sbírka Jiřího Jirovce – Sbírka, jaká nemá obdoby

    Od roku 1975 do roku 2019 existuje pětasedmdesát signifikativních soutěžních... >>

  • BMW 503 – Modro-bílý unikát

    Na snímcích vidíte absolutně první sériový automobil s hliníkovou karoserií na... >>

  • Toyota RAV4: hybrid vs. plug-in hybrid – Pro a proti

    Toyota nabízí typ RAV4 nejen s klasickým  hybridním pohonem, ale také v... >>




Menu

  • Novinky |
  • Testy |
    • Představujeme
    • Svezli jsme se
    • Náš test
  • Články |
    • Historie
    • Technika
    • Pro řidiče
    • Motorsport
    • Magazín
    • Fotogalerie
    • Listárna
  • Speciály |
  • Tiskové zprávy |
  • Časopisy |
    • Automobil Revue
    • Trucker
    • Doprava a silnice
  • Bazar |
  • Newsletter |
  • Novinky |
  • Testy |
  • Historie |
  • Pro řidiče |
  • Speciály |
  • Truck/bus |

Newsletter
Předplatné
O nás

Vyhledávání


Automobil Revue

Novinky | Testy | Články | Speciály | Tiskové zprávy | Časopisy | Bazar | Newsletter |

Všechna práva vyhrazena © | 2011 - 2023 Redakce Automotorevue | Mapa stránek | Redakce stránek | Napište nám | Předplatné | RSS | GDPR | CMP | Autoři
design by skop | system by SABRE |