Opel Astra Electric – Nečerpat, nabíjet!

Opel chce od roku 2028 vyrábět jen automobily, jež nebudou energii čerpat, ale pouze nabíjet. Dalším milníkem na této cestě je bateriový elektromobil na bázi nové Astry, který jsme si vyzkoušeli v ulicích německé metropole.

Poprvé ve své historii je bestseller nižší střední třídy z Rüsselsheimu plně elektrický a připojuje se tak k modelům Corsa-e a Mokka-e. Možnost jízdy s alternativním pohonem bez emisí v místě provozu ještě splňují plug-in hybridy Astra a Grandland, popřípadě užitkové Vivaro-e Hydrogen s vodíkovým palivovým článkem. A do konce tohoto roku chce mít Opel v nabídce celkem 15 plně nebo částečně „elektrifikovaných“ modelů.

Foto: Opel

Současná šestá generace Astry (viz AR 3/’22) byla představena v červenci 2021 a je postavena na třetí generaci platformy EMP2, která se stala základem sesterských modelů Peugeot 308 a 408, DS4 nebo Citroën C5 X. Technicky asi nejblíže vychází aktuální Astra z modelu Peugeot 308, nicméně němečtí konstruktéři přišli s vlastní invencí, a tak mají oba automobily svébytný design i vlastnosti. Modifikovaná verze platformy EMP2 V3 s názvem eVMP se pak stala základem elektrických verzí, tedy i Opelu Astra Electric. Ten je tak prvním prodávaným elektromobilem na této platformě (na podzim jej bude následovat již ohlášený Peugeot 308-e).

Nový elektromobil z Rüsselsheimu pohání synchronní elektromotor o největším výkonu 115 kW a točivém momentu 270 N.m. Elektromotor samozřejmě nabízí konstantní výkon a sílu v celém využitelném rozsahu, ale schválně je v tomto případě uvedena hodnota „nejvyšší“, protože si při jízdě můžete vybrat mezi třemi jízdními režimy (Eco, Normal a Sport). V prvním případě dává elektromotor výkon jen 80 kW a točivý moment 220 N.m, v režimu Normal 100 kW a 250 N.m a pouze v režimu Sport nabídne maximální hodnoty a zrychlení z klidu na 100 km/h za 9,2 s. Zatímco většina elektromobilů má nejvyšší rychlost omezenu na 150 km/h, popřípadě 160 km/h, Astra může jet rychlostí až 170 km/h. Dovoluje to nejen naladění podvozku, aby mohl být i elektromobil „autobahnproof“, ale také relativně nízká pohotovostní hmotnost 1679 kg, jíž bylo mimo jiné dosaženo i tím, že víko zavazadlového prostoru je vyrobeno z termoplastu. Když už jsme u zavazadlového prostoru, sluší se zmínit, že jeho objem je v případě pětimístného obsazení 352 litrů, což je o 90 litrů méně než u verze se zážehovým tříválcem 1,2 litru.

Foto: Opel

Elektrickou energii dodává lithium-iontový akumulátor s kapacitou 54 kWh, z nichž plně využitelných je 50,8 kWh. Je uložen v podlaze, což ve srovnání s normální Astrou zvyšuje tuhost karoserie o 31 procent. Opel u Astry udává kombinovanou spotřebu 14,8 kWh/100 km podle WLTP a předpokládá dojezd až 418 km na jedno nabití. Reálný dojezd by tak mohl být mezi 310 až 350 km. Astra Electric podporuje nabíjení do výkonu až 100 kW, takže na 80 procent se akumulátor dokáže nabít za necelých 30 minut. Elektromobil je navíc standardně vybaven třífázovou palubní nabíječkou o výkonu 11 kW pro doplňování energie střídavým proudem.

Do Berlína jsme na představení elektrické Astry jeli její spalovací sestrou (1.2 Turbo 96 kW/130 k), což umožnilo přímé srovnání. Podle prvních dojmů vychází lépe elektrická budoucnost, která nenabízí nepřesné řazení ani hrubý běh tříválce. Jízdní komfort a dynamika je však srovnatelná, vnitřní hluk výrazně nižší. Bohužel, ježdění po (většinou ucpaném) Berlíně neumožnilo elektromobil opravdu řádně vyzkoušet. A tak jsme alespoň přepínali všechny tři jízdní režimy a zkoušeli v městském provozu hospodárnost elektromotoru a rekuperaci v režimu B. Podle údaje palubního počítače jsme během jízd po Berlíně ­dosáhli průměrné spotřeby do 14 kWh/ /100 km. Na krátkém úseku dálnice před letištěm, kde bylo centrum testování, jsme pak bez problémů krátce dosáhli nejvyšší rychlosti 170 km/h, tento jízdní styl ale dramaticky zkrátí dojezd.

Foto: Opel

Pětidveřový hatchback Opel Astra Electric přijde na český trh na podzim, kombi zřejmě v příštím roce. A po prázdninách už budeme znát i cenu. V Berlíně zástupci automobilky jen prozradili nejnižší měsíční splátku v případě operativního leasingu v Německu: 399 eur.

Technické údaje

Poháněcí ústrojí
Synchronní střídavý elektromotor s permanentními magnety; 115 kW (156 k) a 270 N.m. Lithium-iontový akumulátor, celková/využitelná kapacita 54,0/50,8 kWh; jednostupňový převod; pohon předních kol.

Foto: Opel

Podvozek
Samonosná karoserie, platforma eVMP; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu spodní ramena a vzpěry MacPherson, příčný zkrutný stabilizátor, vzadu kliková náprava s vlečenými rameny spojenými zkrutnou příčkou, vinuté pružiny, teleskopické tlumiče; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; dvouokruhové kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD, ESP/TSC/TRC; pneumatiky 215/45 R18.

Rozměry a hmotnosti
Rozvor 2675 mm, d/š/v 4374/1860/1488 mm, rozchod 1551/1546 mm; objem zavazadlového prostoru 352–1268 l; hmotnost pohotovostní/celková 1679/2178 kg.

Provozní vlastnosti (údaje výrobce)
Největší rychlost 170 km/h, zrychlení 0–100 km/h 9,2 s; spotřeba energie podle WLTP 14,8 kWh/km; emise CO₂ 0 g/km; nabíjení AC/DC max. 11/100 kW.

Padesátiletá tradice
Vývoj elektrického pohonu má u Opelu už více než padesátiletou tradici. Již v roce 1968 poháněl model Kadett Stir-Lec I třífázový indukční elektromotor, který čerpal energii ze 14 olověných akumulátorů. Ty se nabíjely prostřednictvím Stirlingova motoru s vnějším spalováním. V roce 1971 pak Georg von Opel (vnuk Adama Opela) překonal šest světových rekordů pro elektromobily prostřednictvím upraveného modelu Opel GT. Ten místo spalovacího motoru poháněla dvojice elektromotorů Bosch o výkonu 88 kW čerpající energii z Ni-Cd akumulátorů Varta. Vozidlo sice, mimo jiné, překonalo rychlost 188 km/h, jenže vážilo 1700 kg a mělo dojezd pouhých 44 km.
Další elektrickou kapitolu psal Opel v letech 1990 až 1997. Kromě konceptu Twin představeného v Ženevě v roce 1992 a poháněného tříválcem 0,8 litru v kombinaci se dvěma elektromotory vyvinuli v Rüsselsheimu elektrické prototypy Impuls I-III na bázi Kadettu E. Dvacítka těchto modelů byla dokonce testována v běžném provozu na Rujáně a v okolí Cách a v roce 1995 dostala elektromotor i dodávka Combo Plus. O pět let později v Rüsselsheimu instalovali do rodinné Zafiry vodíkový palivový článek, který dodával elektrickou energii pro třífázový asynchronní motor. Postupně vznikly varianty Zafira HydroGen 1 až 4, jež se v roce 2008 dostaly do běžného provozu, ale na sériovou výrobu bylo ještě brzy.
V té době však finišoval vývoj typu Ampera, jemuž předcházelo představení studie vozidla střední třídy Flextreme GT/E v roce 2010. Ampera, první sériový plug-in hybrid na světě, se představila o rok později jako dvojče Chevroletu Volt a získala titul evropského Vozu roku 2012. V roce 2016 byl představen jeho nástupce Opel Ampera-e, který již představoval čistokrevný elektromobil s dojezdem až 423 km (podle WLTP). Jeho případný komerční úspěch zastavil „přestup“ Opelu z koncernu General Motors do koncernu Groupe PSA, který měl s elektromobilitou jiné plány.

Převzato z časopisu

Fotogalerie