Roto 50 – Z Hodonína

Představujeme další ze zapomenutých konstrukcí závodních strojů 70. let, tentokrát motocykl Roto 50 cm³...

Závodní motocykly amatérských tvůrců sedmdesátých let tvořily bohatou historii našeho silničního motorsportu, byly kořením startovního pole. Subtilní padesátka Roto pochází z jižní Moravy, tedy z míst, kde se opravdu hodně závodilo. V Břeclavi, Hodoníně, Kyjově, Uherském Hradišti i na nedalekém slovenském pomezí v Holíči, Malackách nebo Kopčanech. Bylo proto logické, že tamní mladá generace nezřídka toužila po vlastním závodním stroji, jenže prostředků nikdy nebylo nazbyt, a tak se nové motocykly rodily většinou z nadšení a manuální zručnosti. Ostatně Otto Krmíček, čerstvý sedmdesátník Bedřich Fendrich, Kamil Hrušecký nebo Hynek Pavliš a řada dalších mužů z tohoto kraje by mohla vyprávět.

Přiřadil se mezi ně v té době mladý Otto Rind z Hodonína. Jeho přáním a cílem byly vedle stavby nového motocyklu účast v mistrovství republiky, tehdy dostupného vrcholu (do ciziny se totiž moc nesmělo cestovat). Svůj závodnický sen začal jedenadvacetiletý Otto Rind (narodil se 4. března 1948) naplňovat v roce 1969. Nejprve do rámu z Považských strojární zabudoval vzduchem chlazený dvoudobý jednoválec Tatran 50 cm³ (ø 39 x 40 mm), použil na koleně zhotovenou kapotáž a v první sezoně dojel na jedenáctém místě na jedné z technicky nejnáročnějších tratí v Hořicích. Později koupil od hodonínského závodníka Otty Krmíčka další rám, upravil pro snížení těžiště a po dvou letech, kdy pravidelně dojížděl do cíle, se těšil v roce 1971 z pátého místa na okruhu v Litomyšli. V témže roce se posunul na šesté místo mezi nejlepšími v republice. Další Rindovy kroky vedly ke stavbě celého vlastního motocyklu s názvem Roto. Ještě před tím ale prodal svého Tatrana závodníkovi Janu Tomšejovi z Rohatce, čímž získal část nutných finančních prostředků na novou stavbu. V soukromé hodonínské garáži tak začala na začátku roku 1972 výroba nové padesátky na základě osvědčeného motoru Tatran s převodovkou ze stopětadvacítky Ravo; válec s hliníkovou vložkou pocházel z mopedu Stadion. Nový motocykl vyjel na začátku sezony 1973 a závodník Rind s ním dojel na šestém místě na okruhu v Novém Mestě nad Váhom.

Jeho motocykl měl klasickou přední teleskopickou vidlici, bubnové brzdy a kola s drátovým výpletem; laminátová kapotáž byla opět vlastní výroby. O rok později se Rind propracoval na desáté místo v mistrovství republiky. Byl to výsledek, který ho velmi povzbudil... Vývoj motocyklu Roto pak pokračoval postavením padesátky druhé generace. Původně se měla jmenovat Kamari (Karel Maun a Rind), ale nakonec tvůrci zůstali u označení Roto. Karel Maun, nástrojař v ZPV Tatra Hodonín, pracoval na motoru, vyráběl klikové hřídele a ostatní díly pohonné jednotky, Rind se věnoval práci na podvozku. Postavili dva stroje, překvapivě rychlé a spolehlivé. V sezoně 1975 si Rind vedl výborně především ve Znojmě, kde měl na dosah první vítězství, ale nakonec byl jeho jediným přemožitelem domácí Bedřich Fendrich na Tatranu. Po sezoně 1973 mu patřilo celkově páté místo, vůbec nejlepší v kariéře, když lépe skončily jen Tatrany Krmíčka a mistra republiky Fendricha, Ahra Jiřího Šafránka a Juventa Františka Zohna. Přesto se nad dobrým výsledkem vznášel černý stín. V posledním závodě ve Velkém Meziříčí na třetím místě jedoucí Rind těžce havaroval. Následky zranění znamenaly nejen konec jeho závodnické kariéry, ale staly se i jedním z důvodů Rindovy předčasné smrti v roce 2000. Žádný z motocyklů Roto 50 se nedochoval, stejně jako jejich bližší fotodokumentace. Autor však děkuje panu Janu Tomšejovi za spolupráci při přípravě tohoto článku.

Pražské vydavatelství Grada Publishing pokračuje v záslužné činnosti mapování historie československého motorismu. Ve známé edici retro s podtitulkem historie, vývoj, technika, sport, která už čítá dlouhou řadu útlých knížek, přeplněných však konkrétními údaji a množstvím dobových i současných snímků, přibyly dva nové kousky. Náš spolupracovník Ing. Jiří Wohlmuth připravil publikaci Jawa 500, zaměřenou nejen na klasického půllitra s dvouválcem OHC z padesátých let, ale i na jiné stroje naší slavné značky právě ve třídě 500 cm³. Nechybí pětistovka zvaná rumpál, uvedená v roce 1929 jako vůbec první Jawa (Janeček-Wanderer podle německé licence), závodní stroje 500 OHC, ale i další pokusy o vzkříšení Jawy, jejíž původní továrna v Týnci nad Sázavou právě prochází demolicí, byť v nové se ještě asi tisícovka motocyklů ročně vyrábí. Další knížka Škoda 1202 autora Jiřího Mewalda přibližuje osudy tohoto kdysi populárního osobního, ale především lehkého užitkového vozu, jehož výroba ve Vrchlabí skončila před více než čtyřiceti lety. K dostání u všech dobrých knihkupců (za druhou jsme platili 349 Kč).

Převzato z časopisu

Fotogalerie