Praga V3S – Legendární Praga V3S

Vznik vozidla Praga V3S je datován rokem 1951 a byl daný požadavkem na výrobu univerzálně využitelného středního terénního automobilu.

Měl vyhovovat potřebám armádním, ale i provozu v civilním sektoru. Podmínkou vzniku byla minimální bořivost (málo únosný terén), a s tím související nízká pohotovostní hmotnost, s limitem 5500 kg. Pro pohon byl nařízený vznětový motor se vzduchovým chlazením (požadavek armády). Auto muselo mít tažné zařízení pro tažení přívěsů do hmotnosti 5500 kg (silnice) nebo 3100 kg (terén) a ve výbavě mohl (nemusel) být naviják s max. tažnou silou 3000 kg. Zadání určilo užitečnou hmotnost valníku 5000 kg (silnice) nebo 3000 kg (terén). Stanovená min. rychlost 4 km/h při max. počtu otáček motoru měla také zajišťovat vysokou stoupavost (přes 100%). Takové tedy byly požadavky na nové vozidlo. Nárokování vysoké průjezdnosti terénem si vyžádalo vozidlo se třemi hnacími nápravami a dvojmontáží kol na zadních osách. Světlá výška pod nápravami 400 mm umožnila jízdu členitým terénem, ze stejného důvodu dostalo šasi pružný nýtovaný rám žebřinové konstrukce. Tak tedy vznikal automobil Praga V3S (Vojenský 3tunový Speciál) s rozvorem tuhých náprav 3580 + 1120, délkou 6910, šířkou 2310 a výškou 2510 mm. Valník 6x6 s odpojitelným pohonem přední osy měl pohotovostní hmotnost 5350 kg (bez navijáku), užitečnou (silnice/terén) 5300/3300 kg, celkovou 10 650/8650 kg a max. přípustnou 10 900/8900 kg. Hmotnost přívěsu odpovídala zadaným hodnotám. Výrobce požadovaný motor neměl, proto použil motor Tatra T 912: vzduchem chlazený řadový vznětový šestiválec s vrtáním 110 mm, zdvihem 130 mm, zdvihovým objemem 7412 cm³, výkonem 72,1 kW/2100 min^-1 a točivým momentem 353 Nm/1400 min^-1. Čtyřstupňová převodovka Praga byla doplněná dvoustupňovou přídavnou převodovkou a jednokotoučová suchá spojka měla mechanické ovládání. Elektrické okruhy napájelo napětí 12 V. První 3 prototypy Pragy V3S se začaly zkoušet na jaře 1952, v roce 1953 pak začíná výroba sériová, během níž došlo ke dvěma modernizacím, M1 a M2. Realizace M1 probíhala v letech 1983–1987, M2 pak v letech 1984–1991. U vozů V3S M1 se odlišnost týkala především motoru T 912-4. Ten měl vrtání 115 mm, zdvihový objem 8102 cm³, výkon 88 kW a točivý moment 450 Nm. Spojka dostala hydraulické ovládání a vzduchový posilovač. Novinkou byl ostřikovač předních pevných oken, původní okna byla vyklápěcí. Do rozvodu vzduchu přibyly dva vývody se spojkovými hlavicemi, ty pak sloužily k zásobování vzduchem z jiného vozidla. Toto řešení se využívalo při vlečení automobilu s nefunkčním motorem. Vozidlo M1 dosahovalo max. rychlost 75 km/h a mělo pohotovostní hmotnost 5500 kg, užitečnou 5620/3620 kg, celkovou 11 120/9120 kg a hmotnost přívěsu 6000/4500 kg. Z vnějšku se na automobilu moc nezměnilo, opakem byla modernizace M2, kdy vzhled vozu ovlivnilo přemístění světlometů z konzole mezi blatníky do předního nárazníku. Inovací prošla i kabina s novou přístrojovou deskou, ovládacími prvky, volantem a také s pneumaticky odpruženými sedačkami.

Další změny na motoru snížily jeho spotřebu, jinak měl motor T 912-5 stejné parametry jako T 912-4. Brzdový systém dostal druhý okruh a elektroinstalace napětí 24 V aj. Pohotovostní hmotnost V3S M2 (valník) 5700 kg, užitečná 5500/3500 kg a celková 11 200/9200 kg, hmotnosti přívěsu se nezměnily. Rozměry vozů V3S M1 a M2 se od původní V3S lišily minimálně. Výroba Pragy V3S probíhala na různých místech a skončila v roce 1990 v Bratislavských automobilových závodech. Za celou dobu produkce pak vzniklo bezmála 132 000 těchto vozidel. Modernizace pokračovaly i po skončení výroby, a docházelo k nim během GO ve VOP Přelouč. První dostaly označení P-V3S M6, a ty se vizuálně od předešlých verzí lišily prostorem mezi blatníky, vyplněným krytem přívodu vzduchu k motoru, který nesl značku Daewoo Avia. Jednalo se o vznětový, přeplňovaný, vodou chlazený čtyřválec se zdvihovým objemem 3596 cm³ a výkonem 76 nebo 85 kW.

Nově vůz dostal hydraulické servořízení, teplovodní topení kabiny apod. Pohotovostní hmotnost valníku P-V3S M6 5100 kg, užitečná 5460 a celková 10 560 kg (do terénu se odečte 2000 kg), hmotnost přívěsu se zvýšila na 8000 kg. P-V3S M6T je pak poslední verze vozu z Přelouče. Ta pak pro absenci původních kabin dostala kabinu z vozu Avia, tím je změna patrná na první pohled. Motory a většina dalších agregátů jsou totožné s M6. Vozidlo M6T mělo délku 7195 mm, šířku 2550 mm, pohotovostní hmotnost 4700 kg a celkovou 10 240 kg. Verze M6 i M6T dosahovaly max. rychlost 80 km/h. I když měla Praga V3S své nesporné pozitivní vlastnosti, nebyla zase tak skvělá jak se mnohdy prezentuje, trpěla totiž i nectnostmi. Vozy V3S jsou stále v provozu, což je často hodnoceno pozitivně. Naopak, výskyt takových „veteránů“ v běžném silničním provozu je velice negativní. To že Pragu V3S dlouhá léta nenahradil jiný typ vozu, není zásluhou skvělé konstrukce, ale ostudná neschopnost režimu zahájit výrobu nových typů, ač již byl vyvinuté.

Převzato z časopisu

Fotogalerie