Niki Lauda (1949 – 2019) – Legenda formule 1

Odešla legenda formule 1. Niki Lauda opustil tento svět 20. května, ale poslední půlrok se ze zdravotních důvodů už na veřejnosti neobjevil.

Šedesátá a sedmdesátá léta byla zlatou érou formule 1, s množstvím charismatických jezdců, zajímavými (a odlišnými) konstrukcemi, třílitrovými motory a nástupem alternativy přeplňovaných strojů 1,5 litru turbo. K nejznámějším událostem patří nečekané rozuzlení mistrovství světa 1976, které psaly Laudova těžká havárie na Nürburgringu a závěrečná Velká cena Japonska. Je to působivý příběh, jenž inspiroval tvůrce filmu Rush, u nás promítaného jako Rivalové, a proto je dosti známý. Stal se věrnou připomínkou událostí, které poznamenaly život Rakušana Nikiho Laudy, jednoho z nejlepších závodníků formule 1, trojnásobného mistra světa a vítěze pětadvaceti Grand Prix F1. Zemřel v květnu na klinice v Curychu, pokojně a za přítomnosti svých blízkých... 

Tři měsíce před japonským rozuzlením šampionátu 1976 startovali na Nürburgringu z první řady Niki Lauda a James Hunt, rivalové a největší favorité na titul. Na jedenáctém kilometru Nordschleife udělal Niki chybu, vylétl z dráhy, jeho rozbitý Ferrari 312 T2 se odrazil zpět na trať a vzplanul. Guy Edwards na Heskethu 308D se mu ještě vyhnul, do vraku narazili Brett Lunger (Surtees TS19) a Harald Ertl (Hesketh 308D). Na pomoc přispěchal ještě Arturo Merzario (Wolf-Williams FW5) a tito čtyři závodníci společnými silami zraněného Laudu vytáhli z hořícího stroje, čímž mu zachránili život. Utrpěl vážné popáleniny, které natrvalo poznamenaly jeho tvář. Závod vyhrál James Hunt (McLaren M23 Ford DFV) průměrnou rychlostí 188,586 km/h!

Niki Lauda byl však za pouhých 37 dní opět za volantem při testu Ferrari ve Fioranu. Vynechal Velké ceny Rakouska a Nizozemska (první se Ferrari nezúčastnil, ve druhé jel pouze Clay Regazzoni), ale na Monze v Itálii se Niki Lauda opět postavil na start! Dojel čtvrtý, před finálovým závodem měl náskok tři body, Hunt však více vítězství (šest proti pěti). V Japonsku se rozhodlo. Pršelo, trať byla zaplavena vodou. Lauda měl třetí čas, Hunt druhý za Andrettim. Ve druhém kole došlo k překvapení. Rakušan odbočil do boxů, zastavil a vzdal. Ještě dvě kola před koncem závodu byl mistrem, Hunt jezdil pátý, pak předjel další dva vozy. Netušil, že je mistrem světa. Porazil Laudu o jediný bod! Niki však věděl, že mu to vrátí. Závod vyhrál Mario Andretti (Lotus 77 Ford).

Přestože byl Niki Lauda nazýván „bohatým synkem“, protože pocházel z rodiny úspěšných průmyslníků, kvůli závodům se doma nepohodl a všechno si zařídil sám. Jedno je jisté, známé jméno mu pomohlo při sjednávání půjček, protože jinak přispěla jen babička na koupi havarovaného Mini, jejž po opravě (další peníze získal prodejem svého VW Brouka) vyměnil za závodní Mini Coo-per S od mistra Fritze Baumgartnera! Slíbil, že rozdíl doplatí po sezoně, v prvním závodě do vrchu Mühllacken 1968 byl druhý, proti vůli otce jel patnáctikilometrový Dobratsch, vyhrál a první místo pak několikrát zopakoval, než mu byl Mini pomalý. S krajanem Peterem Peterem vůz vyměnil za Porsche 911, přestože ještě patřil Baumgartnerovi. Koncem sezony dostal Baumgartner rozdíl ceny mezi silničním a závodním Mini Cooperem, Peter rozdíl mezi Mini a 911, jenže stále chybělo deset tisíc šilinků. Nikimu pomohly babičky a tety, aby otec nevěděl...

Byla to první sezona budoucího mistra světa! Sice prodělal, ale už se o něm vědělo, a tak ho Kurt Bergmann (dnes devadesátiletý) pozval do svého týmu Kaimann formule V. Na závodě v Aspernu předvedl Lauda spektakulární havárii, udělal s formulí V přemet, bohužel před televizními kamerami, ale přes nátlak rodiny se závodů nevzdal. Ve třetí sezoně 1970 mu Mc-Namara slíbil formuli V, ale Lauda ho přesvědčil, že pojede formuli 3! Tehdy málem vyhrál v Brně, chybělo pár centimetrů (0,3 sekundy) na vítězného Jürga Dublera! Chtěl výše, a tak koupil sportovní prototyp Porsche 908 od Alaina de Cadeneta, půjčila mu švýcarská banka s tím, že auto zase prodá... 

Koncem roku to bylo jasné, ve čtvrté sezoně 1971 už musí být ve formuli 2! Půjčila Erste Österreichische Sparkasse, něco dal Bosch, a Niki se stal továrním jezdcem STP-March ve formuli 2. Dvaadvacetiletý závodník (narodil se 22. února 1949 ve Vídni) sice skončil v evropském šampionátu F2 až desátý, ale Max Mosley mu umožnil debut ve formuli 1. Velký den přišel v rakouském Zeltwegu 1971. Niki jel z předposledního místa, jeho March 711 Ford nepatřil k nejrychlejším, a navíc ve dvacátém kole selhalo řízení. V následující sezoně se stal jezdcem rent-a-drive, musel si sehnat peníze na každý závod zvlášť, jenže March byl pomalý a Niki nebodoval (ve F1 nejlépe sedmý v Kyalami), ale vítězství F2 v Oulton Parku mu vyneslo titul britského mistra John Player F2 1972! Nadále si sháněl peníze tím, že startoval v závodech cestovních vozů, na BMW-Alpina 3.0 CS v Brně odpadl hned v prvním kole. O rok později pro BMW vyhrál čtyřhodinovku na Monze a čtyřiadvacetihodinovku na Nürburgringu. To už prokázal svoje kvality v britském týmu BRM formule 1, kde stejně jako Clay Regazzoni získal dva body a společně postoupili k Ferrarimu. 

V sezoně 1974 vyhrál Lauda první Velkou cenu F1 ve Španělsku, na titul ještě nedosáhl, když v posledních pěti závodech odpadl. O rok později už byl suverénním mistrem světa, v roce 1976 přežil nehodu s převráceným traktorem i těžkou havárii na Nürburgringu (celkově druhý) a pro druhý titul na Ferrari si dojel v sezoně 1977. Překvapením byl jeho odchod k  Brab-hamu, památné je vítězství na vysavači Brabham ve Švédsku 1978, kdy přítlak vozu zajišťoval obrovský ventilátor (záhy zakázáno). To už však Niki myslel na Lauda Air a z okruhů zmizel. Přesvědčila ho až nabídka McLarenu, kde přidal dalších osm vítězství. Do konce roku 1985 absolvoval 171 Grand Prix a 25 z nich vyhrál. Vrhl se znovu na leteckou dopravu, svoje Airbusy a Boeingy sám pilotoval...

Niki Lauda založil nejprve společnost Lauda Air, pak se vrátil pro třetí titul na McLarenu (1984) a opět se pustil do letecké dopravy, než využil svých manažerských schopností, s nimiž překvapil už v počátcích závodnické kariéry, aby se stal televizním komentátorem, poradcem týmů F1 (Ferrari, Jaguar) a nakonec jedním z ředitelů Mercedes-AMG Petronas F1. Následky těžké havárie zázrakem přežil, ale podrobil se transplantaci ledviny už v roce 1997 (dárcem byl jeho bratr Florian) a znovu 2005 (od druhé manželky Birgit). Plicní transplantace v srpnu 2018 ve Vídni přišla za zhoršeného zdravotního stavu, vrátil se domů z dovolené na Ibize a pak se už na veřejnosti neobjevoval. Další komplikace znamenaly hospitalizaci na klinice v Curychu, kde Niki v noci z 20. na 21. května zemřel. Z prvního manželství s Marlene Knausovou má dva syny, Matthias (narozen 1981) je aktivním závodníkem a starší Lukas (1979) mu pomáhá jako manažer. Ze druhého s letuškou Birgit Wetzingerovou se narodila dvojčata (Mia a Max, 2009). Čest jeho památce!

Převzato z časopisu

Fotogalerie